Kluci jsou zpět

Vynikající Clive Owen zachraňuje jinak průměrý příběh, který neurazí, ale potápí ho nadměrné a hlavně trapně prvoplánové sázení na přetesknou hudbu Sigur Rós (která by i z reklamy na Mountfield udělala srdceryvnou záležitost). Boys are back nejsou špatní, možná vás i dojmou, ale oči si u nich nevypláčete. V rámci žánru bych doporučil spíš třeba Grace is gone. (08.01.2012)

Největším plusem na tomto snímku je v mých očích hudba. Ona si nesnaží hrát na to, že je dobrá, ona jednoduše JE dobrá. Další věcí, které si člověk nemůže nevšimnout, jsou krásné exteriéry. A za zmínku mi stojí i tradičně skvěle hrající Clive Owen. Určitě někoho může odradit rozvláčné tempo, které bylo už tak na hraně mého vkusu. Ovšem co bych viděl jako zásadní otázku vzhledem k hodnocení, je: věřím, že se tento příběh může odehrát ve skutečnosti? Za sebe odpovídám ano. 70 % Oblíbená část- dialog se ženou při balení šatů (30.03.2011)

Keď na povestnú Husákovu výzvu: „nech v tej strane zostane, čo je pevné, čo je charakterné," odpadne všetok balast, gýč a vata tvoriacia podstatu tohto filmu, nezostane toho veľa. Aj to je naostatok ešte zabité presne tými tónmi Sigur Rós, ktoré Gregg Araki použil v titulkoch k . M y s t e r i o u s . S k i n ! (01.07.2010)

"Just say yes..." C. Owen sa aj produkčne podieľal na snímke, ktorá automaticky žiadny komerčný potenciál ani cieľ nemohla mať. S takýmito "obyčajnými" príbehmi zo života to už tak väčšinou býva. Príbeh je pomerne dobre napísaný, len sa mi nedostal pod kožu tak, ako som si myslel. Napriek tomu ide o slušne pozerateľný štandard, v ktorom ma najviac zarazila výchovný metóda - "Just say yes", ktorú mala rodina napísanú na chladnička. Doprajte deťom takúto hlúpu metódu len na jeden mesiac a nebudete rozkazovať vy im, ale oni vám. "Tati môžem čokoládu?" áno... "Môžem ešte jednu?" áno... "A večer pred spaním a jednu do postele?" áno..."Môžem klapať kladivom po nábytku?" áno..."A môžem ti jednu zajebať po tej plešivej hlave?" no..., áno, udri si...Just say yes! a je po vás, pretože deti bez dozoru a rešpektu - hotoví teroristi! 60%. (09.11.2014)

9.2. 2010 - klasický příběh s klasickou kamerou a sklasickým uchopením. Herec Clive Owen si zase po delší době pořádně zahrál a hrál perfektně. Po smrti Joeiho ženy to bylo opravdu zajímavé a Joe to s odstupem času pochopitelně přestal s takovým tím rodičovským režimem a Artim si začal dělat, co chce. V žádném jiném filmu až na Satan přichází jsem neviděl tak zlou tvář jako měl Artim v autě, kdy ho chtěl otec vzít někam na výlet. Příběh mě občas udivoval a občas jsem se trochu nudil. Ke konci to dopadlo, jak mělo a já jsem uspokojen na čtyři hvězdy. (09.02.2010)