8 hlav šílenství

Už z princípu fandím každému českému filmu, ktorý nie je chcípácka tragikomédia o robotníkoch (ako 90% českej produkcie), ale na toto sa skoro nedalo kukať. Aj cez všetky nápady a halušky nezaujímavé, šedivé, nesympatické, nevyvážené a zle zahrané. A hlavne nemám najmenšiu chuť si teraz od Barkovovej čokoľvek prečítať. (10.07.2022)

Aneta Langerová není herečka, ale přesně tohle ten film potřeboval. Je tu dobrá. Hudební stránka je také dobrá, ale jinak je to experimentální film, který se skládá z osmi hlav, v podstatě kapitol, kde se zaměřuje na něco málo z osudů ruské básnířky, ale i na nejí básně. Ta experimentální forma mi k tomu moc nešla, myslím, že to mohlo být víc dějové. (15.03.2018)

Nad nebetyčnou vypatlaností a neumětelstvím soudobých tvůrců český kinematografie zůstává rozum stát! Nezbývá než většinu času nevěřícně kroutit hlavou nad vyloženě debilníma malůvkama jak ze 2. třídy pomocný, do ktefých jsou chabě zasazení neherci (a modlit se, aby tomuhle nekonečnýmu utrpení byl brzo konec). Všechno na závěr korunuje mimoňská vypalovačka u závěrečnejch titulků... WTF?!!!! Jak se někdo může vůbec pod takovouhle sračku podepsat, někdo další jí přiklepnout finance a tím schválit do výroby a následně vůbec pustit do kin?! (20.02.2018)

Anetka „lesbička“ Langerová si hraje na sovětskou poetičku, kterou provází neštěstí, kam se podívá. Tuhle je v gulagu či tuhle zjistí, že žena je na loži lepší nežli muž. Celkové zpracování je z pohledu českého filmu definitivně nadstandardní a Anetka dokázala, že role maniodepresivní čůzi jí perfektně sedí. 61 % (21.10.2019)

Po Unaveni sluncem jsem chtěl tématicky navázat dalším filmem, vždyť se to časově skoro kryje, ale skok to byl i tak... Už jsem se na něj chystal déle. Ale bylo to jak přesednout z BMW do Trabantu. Nevím koho napadlo a proč do hlavní role obsadit Anetu Langerovou, ale byl to krok zcela mimo. Aneta je výborná textařka, dobrá zpěvačka ale bídná herečka. Její kukuč bubáka, který nosí i obvykle mně ve filmu, kde jej ještě zdůrazňovala mračením vysloveně prudil. Její častý oční kontakt s kamerou (byť evidentně záměrný) mi vadil, rušil a prostě mi Langerová do filmu nesedla i když s přihmouřením všech očí a s notnou dávkou chtění (hlavně díky svému nosu) Anně Barkovové lehce podobná byla. Film se odehrává v osmi kapitolách a každá z nich mapuje (nechronologicky) část života této mně neznámé ruské básnířky. První hlava začínala poměrně slibně, když si to vlak uháněl stepí kamsi na daleký východ... Pak ale začaly další hlavy s graficky upraveným obrazem, který byl sice nápaditý, ale mně tam nesedl. Nevím jestli to mělo být takto záměrně ártové, nebo si tím tvůrci kompenzovali nedostatečný rozpočet, prostě to bylo celé podivné... Jednotlivé scény z gulagů díky mému zájmu o toto období chápu a snad chápu i to co tím vším tvůrci chtěli říci, zpracování bylo ale ubohé i herecké výkony. Bylo to prostě takové vymydlené Vyprávěj z gulagu, kde všichni herci mají vizáž zdravých a dobře živených lidí, jen jim pod oči nakreslili v kostymérně kruhy a řekli jim ať se tváří smutně, tupě zírají do země a ať se jakoby třesou zimou - tedy krom Anety, která naopak občas měla zprudka kouknout do kamery. Tvorbu Barkovové neznám. Mám ale v úctě všechny ty miliony zabitých, odvlečených, utýraných v ruských lágrech pro nic za nic jen proto, že nějakému odpornému bolševikovi či udavači se dotyčný znelíbil. Proto si myslím, že všechny filmy o těchto zločinech pojednávající mají svůj velký smysl. Je jen škoda, že když už se točí a věnují se tomu peníze a čas, není to děláno srozumitelnější formou pro širší diváctvo, pro které už tak jsou dnes perzekuce nevinných lidí za Stalinistického Ruska samy o sobě velmi okrajová záležitost jejich zájmu. Pokud vůbec. Dvě nasolené ryby. Jedna za snahu a druhá z jen z úcty. * * (25.03.2018)