The Stoning of Soraya M.

Ukameňovanie vo mne zanechalo silný dojem, ale to čo mu predchádzalo už veľmi záživné nebolo. Nemôžem si pomôcť, ale celá tá iránska kultúra mi ide proti srsti, takže na celý ten ansámbl sa mi nepozeralo až tak dobre, aj keď herci to boli (asi) dobrí. Občas to bolo aj celkom nezáživné a pýtalo si to väčšiu dávku napätia (a nie je to tým, že by som nemal rád pomalé tiesnivé drámy, ktoré sádzajú skôr na psychický teror než brutalitu a prílišnú akciu, len si paradoxne myslím, že po tejto stránke film nijak nevyniká oproti iným podobne ladeným snímkom, a tak by sa mu hodil nejaký ten "šmrnc"), ale inak je to samozrejme solídne spracovaný film, ktorý ma len nezaujal tak, ako som očakával. Na to, aby som dal štyri hviezdy ma to dostatočne emocionálne nepohltilo ani nezabavilo, takže nakoniec dávam tri hviezdy. (25.07.2021)

Rektálna sonda do života jednej vysoko sofistikovanej dediny z oblasti piesočných cigáňov. Takto nejak by vyzeral svet, keby vieru nenahradil rozum. Problémom však je, že do kamenitej oblasti utierkárov sa stále ten rozum nedostal a ani tak skoro nedostane. Keďže dejiny sú cyklické, tak počítam, že do končín pologramotných primitívov v uterákoch (ako rád túto oblasť Blízkeho východu nazývam) sa dostanú tak za 500 rokov.Stačí si odmyslieť auto, slnečné okuliare a hodinky a tento snímok by mohol byť o Križiackych výpravách a šírení kresťanstva (pologramotný primitívovia v brnení a s krížmi). Po celý čas sledovania som rozmýšlal nad dvomi vecami. Prvou je fakt, že žiť v takej dedine, kde elektrika, tečúca voda a splachovací hajzel smrdia diablovým dielom, musí byť nuda prekérnejšia ako čítať Bluntmanove komentáre. Takže som sa ani nepozastavovať nad tým prečo sa celá dedina ochotne vytrhla z letargie sledovania okolitých šutrov rôznych veľkostí a s chuťou sa zapojila do hodu na terč. Zábava je totiž korením života. Druhou vecou, ktorá stojí za uváženie je stála a nekončiaca snaha ynteligentov z Európy socializovať a prevychovávať ľudí, ktorí sú schopní aj v dnešnej dobe niečoho takéhoto. Holt nebyť to náboženská otázka, vyrieši sa to napalmom. Ale keďže ide o imaginárnych kamarátov, na ktorých má vraj každý slabomyseľný právo, zostáva to tolerované. No a na záver k filmu, keďže mnohí odborní kritici zastávajú názor, že vyjadrovanie sa k myšlienke filmu nestačí a treba zhodnocovať všetky aspekty snímku. Takže... prostredie je pekné kamenisté, kamera sa netrasie, ochotníci sedia do prostredia a strih, akcia a choreografia chôdze pomedzi domy sa podarila tiež. (13.05.2015)

Maximálně působivý a znepokojivý snímek..... .... a malá připomínka toho, že na světě ještě žijí stovky milionů v otřesných kulturně-legislativních podmínkách. Přesně ten typ snímku, kde od začátku do konce víte, co se stane, přesto se to tíživou formou valí kupředu a ani na vteřinu to nevybočí z premisy filmu perfektně věrné názvu, který zároveň slouží jako tldr shrnutí děje. Když se blížilo samotné kamenování, tak jsem měl z davového allahu akbar bobky, ufff... Strašně zajímavá je i doba ve které se to odehrává, mocně mi to evokuje padesátá léta u nás a i složení vrstev, které se dostaly k moci je podezřele podobné a je fakt jedno jestli se to v jedné zemi ve jménu rudé knížky, v druhé ve jménu alláha. U nás jsme se s tím už díky bohu vypořádali, jinde ještě trpí. Přitom zvláštní, že v dobách tvrdé totality, se k nám z Teheránu vozily západní věci, které tu nebyly k dostání. Nicméně jsem strašně rád, že jsem se narodil v rasistické, xenofobní, misogynní a vůbec hrozně předsudkové a zkažené white male společnosti a ne třeba někde v Iránu nebo Sýrii. Mimo tematiku a zdrcující filmovou gradaci mne uhranula (ne doslova!) Shohreh Aghdashloo, ta má na šedesátnici naprosto neuvěřitelné charisma a s jejím hlasem i sex appeal. Snad ji mimo štěků "teroristek" bude v západní tvorbě vidět více, zaslouží si to. Slabším povahám a ženám bych to asi uplně nedoporučoval. 10/10 (03.07.2016)

Tady je zbytečné něco říkat. Ukamenování samo o sobě je zrůdnost a celý film k němu pomalu ale jistě směřuje. Manžílek dostal chuť na mladé maso, tak proč nejít přes mrtvoly, když je to nejjednoduší způsob jak jeho kapsička zůstane plná.Ohavnost a další pochyby o člověku jako takovém. Silný příběh, který je vyprávěn tetou Sorayi a James Caviezel jako posluchač a reportér díky němuž se svět může dozvědět o věcech, které se dějí někde v Íránu a jsou víc než děsivé. (16.06.2010)

Zvláštní, nedávno jsem viděl De Palmův film Zredigováno, kde se mimo jiné říká, že během války v Iráku Američané beztrestně postříleli na tzv. kontrolních stanovištích přes 2000 civilistů, já vím, byla to válka, že? Zvláštní, že na Rézu Páhlavího se tu vzpomíná s takovou láskou, zvláštní, že místní duchovní byl vlastně převlečený kabát a kriminálník, zvláštní, že islámské právo bylo všem zúčastněným naprosto u prdele, zvláštní, že emocemi nabitá propaganda obalamutí i kiddo. Zvláštní to film, který hýří těmi jedině správnými odsudky a nabízí pouze jediné východisko, oddělit zrno od plev pomocí selektivně vedené války za mír, lidská práva a ropu a konečně tak přinést do této zmučené země civilizaci, rovnoprávnost a zrcátka na výměnu. Jen si říkám, co by za to děti v Africe daly. Punc skutečného příběhu dodal sílu, byť to všichni už dlouho víme, ale takhle dobře přece ukamenování ještě nikdo nezpracoval, pomalé, krvavé, bolestivé a díky zpomalovačkám až matrixovsky nádherné, zdařilá filmařina. Ono to skutečně asi bude vypadat ještě hůř, ovšem daleko rychleji a bez tolika emocí, výpovědní hodnota by byla sice vyšší, ale nikoho ze západních soudců" by smrt během několika minut s kousky mozku, roztrhanou kůží a zvratky v tak velkolepém filmu nebavila, a o to přece šlo především. Šokovat, ale hlavně korektně a s úctou a veškerým pochopením pro islám. Slunce v duši, Cyrusi Nowrastehu Goebbelsi. Dal bych odpad, ale musím přiznat, že přes veškerý svůj přirozený cynismus jsem měl na konci vlastně slzy v očích, nedokážu si totiž představit svět, v němž je tohle možné, jsem svatá prostota. (23.03.2015)