Tajemství polévky rámen

Já se shoduji s tím, co tady napsala uživatelka kareen, jen dodám, že bych ramen chtěla alespoň malinko ochutnat, ale učit se jí vařit nemusím, to tedy ne. A na místě Abby bych vzala nohy na ramena a šupajdila domů a nebo určitě jinam, rozhodně ne k tak miloučkému učiteli vaření japonské kuchyně. Faktem ovšem je, že bych kus té zarputilosti Abby potřebovala jako sůl. (22.06.2016)

Lehký nenáročný romcom s krásnou japonskou městskou poetikou. Ideální k tomu si z Woltu objednat ramen, sushi a pustit si to s drahou polovičkou. Je to méně vážná verze Ztraceno v překladu s uber cute Brittany Murphy, které je skutečně i po takové době škoda. Není to nic geniálního, tak nějak si to příjemně plyne do konce. 7/10 (23.02.2024)

Nádherné, úžasné, parádní, bezchybné. To jsou čtyři přívlastky, které přesně sedí na tento film. Nečekal jsem, že by mě to mohlo až tak zaujmout, zvláště když k Japonsku ani k japonské kuchyni nijak zvlášť vřelý vztah nemám a o polévce rámen jsem před zhlédnutím tohoto filmu nikdy neslyšel. Ale tenhle film mě dostal tak, že jsem byl až u vytržení, na jak záživný a zajímavý film se dívám. Zde se ideálně spojilo cizokrajné prostředí s tématem vaření a byla zde i trocha romantiky, a ingredience jsou v tomto případě namíchány naprosto ideálně, takže film sám o sobě se pro mě stal jednou velkou lahůdkou, do které jsem se s každým dalším soustem zakousával stále s větší chutí a chtěl jsem pořád víc a víc. Co na tom, jestli tenhle film má nějaké chyby. Když se mi nějaký film takhle líbí, tak hodnotím prostě tak, jak to cítím, a nehledím na chyby. Tenhle film, to je takový malý zázrak, od kterého jsem nic nečekal a dostal jsem toho až příliš. Celý snímek táhne dopředu opravdu nádherná a obdivuhodná Brittany Murphy, které tahle role opravdu hodně seděla a cítil jsem z jejího projevu, že zde hraje s chutí a že jí to baví. A o to více mě nepřestává mrzet, že tahle krásná mladá herečka před pár měsíci zemřela, protože její herectví bylo výborné a zde tedy přímo excelentní. Na závěr mi nezbývá než konstatovat, že americké filmy odehrávající se z větší části v Japonsku, mi asi evidentně sedí. Začalo to filmem Ztraceno v překladu a pokračuje filmem Tajemství polévky rámen. Není se už o čem více bavit, je to za pět hvězd. (04.05.2010)

Žil v Tokiu zkušený Rámen-jedi mistr. Srdce měl zlomené, protože poslední z jeho učedníků sešel z pravé cesty. Rámen-jedi mistr zůstával sám s hořkostí, vztekem a s kořalkou. Nikdo si netroufl prolomit jeho zoufalství. Až přišla nenadálá učednice, která se nenechala odradit, a tak hlasitě a zatvrzele bušila na mistrovo uzamčené srdce, až jí ho otevřel a naučil ji vařit pravou polévku rámen. A přitom pochopil, že v té polévce se promíchává světlá i temná strana síly, takže i když učednice upravila staletý recept podle svého, prostě vybalancovala novou hranici mezi světlem a tmou. A ukázala starému mistrovi, že on sám se příliš dlouho točil v kruhu, což ho oslepovalo. ___ Nečekaně příjemná podívaná na střet kultur, kdy ani jedna není přehlíživá k té druhé, spíš si prostě ze začátku nerozumí. Urputnost mladé kuchařské adeptky se musí Japoncům líbit. Je to hezký, milý a vůbec ne hloupý film. (13.02.2018)

Někdy si říkám, jestli Japoncům nevadí, že je pořád ve filmech vyobrazují jako násilnické zaměstnavatele, kteří nepřipouštějí chyby. Někdy si říkám, jestli Američanům nevadí, že je pořád ve filmech vyobrazují jako idioty, kteří když jedou do cizí země, tak si přichystají frázi "I don´t understand" a tím to hasne... Očividně to nevadí nikomu, a proto vznikají takovéto filmy. Tajemství polévky rámen není nijak zvlášť špatné, možná, že kdyby se dostalo do lepších rukou, mohlo se z tohoto mezikulturního tématu vyvinout něco působivějšího, než tento nemastný neslaný film. (22.11.2009)