Osm a půl

Well, je to kvalitní bordel... což je tedy záměr, takže dobrý, ale stejně se jen těžko brání dojmu že to celé mělo být o hodinu kratší a myšlence by to neublížilo. Nuda, která má potenciál pohltit. 8/10 Krásnou kameru ovšem oceňuji, a také fakt že bez tohoto by nejspíš nikdy neexistovalo dílo Charlieho Kaufmana. Ale nepochybně to bude pracovat a je docela možné že to v průběhu let uvidím ještě třikrát a budu to nenávidět+milovat skoro stejně jako Antonioniho Zvětšninu. (14.09.2019)

Film má samozřejmě několik úžasných momentů (úvodní "létací" scéna, milostné laškování režiséra s milenkou), zcela určitě je třeba pochválit výběr hereček a to ne jen pro jejich vzhled, prvotní nápad i vizuální zpracování. Jako celek mě však film nějak zvlášť nezaujal a největší vinu za to dávám dlouhé stopáži. Snímek je totiž tak "silný" a svým způsobem jiný, že se to jednak nedá unést, jednak se do něj vkrádá ani ne tak nuda, jako spíše nepochopení a postupně pak již nezájem. Jak píšu, mnohé scény jsou samostatně a samy za sebe až úchvatné, ale film jako celek jim dost ubírá. Docela bych souhlasil s Civalem, Radyo i Mattym. (11.05.2013)

Musím se opakovat, a za nejvýstižnější, prohlásit repliku "Já vím, o čem chceš vyprávět. O zmatku v nitru člověka. Ale musíš to říct jasně, aby tomu lidi rozuměli.“ Hodinu jsem totiž zvládal tenhle artový guláš sledovat a jakš takš si ho uvnitř sebe uspořádávat. Jenže v hodině druhé jsem se přistihl, že už pouze tupě koukám a vnitřní smysl Felliniho "filmu ve filmu" je někde v háji a rozhodně ne v mé hlavě. Zajímavý a stylový film, který je snad ale téměř nemožné zvládnout myšlenkově v plném rozsahu. A musím se ještě pozastavit nad špageťáckými postsynchrony. Z těch se mi chtělo zvracet od začátku do konce a je mi velkou záhadou, že celému filmovému světu nevadí tak laciná a odflinknutá práce, kdy máte pocit, že byste to sami s vymšleným italským přízvukem nadabovali líp. 8 a 1/2? Ne, raději Synecdochu. 4/10 (30.09.2014)

Nemám na to. Ne snad inteligencí, vkusem nebo rozhledem, nýbrž zcela jednoduše nedostatkem zkušeností a let. Tento film je, pokud mohu usuzovat, tou nejtrpčí fackou pozitivisticko-hedonistickému přístupu k životu, ale nejen tomu - vlastně vší intelektuální práci a námaze, která sama o sobě nejspíš nakonec nebude cílem, i když by se zaň tak ráda prohlásila a je mnohými tak často prohlašována. To není prázdnota nicoty, ba ani prázdnota nesmyslně překypělého rozletu. To je ta nejsmutnější prázdnota plného života inteligentního člověka, jež musela Felliniho stravovat stále neodbytněji. Pryč s ní! Tenhle film ať mi navždy zůstane jenom neobyčejně působivou výstrahou! (04.06.2005)

Po formální stránce geniální. Řečeno za pomoci největšího klišé - Fellini kamerou maluje. Kontrasty černé a bílé, krásné kostýmy a extreriéry, snová atmosféra; co vteřina filmu, to obraz, který by mohl viset v galerii. Proto vlastně ani film nestačí za 139 minut nudit - scény se zajímavě přelévají jedna do druhé za pomoci asociací bez logické návaznosti a je potěšením to sledovat. Fellini míchá realitu, představy, sny a vzpomínky na dětství a nakonec to vše vytryskne do obrovského karnevalu. Problém mám ovšem s obsahovou stránkou, která mi nepřišla zdaleka tak zajímavá. Slavný a trochu nafoukaný rejža má špatné období - mizerné vztahy se ženami a tvůrčí krize, navíc krize středního věku.. Jenže si tak trochu říkám - a co já s tím? Je poznat, že film je do značné míry autobiografický, takže mi nějak nesedí, že mi autor předkládá dílo o tom, jak strašně složitě ono dílo vznikalo. Jako bych tento komentář napsal stylem ,,Vůbec nevím, co sem mám psát o filmu, co je tak dobře známý, ale vidíte? Nakonec přece jen něco píšu. No nic, uf, už to bude skoro hotové, ale byla to fuška, to vymyslet, to vám teda řeknu." Nicméně možná to časem pochopím. Až mi bude čtyřicet a přijdou všechny ty krize, pak bude 8 1/2 zřejmě první film, po kterém sáhnu. // To jsem napsal v roce 2013 ve svých dvaadvaceti letech, a filmu dal čtyři hvězdičky. Nakonec jsem nemusel čekat ani na krizi středního věku, stačily čtyři roky a jedna projekce v kině Aero a já měním na hodnocení absolutní. Když jsem ty obrazy viděl na velkém plátně, naprosto mě to dostalo. A řekl jsem si - autorská krize je přece téma jako jakékoli jiné. No ne? (28.05.2013)