Oči války

Po Zemi nikoho jsem měl přehnaná očekávání, která se samozřejmě nemohla zcela naplnit. I tak ale Tanovič nenatočil vůbec zlý film, který vystavěl především na dobrém scénáři a skvělých výkonech herců. Nemůžu se sice ubránit dojmu, že to mohlo být kratší, ale i tak jsou Oči války slušně nadprůměrné drama. 80% (06.10.2016)

Colin Farell v tom lepším světle. Pohled na válku nejen očima novinářů, ale například i očima kurdského doktora. Co se týká zájmu bulváru bohužel pravdivé. Nejen válka je smutná a děsná, ale hlavně ty následky. Přesto jsem od filmu čekal trochu víc, chvilkami jakoby to ztrácelo spád, ale určitě zajímavý snímek a zajímavé téma. (11.05.2011)

Je to přesně tak, jak píše Malarkey. V dnešní době všechny zajímají pouze sračky ze šoubyznisu, kde kdo koho nasral nebo zmlátil, nebo fotka nějaké celebrity, které se podařilo vyfotit kozy. Toto je ale příběh o úplně jiných fotkách. Na těchto fotografiích je zobrazeno pouze utrpení a bolest. Je to příběh fotografa, který je součástí války v Kurdistánu na konci osmdesátých let, který přežije jen tak tak. Jeho utrpení ale začíná, až když se vrátí domů. Tyto lidi jen obdivuji, protože oni, stejně jako vojáci, musí žít s tím, když příjdou o svého kamaráda, až do smrti. Osobně jsem čekal, že se bude děj odehrávat převážně v Kurdistánu. Nakonec většina se odehrávala doma, o to ale byla působivější. Kolikrát mi až zamrazilo u některých scén, třeba u té, kdy Colin hledal lebky pro přeživší příbuznou. Ta mě opravdu dostala. Když už jsem se zmínil o Colinovi, ten mě příjemně překvapil. Jeho výkon byl velmi emotivní. Celkově je to tedy velmi působivý pohled na povolání válečného fotografa, který přesně vystihuje, co dokáže udělat válka z člověkem. (10.05.2011)

Na jedné straně máme přímé účastníky válečných konfliktů (vojáci, povstalci, žoldáci ad.), na té druhé nepřímé (doktoři, ošetřovatelé ad.), pak je tu třetí strana, která stojí někde uprostřed - váleční fotografové, kteří se snaží co nejvěrohodněji a nejrealističtěji zprostředkovat skutečný obraz, skutečnou tvář války a utrpení obětí. Jedním z nich je i Mark Walsh (Colin Farell), jenž si svou psychickou újmu jako mnoho ostatních nese sebou domů a ponese si ji až do konce života. Vyrovnat se s ní mu pomáhá Joaquín Morales (Christopher Lee), a jak tomu v takových filmech bývá, musí jít až na úplnou dřeň, aby se mu podařilo Marka navést správým směrem. To je v podstatě základní dějová kostra filmu, v němž Colin Farrell předvádí jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů. Podobný typ filmu je pro herce hlavní role vždy velkou výzvou, vzpomeňme např. na Lovce jelenů, Narozen 4. července aj. (05.03.2011)

4.4.2010 ~ Váleční fotografové. Co je vede k tomu potlačovat pud sebezáchovy, vydávat se do míst, kam by jiný člověk za žádných okolností dobrovolně nevstoupil, a hledat situace, které by nikdo na světě zažívat nechtěl? Jde jim o slávu a peníze za vyobrazení něčeho, co si zbytek světa nedokáže ani představit? Nebo je to touha po dobrodružství? A dokáží se potom do "běžného" světa vůbec vrátit? ~ Triáž. Medicínský pojem pro stanovení priority pacientů na základě vážnosti jejich zranění (Wikipedia). Ve válečných zónách a konfliktech je třeba při větším množství raněných, kdy je nedostatek prostředků (lékařů, léčiv, místa, času apod.), určit, kdo potřebuje péči akutní, kdo může chvíli počkat a kdo nemá v dané chvíli na daném místě žádnou šanci a jen by ubíral čas a prostředky těm, kteří mají zranění lehčí a mohou se, když ne uzdravit, tak alespoň nezemřít. Rozdělení probíhá jednoduše, pomocí barevných štítků. Červená pro akutní případy, žlutá pro těžší případy, zelená po lehčí případy, modrá pro ty, které opustilo štěstí a jsou bez šance a černá těm, kteří se dle Platóna dočkali. V místním kurdském polním lazaretu ve skále se ponejvíce setkáte s těmi žlutými a modrými případy. ~ "Jen mrtví se dočkali konce války." - Platón ~ Mark a David jsou dlouholetí přátelé. Oba mají manželky a oba jsou váleční fotografové. Vydávají se tam, kde se něco děje a kde lze získat zajímavé fotografie. A zrovna teď je to Kurdistán, který je v konfliktu s Husajnovým Irákem. Nelze říct, že by se tu nic nedělo, ale není to přesně to, na co oba fotografové čekají. Čekají na ofenzívu a ta stále ne a ne přijít. A David nemá tak pevné nervy jako Mark. Chce už odjet, ale na přesvědčivé naléhání Marka ještě chvíli vydrží. Ale jen do příštího dne. Mark už totiž na Davidův vkus riskuje příliš a tak se David rozhodne skončit okamžitě a vyjet ihned domů, což se Markovi nelíbí. Chce vyjet s kurdskými bojovníky a fotit. ~ Poté se ale Mark probouzí ve známém "skalním středisku", raněn a otřesen, a posléze odjíždí domů. Dokáže se ale v naprosto jiném světě vyrovnat s tím, co zažíval v Kurdistánu? A co s tím, co zažil jako válečný fotograf před Kurdistánem? A kde se, k sakru, toulá David? ~ "Je mi 86 let. Přišel jsem o celou rodinu. Přišel jsem o rodiče, bratry a sestry. Přišel jsem o svou ženu. A přesto jsem stále tu. Pořád se mohu usmívat a svět je stále úžasným místem." ~ Napínavé drama šesti lidí o tom, že zažít dobrodružství nemusí být vždy nutně taková zábava. Drama o tom, co se snažíme ututlat před ostatními a před sebou samými. Drama o prioritách. ~ Tohle je pro mě ten druh filmu, kvůli kterému se vyplatí vidět tu tunu blbých a zbytečných béčkových hovadin, protože nikdy nevíte, na co přesně narazíte. A na tohle Vám narazit doporučuji. Nejlépe s rozeběhem. (23.04.2011)