Amarcord

Soudě například podle filmu Americká noc, je filmařina především tvrdá práce, u které se dá někdy zažít i legrace. Při natáčení Amarcordu ale evidentně štáb, herci i komparzisté brali natáčení spíš jako happening a báječně si to celé užívali. Nejsem si tak úplně jistý, jestli totéž cítí i dnešní diváci. Hvězdičky by tomu odpovídaly, ale mám dojem, že Amarcord je přesně ten typ snímku, kde někdo trochu přidá kvůli snobství, mnozí kvůli tomu, že si váží jména světoznámého italského režiséra. Amarcord totiž funguje na bázi jednotlivých obrazů a kratičkých scénických hříček, ztroskotává podle mě ale jako celek. Když jsem před časem hodnotil Allenovy Zlaté časy rádia, v komentáři jsem ho přirovnal právě k Amarcordu a k Obecné škole. Ta žánrová spřízněnost je do očí bijící, ale právě ve srovnání s oběma tituly vyvstanou slabiny Amarcordu. Obecná škola ode mě dostala nejvyšší hodnocení, protože je mi blízká svým ukotvením v českém prostředí. Zlaté časy rádia jsou nádherné retro a oba dva filmy skvěle fungují jako celek. Amarcord ode mě nakonec dostane jen 3*, protože je prakticky nedějový a roztříštěný. Je to sled piroteskních obrazů, bizarních postaviček a drobných vtípků, ale vedle výše zmíněného mi vadí ještě přehrávání. Je to přestylizované, přeexponované. Zlaté časy rádia a Obecná škola jsou mnohem civilnější. Přes uvedené výhrady zůstává ale Amarcord filmem, ze kterého je cítit, že ho natočil talentovaný režisér s citem pro filmovou imaginaci. Celkový dojem: 60 %. (10.11.2013)

Jsem velkým milovníkem filmů, které mají začátek, konec a něco zajímavého mezi tím. Amacord takový samozřejmě není, neboť nezačíná, nekončí a mezi tím se vůbec nic neděje. Chápu, že to natočil slavný Fellini, že je to velké umění, poetický, láskyplný a kdovíjaký skvost, ale pro mne to byla dvouhodinová nuda s uspávajícími účinky, kterou jen občas přerušilo drobné pousmání. Nakonec si dovolujím vyjádřit radost z toho, že nejsem filmových kritikem a tudíž se nemusím pokrytecky tvářit, že jsem viděl nadpozemskou jedinečnost. (12.02.2013)

Talianske filmy majú pre mňa zvláštne čaro, ale houby sa môžem hrať na nejakého experta. Toto bol milý filmový zážitok, najmä vďaka tomu panoptiku rôznych postáv a ich interakcií medzi sebou. Videla som na veľkom plátne, bratislavské kino Mladosť oslavovalo 100 rokov, toto premietali ako posledný film v rámci svojho narodeninového špeciálneho programu. Dobre vybrali. Obľúbená scéna: "I WANT A WOMAAAAAAN". Btw, prečo som to videla v anglickom znení? To asi nie je pôvodné. Celý čas mi to dosť silno prekážalo, lebo tie hlasy boli akoby naschvál parodizované do taliančiny. (Kino Mladosť - 19.10.2013) (23.10.2013)

Felliniho nostalgická vzpomínka na dětská léta. Kolem se šikovali fašisti, ale nikomu na tom nepřipadalo nic špatnýho. Kluci se ukájeli hromadně v autě a mysleli na matikařku či na obrovský kozy paní trafikantky. A nejvíc se ukájel pan farář, kterýho to tolik zajímalo. Fellini si v tomto díle na nic nehraje. Pouze ukazuje život takový jaký byl a jak ho on viděl. (30.10.2008)

Řekne-li se evropský film, vybaví se mi Amarcord. Řekne-li se puberta, vybaví se mi mocná ňadra paní trafikantky, nadržená Lištička a onanie v autě. A řekne-li se Amarcord, vybaví se mi vřelý a láskyplný film, který uvolněnými tahy s lehkou nadsázkou črtá portrét italského maloměsta se všemi jeho slastmi i strastmi. Vybaví se mi motocyklista zvaný Prďoch, banda pubertálních výrostků, zakrslá jepťucha, vzteklý otec a prdící dědeček. Prostě film, který je mi blízký a který mě fascinuje už celá léta. Tolik krásných minipříběhů, tolik humoru, tolik lásky k postavám. Amarcord je velkolepá oslava vypravěčství a režijních dovedností, otevřené filmové duše... Prostě všeho, co pro mě znamená evropská kinematografie ve svých nejlepších chvílích. (25.01.2004)