Odnikud někam

Zas tie skreslenia. Ani v najmenšom nevyvraciam katarzný útlm oproti "Stratám v preklade" hĺbka-emócie-nálady v nich mali monopolné postavenie, ale tvrdenia, že "Somewhere" je založený na (1.) recyklacií zaužívaných postupov, ktorá je úzko spätá s (2.) autorkinou namyslenosťou a po fúzii týchto dvoch aspektov vzíde (3.) štrukturálna nudnosť, ma nútia k týmto trom názorom pridať aj moje obhajobné ekvivalenty._______Sofia Coppola: 1. Nerecykluje, len nepretržito verí svojim víziam, presvedčeniam a metódam, to že tentokrát nenatočila exponátny kúsok ešte neznamená jej rezignovanosť alebo vyprahnutosť. 2. Namyslená ako osoba - možno áno, ako autorka - určite nie. Viacerí si občas mýlia pôdu nezávislú s tou závislou, v tej prvej totiž nejde o to niekomu sa zavďačovať, vodiť za nos alebo ohromovať, v tej druhej však niekedy áno, preto ak sa niekto zatúľa do "cudzej dediny" a nie sú naplnené jeho vybájené požiadavky, šíri tieto klamné domnienky. 3. Zdanie nezáživného/zdĺhavého sledu záberov, ich zdánlivá zdelovacia holosť a nedokončenosť je posledným prestrelením kritizujucich, ale aj zároveň spoločným výstupom z predošlých dvoch bodov. Ak niečo exportne zapadá do ceľkovej koncepcie, tak je to práve onen "lenivý" strih, ktorý predeľuje (záujmovo nie až tak výrazné, kompozične vycizelované) zábery končiace vtedy, kedy si to daná okolnosť vyžaduje. Jednotlivé zvyklosti sú navzájom poprepájané a modelujú finálnu mozaiku presne tak, aby charakterizovala rozdielnosť tvorcu, jeho rozdielny prínos._______"Odnikiaľ niekam" nie je žiadnou studňou múdrosti, nazerá na denodennú rutinu žiadaného herca na pozadí hriešneho LA a krotko komunikuje jej "bočné" príznaky v podobe osamelosti/nezúčastnenosti/neštastia. Má všetko a vlastne nemá nič. Slasti prinášajú strasti. Bánalne, ale vďaka nevtieravej forme veľmi pôsobivé. K tomu diegetický soundtrack, verný prejav Stephena Dorffa a symbolika all around. Mnohými zatracovaní, mnou podporovaný. Prečo? Pre cit. (14.01.2011)

Očekávání z mé strany bylo veliké. Sofia Coppola natočila film, který je velmi podobný Lost in Translation, ale emoce ve filmu vůbec nefungují. Ač jsem se snažil, příběh hollywoodské hvězdy Johnnyho Marca ( v podání Stephena Dorffa) na mě vůbec nezapůsobil ani se mě nedotkl. Detailní až zdlouhavé záběry mi zde neskutečně vadily. Dvě hvězdy za cit pro výběr muziky ( Foo FIghters, The Strokes) a Elle Fanning. Somewhere je pro mě zatím asi největší zklamání roku. Tedy. Toho minulého :) (02.01.2011)

Uff.. Začátek filmu mě málem unudil k smrti.. A abych pravdu řekla, pocit znuděnosti ve mě tak nějak přetrvával celou dobu, ať jsem se snažila sebevíc nahlížet na film z trochu jiného hlediska. Trailer je sestřihem nejlepších momentů z filmu, protože to byly momenty, kdy se ve filmu aspoň něco dělo.. A i když jsem nejspíš pochopila onen 'message', forma mi skřípala mezi zuby, snad mi to Sofia odpustí. (20.03.2011)

Nejlepší na prázdnotě je ten okamžik, kdy si ji uvědomíte. Mít k tomu to Ferrari, tak ty skvělé scény na (odcizené a chladné) dálnici natočím s chutí sám. Mám chuť říct, že by se ten film dal nacpat do 5 minut, ale chápu, že by to pak nebylo "ono"... Mé 3* rozhodně nejsou zklamání, spíše jen nenaplněné očekávání větší hloubky a intenzity prožitku té prázdnoty(?!). (12.10.2011)

Filmové prostriedky, s ktorými S.Coppola pracuje sú zaujímavé, ale málo divácky dôrazné či presvedčivé. Ťažko hodnotiť, či je chybou samotný námet alebo číry minimalizmus, na ktorý v tomto filme vsadila najviac. Úplne zredukovala dramatickosť, pohrala sa so všednosťou a realizmom. Pracuje s tichom, s hudbou, s postavami. Film pôsobí dosť autobiograficky, akoby bol točený viac pre vlastnú potrebu ako pre diváka.. (15.02.2011)