Cabiriiny noci

Film se první polovinu, podobně jako jeho hrdinka, 'plácá' odnikud nikam. Ale s návštěvou kouzelnického představení, jakoby se právě nějakým kouzlem, vše změnilo a film začne být zajímavý a vyvrcholí mrazivou pointou. Ostatně jde o film, kde i dětská prolézačka připomíná nedodělané lešení bez budovy. (15.09.2011)

Není to úplně ono. První zkušenost s Fellinim nedopadla špatně, ale žádný extra pocit z ní taktéž nemám. Obsah je prostě malinko prázdný. Začátek navnadí a epizodka s filmovou hvězdou dokonce nadchne, ale pak už vše drží jen perfektní hlavní představitelka. Ne, že by byla nějaká překrásná, ovšem hraje jako o život a opravdu jsem moc jsem ji fandil. Tudíž ano, jsem rád, že jsem viděl. Jde o dobrý film, ale doufám, že najdu od Felliniho i lepší. Malinko okrouhat o nudu - nejlépe okolo náboženské pasáže - a bylo by to. (02.01.2012)

Některá lidská očekávání jsou přehnaná nebo jednoduše nereálná, ale člověku je vlastní doufat, dokud mu nedojde životní síla nebo víra, nebo oboje. Mozek většiny lidí funguje tak, že upřednostňuje pozitivní zprávy a podceňuje ty negativní. "Tento jev má zřejmě evoluční význam, ignorace negativních informací slouží k přežití jedince v nepříznivých podmínkách. ... tato studie zdůrazňuje něco, co je v neurologii stále více zjevné, že hlavní částí funkcí mozku při rozhodování je testování předpovědí ve vztahu k realitě, v podstatě všichni lidé jsou vědci. A přestože nervové procesy jsou velmi vyspělé a složité, jasně to dokazuje, že mozek někdy reaguje nesprávně a příliš optimisticky navzdory důkazům.“ (celý článek - http://www.novinky.cz/zena/zdravi/247059-mozek-vetsiny-lidi-reaguje-na-negativni-informace-prilis-optimisticky.html). ___ Hrdinka filmu Kabirie je přesně takový optimistický nezmar. I když ji zklamou všichni lidé, ona je nezklame a bude se na ně usmívat, protože ji stačí vidět štěstí jiných. ___ Divadelně cirkusová výstřednost Felliniho podbarvená italskou expresivitou není můj šálek kávy, protože jsem čajová. (05.01.2012)

Lehká holka Cabiria byla o srdce na dlani oloupena už tolikrát, že je s podivem, kolik křehkých nadějí a víry v lepší zítřky jí uvnitř zbylo. Tu radost ze života, fanfarónskou hrdost i důvěřivost podala Giulietta Masina tak odzbrojujícím způsobem, že je mi díky ní tento z Felliniho filmů asi nejbližší. Vystihuje tragikomičnost života, jeho nejpodlejší zákoutí i nečekaná, těžko čitelná požehnání - všechno je tu načrtnuté průzračně, jemně, ne s přehnanou krutostí. Při sledování té řady nešťastných hrdinčiných příhod mi přišlo na mysl, že právě takové příběhy k smrti rád vypráví saďour Trier - ovšem úplně opačným způsobem. Jeho verzi Cabiiriiných nocí bych asi ani vidět nemusela, to už raději třeba tu Tarantinovu. (25.11.2016)

Fellinimu neholduji, a proto se ke každému dalšímu filmu, který natočil, docela přemlouvám. Cabiriiny noci mě však mile překvapily. Naposledy jsem viděla 8 a půl a tohle bylo mnohem, ale mnohem lepší. Především tu byl příběh, který mě bavil. Silná, trochu humpolácká a diblíkovská, ale v jádru dobrá a hodná hlavní hrdinka, jež byla ještě lépe zahraná, prostě zaujme. Konečně jsem našla Felliniho snímek, který by pro mě nebyl odtažitý, zdlouhavý a nudný. Jsem spokojená a loučím se s ním s dobrým pocitem, dokonce s nutkáním pustit si něco dalšího z jeho rozsáhlé filmografie. (12.05.2012)