Osm a půl

O hraničním snímku Frederica Felliniho i Marcella Mastroianniho bych mohl napsat román, který se naneštěstí prodlužuje s překvapivě narůstajícími lety. Osmi a půl se mi otevírá nemluvně, zato oslnivě a zněle svět člověka, který se cítí poslán k tomu spoluutvářet zemské stvoření, aniž by byl disponován k plavnému otcovskému vzletu a objetí. Sebeironicky se přitom zobrazují události všedních střetů s kritiky, producenty, aktéry, které známe všichni, kteří jsme se vydali na věčnou poušť, na níž lze stavět jen z písku, i vzpomínky, které se oživují – s hlasitou výčitkou – všem, i těm bez jakýchkoliv tuh. Zdegenerovaný, k lhostejnosti vychýlený svět toužící po jasné interpretaci odvrací zrak od prvních zkusmých tvarování a žádá si jasného poselství, vůči němuž tvůrce dokáže nanejvýš mlčet nebo se vzdát a rozplynout – v prvotní mračna či písky, z nichž něco konečně povstane. Asa nisi masa… (13.08.2017)

Ve světě Federica Felliniho mají ženy tlustě namalované obočí, muži kouří jako osm Johnů Constantinů v jednom (měli jsme tě rádi ozónová díro...) a děti pro změnu nosí kuželovité čapky, aby mohli svým vnoučatům vyprávět o opravdové potupnosti až na půdu. Je to svět, kterému rozumí jen hrstka lidí (ti co umějí vypočítat jak dlouho poletí míček ve vakuu...), ti ostatní, co vědí, že gravitace je něco, co nelze přechytračit, mají zase z tohoto světa nutkání sebedestrukce. Za 145 minut se dá stihnou hodně věcí (posekat trávu, přečíst kratší knížku a nebo popřemýšlet o tom, proč Paris Hilton nenosí kalhotky), ale v tomto případě jsou 2 hodiny nevýslovným utrpením. 20 minut nuda- 10 scénka hodná zapamatování- 20 nuda a vlastně pak až do úplného konce. Ručička na hodinách se vám směje, že jste Fellinimu už zase skočili na špek a že zase trpíte. Pak ovšem příjde na řadu konec filmu a vy si postupně uvědomujete, že jste viděli horší filmy, že ten chlap, co měl perfektní sluneční brýle, byl docela "cool" a taky fakt, že v 8 1/2 byla nádherná přehlídka interiérových in-vychytávek. Až uvidím v Levných knihách jméno Fellini, budu se dlouho rozvažovat. Teď si ale musím dát na čelo obklad, už dlouho se mi nestalo aby mi film zapříčinil migrénu..... 50% (19.08.2008)

Některými surrealistickými a temnými momenty mi režisér konečně v jeho osmém mnou zhlédnutém filmu alespoň částečně vyplnil představu, kterou jsem při výslovení jména Federico Fellini měl ve chvíli, kdy jsem od něj ještě nic nespatřil. Cítil jsem z něho tajemnost, sílu a strach. Avšak velká většina z filmů, které jsem zhlédl před Osmičkou a půl mi tuto iracionální vidinu zašlapala až na úroveň nejhlubšího podvědomí, aby se v 8 a 1/2 konečně opět alespoň místy vyklubala na povrch. Abych řekl pravdu, ten film se mi v podstatě nelíbil, je hodně mimo můj vkus, ale cítím z něho dokonalost, obrovskou touhu tvůrce vykřičet do světa všechno, co ho deptá jak v pracovním tak osobním životě, pokud možno absurdním způsobem. Často jsem z toho cítil až sebeparodii. Dojem z filmu jistě umocňuje hudba, kombinovaná hity klasiky, jazzovými standardy, jakýmisi variacemi na hity klasiky (zejména mám na mysli Šavlový tanec) a snad i místy originální hudbou Nina Roty, která hlavně v závěru dokonale podtrhuje vrchol filmu a bezmocnost a depresi hlavního hrdiny a posléze zase kontrastní optimismus. 8 a 1/2 je, pokud nepočítám "oddechovější" Zkoušku orchestru, pro mě nejpřitažlivějším Felliniho filmem a to jak pro svůj zajímavý námět (ono možná stačilo v konkurenci ostatních udělat prostě nějaký), tak pro snad malé pochopení a zosobnění jeho díla, i když, samozřejmě, jaksi "nabušenější" těmi zajímavými momenty to býti mohlo...ale všude tady čtu, jak je to na druhé zhlédnutí stravitelnější, třeba by to v tomto směru pomohlo, ale neodvažuji se tvrdit, že se do toho znovu pustím dříve jak za rok. (19.06.2007)

KINO Scala/// Obsazení 8/10 Děj 3/10 Hudba 6/10 Kamera 5/10/// PLUS: Jednoznačně zaujme obsazení, počínaje hodně obsazovaným Marcellem Mastroiannim, který se objevil po boku několika krásných hereček tehdejší doby, líbila se mi hudba, pokud zazněla mělo to své kouzlo MÍNUS: film musí bavit a měl by být pochopen, v mém případě se to nestalo, nudil jsem se a nechápal jsem co se to na plátně odehrává, snové sekvence byly opravdu mimo mé chápaní./// Shrnutí: Na Felliniho Osm a půl jsem se těšil. Navíc vidět film v kině v rámci Projektu 100 je zajímavá příležitost jak si obohatit znalosti jeho tvorby. Bohužel se očekávaný zážitek nedostavil. Pro mě těžko uchopitelný děj. Přesto jsem brzy pochopil, že Mastroianniho postava režiséra žádný film netočí, pouze o tom mluví a tváří se tajemně, což vyvolávalo jistou dávku napětí./// Celkem 49%/// (05.03.2016)

Mezi snem a realitou, mezi dětstvím a dospělostí. Do 8 1/2 není snadné se ponořit, přeci jen jde o hodně osobní otisk osobní i tvůrčí krize na filmové plátno. Takže ze své podstaty je celý film hodně nedivácký, do značné míry egoistický, chvílemi i samoúčelný. I tak je ale od první do poslední minuty hodný obdivu, protože podobné prolnutí formy, obsahu, tvůrce a hlavního hrdiny je v celé kinematografii pravděpodobně jedinečné. 80 % (08.09.2009)