Režie:
Arash T. RiahiScénář:
Arash T. RiahiKamera:
Michael RieblHrají:
Navíd Akhavan, Behi Djanati Atai, Fares Fares, Michael Niavarani, Ezgi Asaroğlu, Said Oveissi, Numan Acar, Muhammed Cangören, Cengiz Bozkurt, Mehmet Erbil (více)Obsahy(1)
Film Na chvíli svobodní vypráví příběh tří skupin íránských uprchlíků: manželů s dítětem, dvou mladíků, kteří slíbili dopravit děti jejich rodičům do Vídně, a dvou mužů, kteří se přátelí navzdory vzájemným rozdílům. Všem se podařilo uprchnout z Íránu, teď se však nemůžou pohnout z pochybného hotelu v turecké Ankaře, kde den po dni marně čekají na víza. Vynucenou přestávku v cestě za svobodou charakterizují jak naděje, tak naprostá nejistota. Mladý iránský režisér Arash T. Riahi, který od svých 10 let žije v Rakousku, částečně i díky vlastní zkušenosti vystihl nepříjemnou situaci lidí prchajících ze svých domovů a podivný přechodný stav žadatelů o azyl. Všechny příběhy jsou inspirovány reálnými zážitky režisérových krajanů prchajících před totalitním režimem a hledajících v Evropě místo pro lepší existenci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (28)
Od močálu festivalové exploatace, kde končí sousta projektů tematizujících sociální a národnostní problémy současného světa, zachráněno "Na chvíli svobodni" finále, které přináší potřebnou katarzi. Právě díky momentu, kdy film vyjde z bezpečné ulity rozverného vyprávění, netřeba litovat protrpěného času s otravně schematickými dětskými figurami, líbivými momenty hraničícími s magickým realismem či teatrálně vypjatými sekvencemi hrdinů propadajících bezradnosti. ()
Arash T. Riahi, původem íránský režisér, se chopil složitého tématu ilegálních emigrantů / imigrantů, kteří se v Turecku snaží získat oficiální statut uprchlíka a dostat se tak do Evropy. Sám režisér byl 'obětí' této složité politické mašinérie a film je tudíž trochu autobiografický. Můžu říct, že se mi snímek líbil, vše poměrně fungovalo tak, jak mělo. Na druhou stranu byl velmi podbízivý a citově vyděračský (směrem k divákovi) - navíc místy přecházel do kýče (záběr padajícího peří byl sice hezký, ale v obecném konceptu filmu příšerný). Šťastný konec pro - troufnu si říct ústřední - čtveřici (dvě děti a dva kluci) je pak sice nadějí, kterou nám Riahi nabízí, ale je spíš neuvěřitelná a třeba Folmanově surovému snímku Vals im Bashir nesahá uvěřitelnosti ani po kotníky. ()
A na konci si řeknete, že takhle je to stále dokolečka. Filmů na téma imigrantů bylo natočeno snad stovky a já tím pádem chvíli váhala nad hodnocením. Bylo mně smutno, když jsem viděla jaké mají ideály a naděje, že až budou konečně v tom vysněném západním světě, všechno kolem nich zrůžoví a kde se budou peníze jen hrnout do klína. Moment, jak se v Íránu příbuzní radují nad fotografiemi, kde Maju pózuje před bourákem a podobně, tak mně bylo až hořko u srdce. A protože jsem mnoha těm situacím věřila, včetně té labutě (ach jo), proto jsem tu jednu hvězdu musela přihodit. Málokdy a málokomu se poštěstí a vyjde mu ten jeho sen. ()
Téhle kategorii filmů říkám ilustrační. Režisér Riahi se snažil zmapovat po všech stránkách problematiku politické emigrace, kterou zná konec konců z vlastní zkušenosti. Tzn. riskantní útěk z vlasti, ztrátu zázemí, přetrhání rodinných svazků, stres ze života v neznámém prostředí, riziko útoku tajných služeb nebo rasistických bojůvek. Materiální odříkání a věčný strach z budoucnosti. Na celé řadě postav ilustruje všechny možné okolnosti, které můžou emigranta potkat na jeho cestě za štěstím, jenže problém spočívá v tom, že tam nevnímám nějakou přidanou uměleckou hodnotu. Hodnocení uživatelů zkrátka odpovídá tomu, jaký vztah k danému problému mají, a nikoliv tomu, jak kvalitně je ten kousek natočený a jak působivé jsou filmařské prostředky, které používá. Riahi nemá ani zkušenosti, ani výrazný talent na to, aby natočil opravdu velký film, a tak to celé spíš připomíná oblíbený žánr hraných dokumentů, které rezignují na silnou uměleckou výpověď a snaží se prostě jen zachytit určitý problém. Z filmu je jinak cítit nadšení zúčastněných a to, že mají osobní zkušenost s emigrací, takže snímek působí značně autenticky, ale přesto na víc než 3* nepůjdu. Celkový dojem: 60 %. Kdyby Riahi natočil klasický dokument, možná bych neváhal jít i na 5*. Mimochodem, ten nedostatek umělecké kvality v jinak tématicky silných filmech v případě Středního východu je podle mě typický. ()
Filmy o uprchlících (nejen o kurdech, mezi kterými máme pár přátel) mě většinou "berou", tady mě dost nadzvedávaly ze židle ty nešťastně vybrané rozcapené děti. Skvělé téma i spousta realistických postřehů (labuť, topení na ledové peníze, telefonování do vlasti, vyčůranost těch, co z uprchlků žijí, neprůstřelnost evropské byrokracie, dlouhé prsty tajné iránské policie...) a film, i když k němu mám své výhrady, tak určitě nezapadne do té mé hory filmů, které ač se mi v tu chvíli třeba i hodně líbily, tak druhý den jsem nevěděla o čem že to vlastně bylo....Zároveň vždy vzpomenu na slova bosenského uprchlíka kamaráda Mida: "My taky máme právo na normalny život" a myslel tím ten život v amerických filmech, tady ho překvapovalo, že nemá stejný komfort, jako měl v utečeneckém táboře v Dánsku, tak se nakonec s rodinou vrátil do svého nově postaveného domu v Bosně, snad tam žije důstojněji než tady... ()
Galerie (14)
Photo © Les Films du Losange
Zajímavosti (5)
- Režisér iránského původu Arash T.Riahi žije od deseti let v Rakousku, díky čemuž se ve snímku nechal inspirovat zážitky vlastní rodiny. (Olík)
- Po sérii několika dokumentaristických snímků je film Na chvíli svobodní prvním celovečerním filmem Arash T. Riahiho. (Conspi)
- Ještě předtím, než se režisér Arash T. Riahi rozhodl do producentských rukou svěřit filmový snímek s vysokým rozpočtem, jejich schopnosti si ověřil na dvou dokumentárních snímcích, a to The Souvenirs of Mr. X (2004) a Exile Family Movie (2006). (Conspi)
Reklama