Koncert

"Koncert není psychoterapeutická seance..." Tenhle "Koncert" byl pro mě ve své první půlce něco strašně těžko uchopitelného. Bizarní komedie či snad totální parodie říkal jsem si ve chvíli, kdy svatbu v typickém ruském stylu ukončí nepochopitelná přestřelka. V tu chvíli jsem měl chuť film vypnout, protože s mým nepříliš kladným vztahem k Rusku mě jaksi nebavilo se dívat na komedii o ruském stylu života. A nebýt doporučení od Ideé_Fixe, asi bych to fakt udělal... Má trpělivost byla zkoušena ještě notných pár desítek minut, kdy "hráči/(ne)hráči" "orchestru/(ne)orchestru" konečně dorazí do Paříže a vše zdá se směřuje k totální frašce...A pak jako by někdo mávnul kouzelným proutkem a mě se chtělo (spolu s bizarní postavičkou "agenta" orchestru a nostalgika po starých komunistických časech) křičet: "To snad není možný, Hospodine ty jsi..." Nejprve silné dialogy mezi dirigentem Filipovem a jeho vysněnou sólistkou o jeho snu dosáhnout "hudebního absolutna" a "konečné harmonie" a jejím pátrání po svých skutečných rodičích, poté chvíle napětí, pár laciných vtípků, proložené dialogem, němž zazní přirovnání o hraní v orchestru ke skutečnému komunismu. Pak už ale následuje naprosto nadzemské finále s úchvatným Čajkovského houslovým koncertem a závěrečnou pointou celého filmu. Těžko hodnotit, jsou to dva filmy v jednom (nepříliš vtipná ruská komedie a opravdu silné francouzské drama), ale protože se říká, že "konec dobrý, všechno dobré", dávám i já nakonec hodnocení nejvyšší. Asi i proto, že sám tak trochu věřím, že "hudba nám někdy pomáhá vyrůst, dává nám odpovědi...hudba je čistá, hudba v nás, hudba která z nás nechce ven" (20.03.2019)

Byť jsem byla trailerem do značné míry mystifikována (ukazuje film jako mnohem větší komedii, než ve skutečnosti je, což ale nemyslím jako nějakou vadu filmu, pouze kontastatuju), Koncert na mě do značné míry zapůsobil. Možná je to i tím, že se zrovna začínám učit na housle, ale hlavně bych to připsala na konto úžasné Melanie, Alekseii a několika dalším hercům, kteří dokázali vyvážit několikero hlušších a přepolitizovaných míst filmu. (22.09.2011)

Listuji si tak televizním programem, když tu na jednom obrázku rozpoznám tvář Mélanie Laurent. Byla jsem potěšena, když jsem zjistila, že ČT bude vysílat tento film a že v něm bude účinkovat tato nádherná Francouzka. Koncert mi připravil výborný hudební zážitek. Nejvíce na mě zapůsobilo závěrečné vystoupení, které je jednoznačně vrcholem filmu. Zároveň mě však také Koncert v dvou drobných "detailech" ne zrovna potěšil. Myslela jsem, že film bude s titulkami, ale ČT opět zvolila možnost dabingu. A také jsem doufala, že mi postava Anne-Marie Jacquet, jíž Mélanie ztvárnila, bude více sympatičtější. Přišla mi lehce povýšená, ale možná je to právě díky dabingu. Jinak nemám ke Koncertu výhrad. (07.10.2012)

Neuvěřitelné se stalo skutečností, tedy alespoň v této roztodivné komedii, které tři uvedená žánrová zařazení rozhodně nestačí... Už začátek se nese v duchu "Dannyho parťáků", rozumí se hezky po slovansku, aby se prudce stočil do polohy libovolné veselohry od Kusturici, v některých pasážích dosahujíc i jihočeských Hoštic. A když už jsme blahosklonně naladěni na odlehčené téma, začnou se ještě napůl v legraci vytahovat politické křivdy, sociální nerovnosti a štulce pod žebra Rusům, Židům a dalším, dobře se parodujícím etnikům, až přes všechnu tu srandu dospějeme k rozděleným rodinám, zničeným kariérám a přetrhaným snům s tragickými důsledky. Ani moje pocity by se nemohly spojit v celek (jako bych se dívala na několik filmů, pomíchaných ve střižně) nebýt kompaktního prvku, kterým se stává hudba - nejen, že jí vděčím za každý trylek, kterým přerušila scénky, přesahující míru dobrého vkusu, ale především za tu desetiminutovou husinu, kterou mi v samotném závěru způsobila spolu s prsty, vibrujícími po neviditelných strunách za letu sibiřských vloček i s nádherně dojemnou Mélanií Laurent. (16.02.2013)

musím přiznat, že převážná většina filmu, která byla spíš parodií, než opravdou komedií, mě zase až tak nesedla, k celkovému hodnocení přispěl mamutí silou závěrečný opravdový koncert, poznámka - časové zařazení mi připadalo také značně matoucí, předpokládal bych, že by se děj měl odehrávat tak o 20 let dříve, než je ve filmu zmíněno... (04.08.2011)