Osm a půl

Nepovažuju se za intelektuála, ale tento film mě opravdu bavil. Takový krásný, režisérský zmatek, kdy on sám neví, co chce (točit) a všichni se jej na to stále ptají, otravují, naléhají… Kdyby tento film byl o takových dvacet minut kratší s tím, že by se pár scén (hlavně ke konci) vystříhalo, tak by tohle byl můj první plný počet pro Felliniho. Takhle je to můj třetí film od něj a napotřetí můžu s klidným svědomím napsat, že film se mi líbil, ale tady něco přebývalo, spíše než chybělo. Jinak tento film mi definitivně potvrdil, že se s tímto režisérem (lépe řečeno s jeho snímky) musím seznámit o něco lépe. 80 %. (18.10.2012)

Slovy dneška: Ten trapný moment, kdy slova přestanou fungovat k vyjádření a režisér je ze své pozice nucen vyjadřovat film slovy. Přehlcenost, nesoustředěnost, neuzrálost či přezrálost a neustálé motání v každodenním surreálném chaosu, který se kolem něj točí v přípravě na další trhák od uznalého génia. A tak zatímco se Guido snaží vrátit do kolébky a v tichosti se zbavit odpovědnosti za cokoli, na široké pláni vystupuje gigantická konstrukce pro jeho nejnovější film, se kterou on za boha neví, co bude dělat a která tak nějak charakterizuje jeho samotného - přerostlá, nesmyslná a pouze na jedno použití. Intelektuální porno od Felliniho, které vytvořilo milník uznalým stárnoucím režisérům v tom, jak se vyrovnat sami se sebou. EDIT po festivalové projekci na LFŠ 2024: Zatímco při domácí osamělé projekci spíš budete uznale pokyvovat hlavou nad přesným vykreslení bolestivé stagnace velkého zasmušilého umělce, při projekci veřejné, plné 20+ lidí, co ten film vidí poprvé, ho teprve zažijete tak, jak ho Fellini plánoval dle své proslulé poznámky, kterou měl při natáčení nalepenou na kameře: "Nezapomínej, že to je komedie." Náhle uvidíte perfektně načasovanou bžundu o otravnym ufňukanym křivákovi, jehož velkopanství mu do každodenního okolí přivedlo bizarní galerku podivných osobností, kteří ho pořád obtěžují svými vlastními kreativními tanečky, zatímco starý pán by chtěl akorát pofoukat bebí, položit pod peřinku a celou dobu se čvachtat v obdivných pohledech žen. Timing téhle komedie pak dává nafrak většině současných veseloher a spontánní výbuchy škodolibého smíchu u publika, nezatíženého cinefilní pietou dokazovala, jak se na vykreslování velkých osobností vznešené kultury pořád nic moc nezměnilo a postava Guida je stále stejně komická jako byla před padesáti lety. (14.06.2016)

Skvostné. Jen opravdový génius je schopný tvůrčí krizi přetavit v takový film. O čem ten film je? O čem ten film bude? To je otázka, která nepřestává hlavního hrdinu Guida Anselmiho pronásledovat až do jeho konce... A on ten film JE skutečně pouze o tom, o čem ten film bude. O čem bude Anselmiho film, který v samém závěru je i není. "8 1/2" patří k nejkomplexnějším narativním filmům, jaké jsem měl tu čest vidět; natolik se v něm prostupuje "realita", "sen" a "vzpomínka", že je takřka nemožné určit jejich přesnou hranici. Ale právě o to tu běží – jsem přesvědčen, že Marcello Mastroianni a jeho postava je ve filmu jakousi vizualizací samotného tvůrce, který sžírán pochybami usiluje o všeobsahující film. O skutečně zásadní dílo. A cítí, že cesta k tomu nevede skrze "zástupný" příběh, ale skrze přímé pojmenování a vyprávění svých vzpomínek, vizí, tužeb... Tuto domněnku potvrzuje unikátní vypravěčský postup, kdy Fellini "předvede" scénu z rodícího se filmu Guida Anselmiho a vzápětí ji nechá komentovat buď samotného Guida, nebo některou z postav. Vzniká tak dojem, že "8 1/2" je filmem, který vypráví sám o sobě. V žádném případě to však není film sebestředný – nebyl by to Fellini, aby ze svých pochyb nedokázal stvořit univerzální obraz tvůrčí nejistoty, marnosti (zde tematizované gigantickou konstrukcí kosmické lodi) i vzepětí. "8 1/2" chápu jako film, který popisuje svůj vlastní vznik, který nahlíží do nitra svého tvůrce, který si geniálním způsobem hraje s fenoménem "filmu ve filmu". Pokud si za Anselmiho dosadíte Felliniho a za jeho těžce se rodící dílo film "8 1/2", dostane se do komplexní a strhující hry symbolů, náznaků a imaginativních momentů, které dohromady tvoří nádherné a vizuálně neobyčejně pitoreskní dílo, jaké mohl stvořit jen jediný člověk... To, oč usiluje Anselmi, se Fellinimu zdařilo. Lépe řečeno, zdařilo se jim to oběma. Věčná škoda, že dnešní filmaři nemají takto plodné deprese... (02.04.2004)

Fellini předvedl zajímavý způsob, jak využít osobní a profesní krizi ku svému prospěchu. Netěším se na věk, kdy si budu připadat tak prázdný a nenaplněný jak to zde líčí pan režisér. Ale asi to čeká každého, hledání něčeho, co nelze najít. Výborné expresionistické záběry dokonale ladí s černobílou formou, sny provázející a dotvářející děj jsou také ztvárněny mistrovsky. Ze začátku filmu je možná trošku obtížné "chytit" děj, ale jakmile se přistoupí na hru, může se divák nechat unášet charismatickým tápajícím Mastroiannim a překrásnou usměvavou Claudií Cardinale. Jednu hvězdičku dolů, za možná přílišnou zdlouhavost. (16.06.2005)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. (18.09.2009)