Coco Chanel & Igor Stravinsky

Stravinsky, hudební skladatel, ovlivňující svou děsivou, skřehotavou a totálně psychedelickou muzikou mnohé umělecké proudy 20. století. A Coco Chanel, sebevědomá žena, udávající tón světovému módnímu průmyslu od poloviny 20. století. Oba charismatičtí, oba tak překvapiví, inovátorští. Chápu, že se setkali a možná byli milenci. Chápu, že spolu nemohli být, jako manželé, protože takovéhle fatální vztahy nemůžou skončit v manželském gulášku. A navíc věřte, že tenkrát, v Té! době, se manželka a děti neopouštěly kvůli fatamorgáně. Tenhle film toto všechno vystihl bravurně. Prkennost ve dne, vášeň v noci. Ne s manželkou, oblečenou do obří, vyšívané, cudné, plátěné, lněné noční košile, s culíkem na rameni, ne s holčičkou, kterou si kdysi s něhou a poslušností vzal. Ale s démonickou, černobílou, jedním dechem vášnivou i chladnou, cynickou ženou. (28.12.2015)

Ještě, že je Stravinského hudba tak silná, jinak si "tohle" nezasloužil. Kounen postavil schéma - génius mezi dvěma ženami - a monotónně jej pořád dokola opakuje v různých variacích celý film, podsouvá ho do motivací jednání, do hudby i do práce C. Chanel. Jenže emocí je tu minimum a scénář k nim ani nedává žádnou příležitost - buď celé té "hře" na Stravinského a Chanel uvěříme, nebo ne. Mně se to nepodařilo, místo Stravinského jsem pořád jen viděl Mikkelsena i s tou jeho huhlavou ruštinou, která z neznámého důvodu nepokročila příliš daleko za "da". I postava upovídané Coco (jistě, někdo v tom filmu musel mluvit, když se k tomu ruský komponista neodhodlal :) nedávala příliš prostoru k empatii. Všimněte si však, že jakmile začne hrát Stravinského hudba, třeba jen jako podkres bezeslovným scénám, začne úplně jiný a mnohem silnější film. Těch prvních patnáct minut filmu ilustrujících "slavnou" premiéru Svěceného jara je proto neskutečný zážitek - a to bez obou hlavních hrdinů a téměř bez jakéhokoliv slova... P.S. Vážně se spolu manželé Stravinští dorozumívali pouze v holých větách? A kolik kliků přesně dělal polosvlečený Stravinskij před snídaní? Musím zjistit v nějaké monografii :-) (30.08.2016)

Už od počátečních tiulků se jedná o vizuálně velmi promyšlený a bezchybně nasnímaný příběh. Příběh, který je o to silnější, máte-li nějaké povědomí o tom, kdo byl Igor Stravinskij a co znamenal pro soudobou vážnou hudbu. Dějová linie se sice zaobírá postupně doutnajícím a v jisté chvíli i velmi vášnivým vztahem mezi Coco a Igorem, ale pro mě osobně to bylo jen příjemné a opravdu smyslně natočené zpestření, které obohacovalo téma příběhu - umělec, jenž je nepochopen svou dobou. Stravinského Svěcení jara muselo být jistě pro většinu lidí zjevením. Novátorské hudební postupy, důraz na rytmus, odklon od melodiky - to všechno muselo na Čajkovským odkojeném publiku působit jako ledová sprcha. Div je, že ještě za svého života Stravinskij vůbec došel nějakého uznání. Ale to na síle a emoční působivosti jeho děl nic neubírá. Naopak. V tomto pro mě Kounenův snímek funguje naprosto přesně. Využívá Stravinského skladeb, vkomponovává je do děje, a když náhodou sáhne mimo Stravinského repertoár, je to vkusné a vhodné. Hudební obrazy se snoubí s krásnou výtvarnou stylizací a vytvářejí tak pomalé, ale působivé celky, které dýchají atmosférou doby a tu a tam (snad i nevědomě) se dotýkají opravdového umění. Umění žít, umění milovat a tvořit. (17.05.2011)

Celková stylizace (nejen ta vizuální) pro mě není úplně nejkomfortnější. Ve výsledku je snad až přespříliš (nervy) drásající ... na můj vkus ... stejně jako úvodní balet. Nicméně ... ze strany Coco Chanel to nemusel být jen pouhý rozmar, když utrousila pár drobků ze svého bohatého stolu jeho rodině, jen aby ho získala. Dost možná jí opravdu učarovala jeho hudba, nicméně on sám z toho dobrodružství nevyšel beze ztrát. Vlastně by se dalo říct, že v klasickém milostném trojúhelníku byl tím nejslabším článkem ... mezi dvěma ženami jeho života, z nichž ta první - zákonitá manželka - prokázala neobyčejně silný charakter ... 3,5* (12.05.2021)

Coco Chanel a Igor Stravinsky je v první řadě film s dokonale, do nejmenších detailů propracovaným prostředím a kostýmy a geniální hudbou. Interiér venkovského domu je naprosto úžasný a modely Coco Chanel překrásné. Skvělá je i kamera, mám moc ráda detailní záběry obličejů a Mads Mikkelsen je v některých scénách s jeho lehce vyděšným plachým výrazem naprosto okouzlující. Moc by mě zajímalo jestli zachycení prvního provedení Svěcení jara bylo autentické či nikoli, zda choreografie a kostýmy odpovídaly reálu. Je to takový jemný příběh o "setkání" dvou výjímečných lidí. (04.05.2013)