Lovcova noc

Nepřekonatelný architekt zla Robert Mitchum v noiru černějším než noc při novu. Jenže ouha. Z Charlese Laughtona se nakonec vyklube pořádný měkota a celá story končí v bažinách sentimentu. A to s ohledem na všechna témata a motivy, které tvůrci svým filmem naťukli, je nesmírná zrada. Jak na divácích, ale i na ďábelském kazateli Harry Powellovi. (26.12.2009)

Film noir zvolna se měnící v pohádku? Může to fungovat? Robert Mitchum je tak slizký a arogantní padouch, že ho nemůžete nenávidět a milovat zároveň. Je to postava hraná s velikým nadhledem, baví i děsí zároveň. Vizuální stránka je tak vybroušná, že si teď fakt nevzpomenu, který černobílý film se mi obrazově líbil víc. Bude to chtít víc zhlédnutí, ale už teď nemůžu dát méně než pět hvězdiček... (30.01.2006)

Zase jedna klasika, která je dle mého klasikou nezaslouženě. Přestože námět zní zajímavě a dovedl bych si jej představit jako hodně drastický film, Laughtonův film mi přišel spíše mdlý a místy dokonce i nechtěně směšný. V mnoha záběrech je příliš cítit ateliér a místy jsou to ty proslulé Potěmkinovy vesnice, kdy je přímo cítit, že domy na břehu řeky jsou jen kulisy pouze s čelní stěnou, navíc ještě dost tenkou. Před kamerou defiluje půlka zoo, chudáci zvířata působí dost zpitomněle. A "nejúchvatnější padouch filmové historie"? Dokud hraje temná hudba a obrovský temný stín zakrývá půlku obrazu, tak docela působí. Na odporné chování k dětem i manželce jsme (bohužel!) z plátna i ze skutečnosti až moc zvyklí... a závěrečný duet se starší dámou, kdy Powell pouze mumlá tam, kde dáma zpívá o Ježíši, mě opravdu rozesmál. Výhrad by bylo daleko víc, leckteré by se daly shrnout ve větě "Powell je prostě magor a idiot a neuvědomuje si důsledky svých činů", ale už se mi to nechce vypisovat. Zkrátka zklamání. (23.11.2009)

Formálně nádherná pocta němému filmu, z něhož musela být při premiéře právě diva Lilian Gish naprosto unešená.  Stylizaci, jíž se pak podřizuje nejen forma, ale i obsah, pak buď přijmete nebo vás zcel mine.  Už ve své době byla Lovcova noc vlastně silně nostalgizujícím snímkem pro pamětníky dávno zašlých časů.  Takový nenápadný, ale v mnohém snad i odvážnější Sunset Boulevard, byť od něj se liší právě  přímými formálními odkazy na typické prvky němých filmů. Bavilo od expresionistických dekorací  při vraždě matky přes tklivě noirově laděnou pohádkovou projížďku lodí,  u stínového jezdce či mrtvé v jezeře se pak musí těm vnímavějším  až srdce rozbušit.  Filmové umění, kde lze vnímat obrazy jinak než vyprávěný příběh, a přesto spolu  budou souviset.  Okouzlená  pětka. (17.10.2022)

Střezte se falešných proroků! Čekal jsem, že reverend to bude z dětí důmyslně páčit celý film. Jenže ono to má mnohem větší záběr. Byl jsem překvapen kudy se děj vydal, ale líbilo se mi to. Mitchum byl senzační. Když si prozpěvoval tím svým hlubokým hlasem, tak si pomalu nezadal s Johnny Cashem. Ještě musím zmínit skvělou vizuální vychytávku, kdy kamera upozorní na děti skrývající se ve sklepě. Něco tak cool bych u tak starého filmu nečekal. (30.08.2019)