Reklama

Reklama

Čas, který zbývá

  • Česko Čas, který zůstává (festivalový název) (více)
Trailer
Francie / Belgie / Itálie / Velká Británie / Spojené arabské emiráty / Palestina / Izrael, 2009, 109 min

Obsahy(1)

Intimní, částečně autobiografický film, složený ze čtyř epizod. Film pojednává o každodenním životě Palestinců, žíjících jako menšina ve své vlasti, v letech 1948 až po současnost. (Rafik)

Videa (1)

Trailer

Recenze (19)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Dvě rodiny v jednom bytě, to obvykle nedělá dobrotu. Dva národy v jedné zemi, které mají radikálně opačné představy o tom, kdo by tu zemi měl řídit, dokonce i o tom, kdo by v ní měl žít a jak by se v ní měl chovat - tak to už vážně zavání průšvihem. Čas, který zbývá je intelektuálně laděná groteska o tom, že soužití dvou kohoutů na jednom smetišti, kde jeden z nich má jasně navrch a neváhá v případě potřeby bolestivě klovnout, má pro toho slabšího nepříjemné následky. Jde o typickou festivalovku, která má šanci oslovit alternativce, kteří rádi ochutnávají z dosud nepoznaného. Snímek je vlastně autobiografickou kronikou života dvou generací Palestinců na okupovaných územích od vyhlášení státu Izrael až po intifádu. Elia Suleiman používá absurdní nadsázku, takový lehce kafkovský styl odcizení člověka, který dlouhá léta žil v exilu a teď se vrací do země, která mu sice nepatřila ani dřív, ale teď jí navíc po létech odloučení ani nerozumí. Nejlepší mi přišla první část popisující s hořkým nadhledem občanskou válku z roku 1948, kdy Arabové s orientálním přístupem k povinnostem nedokázali čelit racionalitě, organizaci a odhodlání Izraelců. Postupně mi ale ten trochu abstraktní styl vyprávění začal být na obtíž, takže jsem nakonec skončil u 3* a 65 % celkového dojmu. ()

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Občas tam cosi humorného bylo, ale měl jsem ten problém, že jsem nepochopil, že se jedná o jakýchsi pět samostatných epizod, takže jsem po celou dobu hledal souvislosti, které tam zřejmě nebyly. Jediné, co jsem pochopil, bylo to, že takový život asi Palestinci svírání Izraelem denně žijí, nevidí dne ani hodiny, kdy se může jejich život změnit, přesto se snaží žít normálním životem. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Čas, který zbývá je nepochybně zajímavý film, u kterého jsem však zalitoval, že ho Elia Suleiman nepojal CELÝ primárně jako komedii, protože dle první poloviny a zvláště úvodních scén na to jednoznačně měl. I samotný Suleiman s věčně stejným nasazeným výrazem se do absurdně laděného úvodu nesmírně hodil, zatímco při návratu na scénu s hlavní postavou v pozdějším věku funguje Suleimanův „jednovýrazový“ výkon již v rámci pohnutého dramatu rozpačitěji. Překvapeně jsem čuměl, jak lze z příběhu na pozadí dlouholetého izraelsko-palestinského konfliktu vytěžit absurdní komedii, hltal jsem každý záběr s vtipně naaranžovaným prostředím, postavami, hereckými výkony, přítomnou absurditou, přesně načasovanými vtípky a nadsázkou v neškodné úrovni. Především celá část z roku 1948 mi v tomto ohledu připadala skvělá, originální a ač se začíná atmosféra přesouvat i k dramatičtějším momentům, vždy ji zas osvěží prostřih na výjev absurdního rybaření ve dvou s přihlížením příslušníků policie nebo svérázné proslovy souseda. Největším problémem za mě je, že si film nedokázal udržet stejně nasazenou vysokou laťku a v poslední půlhodině s často totální změnou atmosféry se nevyhl zdlouhavosti i prázdným záběrům. Závěrečné poselství s návratem do města, v němž současná mládež holduje pouze zábavě, pouští si z mobilu muziku, která pro ni tvoří hlavní prioritu, a zvysoka kašle na jakékoliv restrikce, zatímco předchozí generace prožívala mladí v nejistotě a strachu, vnímám jako zajímavé, především z pohledu navrátilce do rodné krajiny po letech. Ale v této chvíli se už Suleimanův film dávno nacházel ve fázi, kdy jsem pokyvoval s hlavou „ale ano, je to zajímavé i ke konci“, zatímco první půlhodina se u mě rovnala častému nadšení. Skrze tu nevyrovnanost a slabší místa tedy film vidím zatím jen na silné 3 hvězdičky, ale oproti jiným stejně hodnoceným filmům je tady možné, že se k němu ještě v budoucnu vrátím. [70%] ()

robbez 

všechny recenze uživatele

Velmi černý a absurdní humor, který není vždy úplně stravitelný. Spíše než souvislý film je to takový sled výrazně stylizovaných a expresivních výjevů z života v Nazaretu od židovské okupace v roce 1948 do současnosti. Několik výborných scén, jako třeba tlustá asijská hospodyně zpívající píseň z Titanicu, hlaveň tanku sledující kroky Palestince vynášejícího odpadky nebo skok o tyči přes zeď. Nejhorší jsou naopak ty scény, kde se pět minut nic neděje, někdo někde sedí a někam bez výrazu čumí. Strnulý či rezignovaný výraz hrajícího režiséra, jeho matky a otce a vlastně i nálada celého filmu evokuje šílenou bezútěšnost života palestinských Arabů. ()

M1911 

všechny recenze uživatele

To si takhle člověk pustí v jednu ráno televizi a narazí na ČT Art (která by si mimochodem zasloužila celodenní program) v rámci klasického nočního projíždění těch zhruba 70+ satelitních programů, na kterých je v jakémkoliv jazyce nějaký obsah, co není teleshopping nebo něměcké sms porno a zrovna začíná nějaký film, jakýsi Čas, který zbývá. Říkám si, že tomu teda dám šanci, čehož záhy trochu zalituji, jelikož se na obrazovce obejvuje nějaký arabský klikyhák, ale jen na malou chviličku, protože hned první scéna s poněkud zmateným hrdinným vojákem-osvoboditelem mi vykouzlila úsměv na rtech, který tam zůstal až do konce. A pokud film dokáže spojit humor s tak vážným tématem, jako je Izraelsko-palestinský konflikt a odvyprávět příběh jedné obyčejné rodiny, který zároveň shrnuje skoro 60 let historie jednoho problematického státu, tak si plný počet zaslouží. A ty židy, co dali méně jak tři hvězdy, bych poslal trochu zkoncentrovat, protože očividně nedávali při filmu pozor! ()

Galerie (14)

Reklama

Reklama