La Strada
Cesta
The Road
Režie:
Federico FelliniHudba:
Nino RotaHrají:
Anthony Quinn, Giulietta Masina, Richard Basehart, Marcella Rovere, Livia Venturini, Gustavo Giorgi, Yami Kamadeva, Anna Primula, Nazzareno Zamperla (více)Obsahy(1)
Hrdinami mýticky nadčasovej existenciálnej drámy sú hrubý kočovný cirkusový silák Zampano, jeho pomocnica Gelsomina a povrazolezec s hanlivou prezývkou Matto - Blázon. Zampano odkúpi od rodičov duševne obmedzené, pokorné a naivné dievča - Gelsomina s ním žije osamelým a zakríknutým životom na jarmokoch, pri táborení na pustých miestach a v krčmách. Gelsomina a Zampano boli pre Felliniho skôr zhmotnením duševných stavov, než postavami z reálneho života. Filozofujúci povrazolezec a Gelsominin priateľ Matto, ktorého citlivé porozumenie a vcítenie sa do jej duše sú pre ňu niečím neznámym, prezentuje myšlienky a poučky Sv. Františka z Assisi o pokore, spokojnosti, poníženosti a prostote ducha. Krajiny z CESTY, zvláštny svet drevených plotov, pustých pozemkov a lúk, popri ktorých tiahne Zampano s Gelsominou v predpotopnej motorke s vozíkom, sú odrazom vnútorného sveta protagonistov. Zampano na ceste surovo napadne Matta - Blázna, ktorý tu opravuje svoje auto a - zrejme nechtiac - ho zabije. Gelsomina upadne do tichého šialenstva, Zampano ju jedného dňa spiacu opustí. Keď o pár rokov neskôr narazí na stopu medzitým už mŕtvej Gelsominy, znenazdajky ho prepadne zúfalý pocit strateného života a vlastnej osamelosti. Fellini sa tu síce nezbavuje inscenačných princípov typických pre neorealizmus, no na rozdiel od neorealistických filmov kladie väčší dôraz na vnútorný svet než na vonkajší. V dobe vzniku film triumfoval po celom svete a Fellinimu a Masine priniesol veľkú slávu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (159)
Po Sladkem zivote muj druhy Fellini a podle csfd reziseruv jednoznacne nejlepsi film. La Strada je mnohem pristupnejsi, emocionalnejsi a celkove lidstejsi kousek (asi prave proto si to vykoledovalo Oscara). Stale je tam ale poradny kus spinave italske deprese a hlavne neco, co se zda byt Felliniho trademark - strasne nesympaticke charaktery. Nemam rad cirkusaky a nemam rad italy, kdyz se to spoji a jeden z nich je cirkusovy hrubian a druha je pomatena mimonka hrajici si na Charlieho Chaplina, pak to na hodnoceni moc neprida, ale na rozdil od La Dolce Vita ma Cesta sve kouzlo. 6/10 ()
S italským neorealismem a především s Federicem Fellinim si opravdu těžce nerozumím. Asi možná proto mě hlavní hrdinka filmu neskutečným způsobem iritovala. Její obličejové přehrávání ve mně vzbuzovalo odpor a první polovinu filmu jsem jí přál rychlou a bolestnou smrt. Dojmu nepřidávaly tradičně strašlivé postsynchrony. Postavy kolikrát mluví, aniž by vůbec otevíraly pusu a povětšinou zní jako parodie sebe samých. Zlom v mém diváckém zážitku alespoň částečně nastal v závěrečné půlhodině, kdy jsem začal vnímat sílu dramatu situace a představoval jsem si, jak by mohl být film se stejným obsahem zajímavou podívanou, kdyby měl jiné herce a lepší zvukovou kvalitu. 4/10 ()
Existenciálna cesta dvoch kočovných cirkusantov. Kde cesta je sám život, v ktorom je hnev v kontraste s dobrotivosťou, suverénnosť s pokorou, pohŕdanie s láskou. Nehostinné prostredie – spustošená krajina, pusté lúky a špinavé krčmy – je odrazom vnútorného života postáv. Dokonalí herci zachádzajú pod kožu: odpudivý Anthony Quinn, z ktorého cítiť mastnotu a špinu; Giulietta Masina ako postavička akoby z iného sveta prekypuje nevinnosťou a so svojím kukučom je ten najsmutnejší klaun, aké som kedy videl a Richard Basehart (mne známy z amerických/britských noirov) prekvapuje s komickým talentom ako filozofujúci poloblázon a povrazolezec. Aj keď cirkusové postavy zvádzajú k jeho obľúbenému magickému realizmu, Fellini tu naopak inklinuje k neo-realizmu, čo len pridáva na sile jeho výpovede. Motív Nina Roty je pohladením duše... ()
Naprostá paráda. Moc se mi to líbilo a nasmál jsem se jakomálokdy. Osobně mi moc nevyhovoval konec a poslední cca třetina a taky si myslím, že to z velké části stalo na charismatu Quinna a bezprizorního šarmu Masiny. S kýmkoliv jiným by to byla neskutečná bramboračka. DOufám, že si Sorentino dělal poznámky, že jde udělat hluboký a zábavný film i bez intoušského machrování o ničem. 10/10 ()
Ďalší z radu Felliniho filmov, u ktorých spomienka na jeho premietanie pred desiatkami rokov nekorešponduje so súčasným pohľadom. Možno ma vtedy strhla klubová atmosféra, možno to spôsobila mizerná konkurencia v kinách, neviem. Cesta ma nenudila, tvár Giuletty Masiny by sa uplatnila aj v nemom filme, Quinnov hrubián nemal chybu, krásny bol aj hudobný motív Nina Rottu. Tak čo mi vlastne prekážalo? Nemôžem dať viac ako tri hviezdičky filmu, ktorý síce má všetky atribúty kvalitného filmového diela, ak ma príbeh potulných komediantov v povojnovom Taliansku nezaujíma a na to, aby som pátral "čo tým chcel Fellini vyjadriť" nemám čas ani chuť. ()
Galerie (70)
Zajímavosti (14)
- Obytná trojkolka, ve které hlavní postavy filmu žijí, je z roku 1950. Jedná se o model Guzzi Ercole 500 truck o obsahu 500 ccm. Italská firma existovala od roku 1946 do roku 1980 a specializovala se na motocykly s nástavbami. Trochu matoucí je informace od majitele motorky Zampana (Anthony Quinn), který říká, že se jedná o Davidson a je americký. Vozítko je však dodnes v muzeu Enza Ferrariho s označením model Guzzi Ercole. Režisér Federico Fellini tuto značku miloval a uvádí se, že je v každém jeho filmu. (sator)
- Velmi brzy v procesu natáčení utrpěla Giulietta Masina (Gelsomina) těžké podvrtnutí kotníku. To byla potenciálně docela vážná obtíž, protože finanční podpora filmu byla chabá a producenti měli původně výhrady proti obsazení Masiny. Zranění zastavilo produkci na několik týdnů a vedlo ke střetu v práci a plánování Anthonyho Quinna (Zampanò), který hrál hlavní roli ve filmu Attila (1954). Ve výjimečně laskavém kroku Quinn nabídl, že bude pokračovat v práci na tomto filmu, aby ušetřil produkci dalších překážek. Vydržel vyčerpávající plán, ráno pracoval pro tento film a během večerů natáčel Attilu. (sator)
- Film je zařazen na seznamu "nejvýznamnějších filmů", který vydal Vatikán v roce 1995 na přání papeže Jana Pavla II. Nachází se v kategorii filmů, které jsou významné svou morální hodnotou. (gjjm)
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Reklama