Adam

Další z filmů, který člověka pohladí po duši. K tomu velmmi silně přispívá hudba i výkony herců. Poklona především pro Hugha Dancyho, který podle mně velmi dobře postihl chování člověka s aspergerovým syndromem. Film je však především o hledání cesty k druhému člověku a o tom, co všechno je potřeba obětovat, pokud nám na někom záleží. (07.11.2010)

No opravdu další povedený kousek..Nejvíc miluju větu kdy Adam řekně "Nejsem přece Forest Gump" :-).. Myslím ,že tohle se povedlo.A nejvíc mě dostalo to zjištění kdy si hlavní hrdinka uvědomila že se u Adama nejedná ani tak o lásku jako o potřebu vést ho životem..o jeho jistotu někoho mít kdo ho podrží..fakt doporučuji...+ velký bodík za hudbu. (03.04.2012)

Na můj vkus místy naprosto nevkusná hudba, která z toho všeho dělala přeromantizovaný drámo. To je asi první, co mi v části výtek utkvělo na prvním místě, pak samozřejmě ohranost příběhu, kterému nepomohl ani nevšední syndrom hlavního hrdiny, který sice roli zahrál hodně přesvědčivě, ale s takhle debilně naivně tupým příběhem to stejně moc nehlo dopředu. Konec byl na můj vkus krapet překvapením, vzhledem k oné dějové přeromantizovanosti a nevychytané postavě Beth, a to je možná důvod, proč mi tam taky dost neseděl. To se prostě celý děj někam pomalu posouváte (opravdu nepatrně), když už čekáte, že to skončí tak, jak by ta občasná přecukrovanost skončit měla, tak to tak nakonec vůbec neni, což asi mělo způsobit náhlou nevšednost nebo co, což se ovšem v mém případě naprosto minulo účinkem. Z příběhu to ve finále udělalo něco mimořádně plochého a tuctového, co se tak strašně moc snaží být netuctové, až se z toho stala nekvalitní slátanina, která má sice pár pěkných momentů, to ale film stejně nezachrání, takže bohužel za dva. (09.05.2011)

Já jsem si v poslední době udělala naprosto hrozný zlozvyk. K puštěnému filmu mám otevřený internetový prohlížeč s asi dalšími 10 záložkami. No a tak se stává, že, ačkoli mě film baví sebevíc, film minimalizuji, proklikávám se záložkami a film vnímám jen tak naoko. Ale u Adama jsem si to nemohla dovolit. Nebylo tam snad ani jedno tzv. hluché místo a já měla obavy, že když se podívám jen na sekundu jinam, přijdu o něco důležitého v ději. Tak jsem se vydržela dívat celých 95 minut na jednoho neuvěřitelně zajímavého kluka a jednu neuvěřitelně zajímavou slečnu. Celou dobu přemýšlíte, jak to s nimi skončí a jak byste se asi zachovali vy, kdyby jste se zamilovali do někoho, od koho v podstatě nevíte, co čekat. Já jim fandila, ale... S koncem jsem byla navýsost spokojená. (11.12.2011)

Takhle příjemný film jsem už dlouho neviděla. K plnému počtu mi chyběl snad jen propracovanější konec, pořád mám pocit, že to vlastně nijak nedopadlo... ale i tak krásných 85%... Film si na nic nehraje, nesnaží se z diváka ždímat emoce, ale zároveň ani není povrchní, prostě více než příjemná oddechovka. Aspergerův syndrom je některými diváky tohoto filmu chápán jako snaha o pozvednutí jinak nicotného námětu, já ho naopak vidím jako původní záměr, který ale byl zpracován tak mile (nezaměňovat za klišé, prosím), že to někomu může připadat neuvěřitelné... já to ale spolkla i s navijákem a vůbec se za to nestydím!... (30.08.2011)