Isčeznuvšaja imperija

Sonda do dospievania v Sovietskom zväze. Ako sa to spomína vjednom z komentárov, tak trochu ruské Pelišky. Je vidieť že aj Rusi sa vedia kriticky pozrieť na svoju minulosť, to iba liberálnjšia časť populácie má pocit že súčasné Rusko stále funguje na báze kolchozov a gulagov. Netvrdím zrovna že je kolískou toho najlepšieho zriadenia spoločnosti v súčasnosti, na druhej strane má k nemu zo všetkých krajín (tých bohatších) asi najbližšie. Film mohol byť o niečo viac zaujímavý, jednoznečne jeho najsilnejšou stránkou bola hudba a mládež ktorá sa bavila na "západné" hity prespievané ruskou kapelou a samozrejme antikvariát. (14.02.2021)

Len tak si ležím na gauči, televízor stále zapnutý po skončenom futbale a zrazu začne tento filmík. Hneď ma zaujal a už ma nepustil až pokým neskončil. Upútala ma nádherná atmosféra Sovietskeho zväzu a mladí chlapci, v ktorých životoch som sa miestami nachádzal. Ku koncu sa film trošku odkloní od doterajšieho študentského poňatia z čoho som osobne nadšený nebol a preto o hviezdu menej. Tak či tak ale vrelo odporúčam. (15.07.2016)

Ruský film pro mě zůstává stále ještě docela neznámým a neprobádaným územím, pokud si totiž dobře pamatuji, tak jsem dosud viděl jen jediný ruský film, který ve mně ale zanechal nesmazatelnou vzpomínku. A tak jsem si řekl, že bych mohl dát znovu po letech šanci ruskému filmu mě zaujmout. A snímek Zmiznuté impérium vypadal podle popisu děje hodně příjemně a zajímavě, a tak jsem to zkusil a nyní vím, že absolutně nemusím tohoto rozhodnutí litovat, protože takhle úžasně koukatelný film, jehož příběh tak nějak plyne, aniž bych registroval ubíhající čas, se opravdu jen tak nevidí. Netvrdím, že tento film je nějak extra originální nebo že je bezchybný, ale v tomhle případě je pro mě důležité, že příběh to byl opravdu jako ze života a navíc podívat se, jak se žilo mladým lidem začátkem 70. let v Sovětském svazu rozhodně bylo zajímavé. Samotný příběh mě tedy dokázal opravdu zaujmout a celé to uteklo tak rychle, že jsem si to snad ani nestihl uvědomit, nebyla zde žádná nudná scéna a já si užíval, že mohu s hlavním hrdinou a jeho kamarády prožívat radost i trápení. Herecké výkony byly maximálně vydařené a všichni mladí herci doslova zazářili, takže i v tomhle směru je to podařený zážitek. Celý film tedy zanechal hodně sympatický a nesmazatelný dojem a já si mohu jen gratulovat, že jsem se na tento film podíval. Už to nebudu dál protahovat, je zřejmé, že film mě dokázal nadchnout a dokázal ze mě vydolovat pět naprosto zasloužených hvězd. (23.06.2010)

Po formální stránce je pro mě tento Šachnazarovův film slabší než jeho Den polnoluniya a po obsahové stránce slabší než jeho Pavilon č. 6. Takže čtyři hvězdičky. Nejvíc mě dostalo to vyústění, kdy už nebylo vidět hlavnímu hrdinovi do tváře a člověk jen slyšel jeho rekapitulující "dospělý" hlas... tyto životní retrospetivy (resp. introspektivy) mě vždy tak trochu rozesmutní... když se jeden na konci dozví, jak moc v mládí člověk trpěl pro nějakou lásku, která pak stejně nedošla naplnění... zato objevil sám sebe ve Městě větrů a naučil se farsí. To byl pro mě nejsilnější moment celého filmu. (10.07.2011)

Neviem čím to je, ale tento film ma úplne dostal. Veľmi sa mi páčilo hľadanie životnej cesty, študentský život a zamýšľanie sa nad zmyslom života a toho, ako to v Sovietskom zväze chodí, z pohľadu mladých chlapcov. Niekedy aj malé nedostatky vie vykryť silný dojem a to sa u mňa stalo, cítil som prepojenia zo svojím životom, niekedy som bol smutný z konania hlavných postáv, ale zároveň mi to pripomenulo krutú realitu. Bol to druhý Šachnazarov film, ktorý som videl a opäť ma fascinoval. Jedným slovom nádherný. (03.04.2012)