Kluci jsou zpět

Ať to beru z jakékoliv stránky, hlavním charakteristickým rysem tohoto dramatu je bohužel negativní věc, a to že mi to celé přišlo strašně moc o ničem a prázdné. Clive Owen přijde vinou nemoci o manželku a musí se sám postarat o malého syna, což se mu příliš nedaří. K tomu přijede ještě jeho druhý syn z prvního manželství. No a aby to tedy Clive zvládal a zároveň se i svým synům zavděčil a "přetáhl" je na svou stranu, dovolí jim, aby se chovali jako dvě totální hovada a prasata a sám jim jde tímo "tupím" přístupem k životu příkladem. Mě takováto dějová vata ale skutečně ani trochu nedokázala naplnit, natož uspokojit. Nemluvě o tom, že vzhledem k nastalé situaci bych očekával lavinu emocí a dramatických scén, ovšem i v tomto směru je film chladný a nefungující, ale především i velice omezený. Závěr pak vyšumí naprosto do prázdna, což následně už ale jen potvrdilo můj výsledný dojem z celého snímku. Za pozornost tak stojí alespoň má filmová jistota Clive Owen, bohužel ostatní herci (a ty dětští především) mi přišli velmi nevýrazní, takže ani zde autoři nezabodovali. Každopádně, pravdou zůstává, že ikdyž má přítomná kritika je skutečně velká a kladného jsem zde toho přílliš nezmínil, Kluci jsou zpět nemohu a ani nechci označit za podprůměrnou záležitost, je to jen prostě taková nicnedávající, přesto v pohodě koukatelná podívaná. (23.01.2012)

Když máte ve svém filmu Clivea Owena, můžete si dovolit mít na něj vysoké nároky, protože on to zkrátka zvládne. Univerzální herec, který dokáže být stejně přesvědčivý jak v rolích nekompromisních zabijáků, tak v rolích obyčejných můžů, kteří se ocitají na křižovatkách života. A i tentokrát to všechno padá a stojí právě s ním. Joe přichází o milovanou ženu a musí se naučit s tím žít. Obyčejný lidský příběh, nic nového pod sluncem. Další z řady filmů o tom, jak je těžké se vyrovnat s osudovou ztrátou a jak je těžké si uvědomit, že na tomto nespravedlivém světě nejsme sami, ale jsou tu i lidé, kteří na nás (a my na ně) spoléhají. A že nikdy se s pocitem ztráty nedokážete vyrovnat, pouze jej (společně s časem) odsunout do pozadí. Prostě žít dál, protože žít dál za to stojí, i když je to někdy zatracená bolest. Protože o tom to je. Že někdy jste nahoře a někdy dole. Hicks vždycky umně dokázal probudit v člověku emoce, ať už pouhým podbarvením záběru, či vhodně zvolenou hudbou. Je to jeden z mála režisérů, na které se v upřímnosti zážitků, jež chce sdělit, můžete spolehnout. Proto nás nečeká povinná romance rovnající se novému začátku (režisér se jí povedeně vyhnul), ani citové vydírání (tady to je ovšem na každém, jaký pohled si zvolí). Je to pouhý příběh o naději, s jedním výborným hercem a zkušeným režisérem. Málo? Možná ... jenomže i ty obyčejné příběhy je třeba vyprávět ... (07.02.2010)

Výborný film o strastech absence matky. Clive Owen, coby vdovec, se stará o svého osmiletého syna. Jeho druhý syn z druhého manželství ho navštíví na prázdniny. Krásný příběh ze života, který mě občas dohnal k pocitu soustrasti s postavou Joea. Navíc co chvíli hrající Sigur Rós a onen Jónsiho hlas dodává tomuto filmu zvláštní atmosféru, která se nedá jen tak zapomenout. 9/10 (20.07.2010)

Na tomhle filmu je něco, co mě bavilo, ale zároveň taky něco (někdo), kdo mě pěkně sral. Bavilo mě to, že i přes na první pohled jednoduchej námět se na to dalo koukat a člověk byl zvědavej, co bude dál. Nemalou zásluhu na tom měl C. Owen a jeho starší syn. To, co mě tam sralo, byl mladší syneček. Nejenom že byl rozmazlenej jak rozmazlenej malej fakan, ale taky byl ten synáček rozmazlenej jak zkurvysyn fakan. Přestože způsob výchovy se mi zamlouval. Ale co je moc, to je moc... Vyvrhnul jsem z toho závěr, jak nějakej vyvrhel, ale ten zní, že jednou a dost. (26.10.2010)

Lépe to snad ani nešlo - lidské, citlivé (tak akorát), v nádherném prostředí, s úžasnými dětskými herci a pro mě asi nejlepším Clive Owenem vůbec a hlavně je to tak věrohodné, jako by se jednalo o nenásilné proniknutí do života jedné rodiny nerodiny, kde se dějí obvyklé neobvyklé situace, které se prostě stávají. (13.12.2010)