Lurdy

Nestranný film, který jsem si jako ateista užil jako sympatickou černou komedii, ale dokážu si představit, že věřící se na něj budou dívat jako na vážné drama a nebudou s ním mít žádný problém. Lurdy jsou v podstatě krásným důkazem toho, že významy nevznikají plně na straně zdroje sdělení, nýbrž někde na cestě zdroj - přijímač. (06.01.2012)

Zvláštna, netypická dráma, pretože tu nejde ani tak o psychologický rozbor hlavnej hrdinky, ako skôr o psychológiu vedľajších postáv. Christina je chorá žena, ochrnutá na celé telo a odkázaná na pomoc okolia. Potom príde "domnelý zázrak" a ona sa začne hýbať, dokonca sama chodiť. Od toho momentu nastáva prostredníctvom jej okolia hra so širokým spektrom ľudských vlastností. Od závisti, neprajnosti až k ľútosti.... Film je reálny a do bodky vystihol chovanie sa spoločnosti v podobnej situácii. Navyše koniec je veľmi pôsobivý. 75/100 (03.01.2015)

Snímek pojednávající o lidském konání a lidských povahách tváří v tvář zázraku by mohl být jistě zajímavý, kdyby jej autorka nepojala jako sebestřednou intelektuální meditaci, která má skýtat hluboké pravdy. Dík zahledění sama do sebe není s to pochopit, že to podstatné filmu uniká. Uniká příběh, jeho logická výstavba, vystupující postavy a nakonec i samotný divák, který je skrz církevní nabubřelost a pompéznost od filmu odpuzován, vše sráží film do pozice, kdy dík stylu vyprávění i zvolenému tématu bude spíše iritovat, než že předá nějaké poselství. Co naplat, že Silvie Testud hraje jako z partesu, když zprvu prostor nemá, a když jej má, chová se dík scénáři schematicky a předvídatelně, takže spíš znudí, než by snímku dodala jiskru. Autorka pálí mezi svým dílem a divákem mosty. Vše je sice precizně nasnímané, nasvícené a ozvučené, sem tam se vyskytne velmi zajímavý náznak, který ukazuje lidi takové, jací jsou ve své malosti, závisti a zášti, a dokonce to autorka příjemně neřve do světa, jen lehoulince naznačí, na druhou stranu pak vše srazí pomalým tempem, které onanuje zbytečně a neščíslněkrát nad Lourdami a okolím, což nejen, že nemá opodstatnění, ale film je tím protahován jen pro stopáž samu. Ne pro napětí či nějaký smysl. Vrcholem všeho je scénář, který se z příjemných náznaků překotí do poloh konvenčních, prvoplánových a odhadnutelných. Škoda. (20.11.2009)

Náboženská téma ma veľmi nelákala, ale nakoniec prečo nie. Príbeh o malom (či veľkom?) zázraku je vyrozprávaný miestami až dokumentárnou formou, čo je jeho najväčšia výhoda, lebo sústo, ktoré divákom podáva by mohlo byť pri inej forme pre mnohých nestráviteľné a film by mohol ľahko spadnúť do kategórie "blábol". Pokojné tempo a herecké výkony, to sú hlavné prednosti filmu. Záver je veľmi logický, aj keď sa to na prvý pohľad nezdá. Niektoré výroky kňazov vo filme ma dosť vytáčali, ale možno to bol účel. Napr. - "Tvoj stav (ochrnutie) je tvojím požehnaním" , alebo ešte lepšie "Ó, bane Bože. Uzdrav jej dušu a kedˇ CHCEŠ(!), tak vylieč aj jej telo..." Váhal som v hodnotení, ale prikláňam sa k slabším štyrom. 70%. (23.12.2012)

Častokrát mi na těchto stránkách hnou žlučí různí ateisté, kteří šmahem odsuzují náboženství a víru a směšně dávají najevo, jak jsou nad věcí. To prosím nepíšu jako věřící; sám sebe pokládám spíš za kacíře, věčného skeptika a pochybovače. Serou mě zkrátka hlupáci, kteří si na základce udělali jasno a od té doby nepocítili potřebu své úsudky podrobit revizi. --- Toto uvádím předem, aby mi bylo správně porozuměno. Největším kladem tohoto filmu totiž je podle mne právě jeho skepse; neuráží, neodsuzuje, netluče jako Chruščov podpatkem do stolu, nedělá unáhlené závěry. --- Lurdy jsou zobrazeny jako místo, kde se úřaduje a točí peníze. Ale nenaznačuje se, že je to něčí chyba. Když se k vám hrnou zástupy, z jakéhokoli důvodu, musíte se jim postarat i o žvanec a záchody, to je realita kterou dobře zná církev i pořadatelé filmových festivalů. Bohoslužby jsou tak trochu showbusiness, to je další fakt, jenže jak má kněz k věřícím nacházet osobní vztah, když jsou jich tisíce a každý den jiní? Tak slouží jak umí, dává lidem co chtějí, a zůstává rezervovaný. --- Působivá je poctivost, s jakou jsou pacienti upozorňováni: „My se zde snažíme léčit duši. Pokud se přitom občas zázračně vyléčí i tělo, je to vedlejší efekt.“ Nemohou udělat nic víc proti lidské přirozenosti, která ve své prostotě lpí na viditelných znameních, tedy zázracích. Mají tam na zázraky úřad, který především dohlíží, aby se zázračné agendy nezmocnili nějací novináři či jiní blbci. Je to taková péče o dobré jméno podniku. --- Herecké výkony v příběhu jsou tak civilní, tak „normální“, že se je až zdráhám nazvat herectvím. Míněno jako pocta režisérce. I v tomto ohledu, všechna lidská malost a nedokonalost je podána autenticky, nepřehání a nesoudí. A nakonec zázrak sám. Pro autorku není rozhodující otázka zázraku; ostatně i ten zůstává dost „nezázračný“, vysvětlitelný jako vzácné leč možné (dočasné) zlepšení. Centrem zájmu jsou reakce lidí, jejich otázky a komentáře, nepříliš povznášející, ostatně jako i sama hlavní postava dívky ve víře spíše vlažné a oportunní. --- Vnímám film jako názornou ukázku toho, jak je poctivost vzácná, náročná a nevděčná. To tam nemohl být aspoň jeden kněz znásilňující bezmocné nezletilé pacienty? U čerta, kde je nějaká akce!? --- (22.05.2012)