Nanking! Nanking!

City of Life and Death je z mého pohledu famózně natočený film... Pomalá kamera, která tu scénu dělá napínavější, vytřískává z ní co nejvíc... U některých scén jsem jen koukal, jak je to super natočený.... Celkově je to takové trochu "klidnější" válečné drama, skoro to až přípomíná dokument, ale není to... Nicméně ale scény jsou vcelku brutální, až si říkám kdo byli v tý době větší svině... Jestli Němci, nebo Japonci, protože tak jak tam zacházeli se zajatými Číňani je skoro k nepochopení... A ty scény nejsou "rychlé"... Naopak do detailu natočené, což jim dodává naprosto jiný, důraznější efekt, než rychlé střihy USA... Velmi zajímavý snímek... (31.05.2009)

Pokúšam sa zaradiť tento film do širšieho kontextu, pretože obetí konfliktov boli milióny a z toho hľadiska nie sú udalosti v Nankingu ojedinelé. Ojedinelými sa stávajú tým, že išlo o týranie a vraždenie bezbranných civilov, čo ich stavia po boku k vraždeniu Tutsiov v Rwande, Arménov počas genocídy, Kambodžanov za vlády Červených Khmérov a pod. Silu tomuto filmu dodáva aj to, že nejde o počet zabitých, ale o krutosť, ktorá toto zabíjanie sprevádzala. Divák nemá možnosť si vytvoriť citovú väzbu k jednotlivým postavám a my v Európe máme dokonca problém odlíšiť Japonca od Číňana. To divákovi paradoxne uľahčuje zvládať emocionálny nápor, ktorý film vyvoláva (smrť jednotlivca je vraždou, smrť tisícov je štatistika). Asi by nebolo správne zanevrieť kvôli filmu na Japoncov, pretože kruté tvory  z ľudí nerobí národnosť, ale vojna. Od režiséra tohto filmu som videl výbornú Horskú hliadku, takže kvalita Nankingu asi nie je náhodná. (04.12.2021)

Brutalne nudny film o krutych udalostiach. Film prakticky bez akehokolvek deja, vdaka comu divak nema moznost poriadne sa zblizit a sucitit s akoukolvek postavou. Sledujeme stereotypne epizodky o tom, ako Japonci neustale zabijaju, znasilnuju a mucia roznych anonymnych Cinanov a po chvili to zacina byt unavne. Keby mal film o hodinu viac alebo menej, vysledok by bol rovnaky. (29.06.2009)

Nazvať film Nanking, Nanking takým čínskym Schindlerovým zoznamom by vôbec nemuselo znieť nadnesene. Len ťažko by som ho doporučil slabším povahám a ženy by sa mu radšej mali vyhnúť. Nehovorím , že násilných a drsných scén je tam priveľa, je ich tam tak akurát. Tvorcom určite nešlo o to šokovať dlhými a brutálnymi zábermi , ale podať čo možno najkomplexnejší pohľad na túto neslávnu historickú udalosť. Na druhej strane, všetci čo máme vojnové filmy napozerané, až taký prekvapený nebudeme. Film je čiernobiely, čo pomáha ukázať surovosť a brutalitu ešte v temnejšom podaní a po filme budú zaručene mnohí chvíľu čumieť do prázdna. Ulice plné mŕtvol, odrezaných hláv, nahých ženských tiel, hromadné popravy či znásilnenia, to všetko je surové a keď po hodine vyhodí japonský vojak dieťa von oknom, divák tuší, že toto bude iba slabý odvar toho , čo sa tam dialo v skutočnosti. Vojnové scény sú prehľadne a kvalitne "ryanovsky" natočené a nebude problém, ako v iných ázijských filmoch rozoznať číňana od japonca. Vo filme sa vyskytuje aj skutočná postava nemeckého občana J. Rabeho /aj keď mi to meno vôbec neznie nemecky/, o ktorom je u nás dostupný, taktiež dobrý film John Rabe.Vo filme hudba zaznie skôr výnimočne, čo vo vypätých scénach iba pridáva na pôsobivosti a vierohodnosti. Najviac na mňa zapôsobila veta asistenta J. Rabeho tesne pred popravou:" A viete vy čo?...Moja žena je tehotná..." O masakre v Nankingu ešte asi dlho nič kvalitnejšie nevznikne. V rámci žánru vojnová dráma dávam plný počet. 100%. (05.07.2011)

Černobílá podoba je OK a docela tomu přidává na realističnosti. Zobrazení násilí (na to, co se v údajně mělo všechno v Nankingu dít) je sice drsné, ale někdy jako by se tvůrcům až do "echt humusu" nechtělo - což je pro film škoda, protože Nanking je učebnicový příklad válečného zločinu. Dokud jsou zločiny anonymní, je film obrovsky působivý. Jakmile se děj ale přesune do bezpečné zóny, ztrácí dost na tempu a uvěřitelnosti, někdy je to až křečovité (byť v pro mně nejsilnější scéně, kdy japonský voják zabije jedno z dětí z banálního důvodu a vlastně mimochodem, jsem tomu věřil naprosto). Paradoxní je, že nejzajímavější individuální postavou filmu je japonský desátník Kadokawa...... Vizuálně fantastická je i scéna japonského vítězného tance. Celkově je to ale docela povedený film a už kvůli pro Evropana neobvyklému námětu stojí za zkouknutí. Čistě pro dokreslení jeden dialog z filmu, který mi dost připomněl Společnost mrtvých básníků. Berte pls s rezervou:"Nyní potřebujeme sto dívek, které půjdou a nechají se tři dny brutálně znásilňovat Japonci. Vím, že je to kruté, ale není zbytí." "Tak já půjdu." "Tak já bych taky šla." "OK, já taky." (09.01.2010)