Koncert

Taký disidentský príbeh o popoluške v mužskom vydaní. To zháňanie osadenstva pre nový Baľšoj ťiátr po všetkých čertoch nemalo chybu a k tomu burácajúca hudba, to bol naozaj zážitok. Hudba a celý zvuk je silnou stránkou filmu, ako inak keď ide o koncert, výnimočne som si film musel pustiť nie na sluchátka, ale na externú reprosústavu pre maximálny zážitok. Hľadanie konečnej harmónie sa podarilo a našiel som ju aj ja v tomto filme. Prispela aj krásna huslistka, to nebudem zapierať. –––– Andreji, já se s tebou rozvedu...! Jestli tam nepojedeš. –––– Obchodovat, to je jako jezdit na kole. To se nedá zapomenout. –––– Moje babička říkala: Slunce vychází ráno. Vždycky ráno, nikdy né večer. –––– Ruský prezident je pozván na mou daču. Máme západní Evropě zarazit plyn?! (13.09.2014)

Moje první setkání s panem režisérem, kterého už mám dávno v hledáčku. Žel jeho filmy nejsou v televizi tak často, kéž by nahradili tu horu rádobyvtipných komedií, které se omílají neustále dokola! Už po prvních deseti minutách jsem byla plně v ději a nadšeně očekávala, co se vynoří jako další. Byť se film jeví jako jakási osobní satisfakce, působí uvolněným dojmem a vládne skvělou atmosférou. (28.04.2019)

To, co zpočátku vypadá jako skvělá komedie o ruském přístupu k životu a tak vůbec, se v závěru násilně překroutí v kultivovanou kýčařinu a velmi krkolomnou snahu o drama. Některé "éterické" výroky o podstatě hudby zavánějí mlácením prádzné slámy a verbální onanií, některé záběry (zejména reminiscence z gulagu) tím nejlacinějším klišé. Škoda, protože herecky se jedná o perfektní věc, navíc s místy velice vtipnými dialogy... Jenže snaha o oduševnělost se s prvky jasně parodickými nesnese, alespoň ne tak, aby vytvořily soudržný celek. Mihaleanův talent je nesporný (perfkektně zrytmizované tempo závěru ve spojení s Čajkovského hudbou), ale v jeho Koncertu je cítit disharmonii a faleš – alespoň mě ve druhé polovině začínaly bolet uši. Škoda, protože do té doby jsem byl přesvědčený, že mě otřepané klišé o outsiderech, co dobyli svět, opět dostane do kolen. (31.03.2010)

Marigold má sakra pravdu, ja som bol ale sakra dojatý. Z Koncertu totiž sála obrovská dávka ľudskosti, predstavuje cieľ, ktorý (nie bez komplikácií) spája nepredstaviteľné - žid tu sedí vedľa cigána, novodobý oligarcha vedľa drobného priekupníka, nehovoriac o predstaviteľovi bývalého režimu, ktorý dodnes neprestal veriť myšlienke komunizmu, no vydáva sa na dobrodružnú cestu s umelcom, ktorého ponížil a ktorému zničil kariéru a v závere sa bez váhania a nezištne modlí k bohu. Čo začalo ako cesta za vlastným prospechom, končí sa ako pieta za jednu dávnu tragédiu... Taký prenikavý je teda Koncert a že mu kombinácia bláznivej komédie a drámy vychádza tu viac a tam menej je jedno, možno tým chcel autor niečo ďalšie naznačiť, možno to pri druhej projekcii do seba zapadne. Tých slovanských emócií, od obdivuhodných až po smiešne, je tu toľko, že s návratom nebudem mať najmenší problém. (Bonusom sú dialógy v ruskej francúzštine, ktorou rozprávajú takmer všetci, vrátane toho, čo vie po francúzsky "lepšie ako Molière".) (14.07.2011)

Přemýšlím, jestli by tento film fungoval bez židovského bolu, Brežněva a rozpustilých cikánů … jasně že fungoval!!! Přeci nepotřebujeme kečup, hořčici a glutaman sodný, abychom si užili chuť skvělé filmové potravy. Pokud odhodím všechny své niterní předsudky … moc se mi to líbilo, bylo to pěkné, bylo to milé, bylo to příjemné. (01.04.2019)