Kamera:
David PloyharObsahy(1)
Absurdní komedie v duchu učebnice anglické konverzace. Napsal E. Ionesco. Záznam inscenace Divadla v Celetné.
Klasik absurdního divadla Eugene Ionesco napsal prý svou slavnou prvotinu Plešatá zpěvačka tak, že se začal učit anglicky a k dialogům jeho komedie ho inspirovaly konverzační texty z učebnice, plné nejrůznějších "pravých anglických" obratů, zato však zcela bezduchých a bezobsažných. Odtud už pak vedl jen krok k postavám, kterým taková konverzace naprosto stačí k životu. Premiéru měla tato jednoaktovka v Paříži v roce 1950 a trvalo řadu let, než ji evropské divadlo vzalo za svou. Dnes naopak se zase může zdát nepochopitelné, co na ní tehdy tak zaráželo. Úspěšné představení Divadla v Celetné jsme zaznamenali v březnu, těsně před několikaměsíční přestávkou, během níž Plešatá zpěvačka nebude na repertoáru. A tak než se na něho zase znovu vrátí, můžete se s ní potěšit alespoň v našem cyklu Zveme vás do divadla.
(oficiální text distributora)
Recenze (35)
Brutálna erupcia neskutočne absurdných dialógov zdanlivo bez ladu a skladu. A v tej totálnej absurdite bola tá neskutočná krása a vtip. Plešatú speváčku som videl po prvý raz, avšak už niekedy v roku 1980 som objavil starú recenziu inscenácie z roku 1969, kde sa spomínalo uvedenie Jarryho absurdnej hry "Kráľ Ubu" . Spomeňme jeho úplne prvé slovo : "Merde!" V plešatej speváčke sa ďalší absurdný dramatik, Ionesco pohral so slovíčkami a pospájal ich do takých nechutností, že rozum ostával stáť. Spomeňme len na anekdoty a slovné prešmyčky rozprávané v spoločnosti návštevy. ()
"Dám ti papuče své tchyně, když mi dáš rakev svého manžela." V rámci možností za plný počet. Není to takové, jako kdybych to režíroval já (jojo, do všeho kecat, to je moje), ale to je čistě osobní pocit. Klobou dolů před herci, protože naučit se tak konverzačně složitou hru, jako je brilantní dílo génia Ionesca o absurdnosti a zbytečnosti jazyka, to nemohla být legrace. Výsledek ale legrace je. Směju se pokaždé, když si Plešatou zpěvačku čtu, a zasměju se pokaždé, když se na ni podívám. Co chtít víc? Navíc tu vystupuje nádherná Jitka Nerudová, kterou jsem sice nikdy nikde jinde neviděl...ale to nevadí, já si ji najdu. Protože jak říká služebná Mary: "Mé pravé jméno je Sherlock Holmes." ()
Pro zasvěcené jde o kultovní záležitost, pro náhodné diváky patrně o velmi svéráznou ujetou hříčku. Legendární absurdní hra, která svého autora proslavila po celém světě. Podivné postavy a především šílené dialogy. O smyslu viděného mohou naši intelektuálové vést prakticky nekonečné plodné debaty. Nic to nemění na faktu, že jsem se velmi slušně bavil. Celkový dojem: 80 %. ()
67 minut absurdních monologů/dialogů, něco by možná chtělo zkrátit (třeba dialog manželů o tom, kde se poprvé potkali... Ovšem když o tom tak přemýšlím, byla to jediná scéna, kde už té absurdity bylo na můj vkus až moc, jinak se ale Ionescovi klaním, napsat přes hodinu blábolů tak, aby to byla výborná hra...) a úžasný Pavel Langer v roli služky. Mohu jen doporučit. ()
aby bylo jasno, existuje můj život před a po Plešaté zpěvačce... myslím tím ukázku z Plešaté zpěvačky, kterou jsem četl na základce v čítance a která totálně překopala moje chápání humoru (nojo, chudáci rodiče, museli pak několik týdnů trpět otázky, jak jako můžou sedět na židli, když nemá okna?)... kdo by to byl řek, ale na papíru mi to tehdy vážně přišlo mnohem vtipnější... ()
Reklama