Einaym pkuhot
Du sollst nicht lieben
Tu n'aimeras point
Oči doširoka otvorené
Eyes Wide Open
Obsahy(1)
Jeruzalém, semknutá komunita přísně ortodoxních Židů. Aaron má prosperující košer řeznictví a spokojené manželství s Rivkou, s níž má čtyři děti. Sám na všechno nestačí, a tak si na dveře svého krámku vyvěsí ceduli, že hledá pomocníka. Zakrátko na prahu stojí pohledný student Ezri, jenž má o práci zájem, ačkoli řezničině vůbec nerozumí. Ezri je snad až příliš krásný a příliš jemný pro tento svět přísných pravidel, která Aaron, zcela propadnuvší mladíkovu kouzlu, jednoho dne nenávratně poruší a bezhlavě se zamiluje... Režisér filmu říká, že hlavní tragédií tohoto příběhu, který sice není napsán podle skutečné události, ale mohl se stát kdykoli a kdekoli, je fakt, že věřící nepovažují homosexualitu za zločin – je to prostě něco, co neexistuje. „Jak se můžete vyrovnat s něčím, o čem je psáno, že to prostě není? V talmudu stojí, že synové Izraele ani nemohou upadnout v podezření, že by něco takového dělali... Název filmu odkazuje k očím komunity, která nás sleduje na každém kroku, k očím Boha, ale nejen to. Pro mne je to film spíše o vyrovnání s vírou, s vlastním bytím.“ [44. MFFKV 2009] (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (42)
Homosexuální Žid v židovské komunitě v Jeruzalémě. Toť téma! V Široce otevřených očích zpracováno velice dobře, nenápadně, ale zcela jasně, brzy divák pochopí, o co se jedná, rozumí tomu, co se děje, vše na pozadí oprýskaného, chladného a velmi strohého košer řeznictví, které však brzy přestane být košer. No, lidé nejsou maso, ale tady se tak s lidskými bytostmi přece jen trochu zachází. Ovšem pod hlavičkou košer náboženství. A zde už bych se pouštěla na tenký led, a mně se vůbec nechce posuzovat, jak to vlastně se všemi náboženstvími je a není, případně která "košer" jsou a nikoliv, což naštěstí takhle škatulkovat nelze. A film? Určitě dobrý, všechno jak má být, herci, hudba, interiéry x exteriéry, dialogy úsporné, ale naprosto vyhovující, pro mě ale možná opět až příliš košer a příliš sterilní a příliš účelné. Zajímavé komentáře: GrooveJump, ghatos. ()
Zajímavý malý snímek, který je sondou do života ortodoxních židů. Režisér zde zpracovává velmi ošemetné téma ještě ošemetnějším způsobem a daří se mu to... tak napůl. Vizuální stránka je podmanivá, úžasným způsobem zachycuje Jeruzalém, zvláštní ne-hudba podtrhuje atmosféru a herci snad ani nehrají - ti své role žijí. Bohužel nemá tento film valný příběh, jen tak plyne od nikud nikam a snaží poukázat na odpor židovské (ale i celkové) společnosti vůči homosexualitě, což ovšem není zrovna něco, co bychom už stokrát jinak neviděli. Od absence příběhu se také odvíjí tempo - je velmi pomalé a jinak dramatické téma tak ztrácí na své působivosti. Je to škoda. Ovšem poseltsví, jež nese... já zkrátka nemohu alepsoň trochu neocenit. ()
Prostředí ultraortodoxních židovských komunit je jistě pro nejednoho diváka dosti exotické a přiznám se, že u mne tedy dojem z pohledu na napříliš často viděnou tvář Izraele převážil nad dojmem ze samotného tématu. Divákovi zvědavému na každodenní starosti charedimů bych ale spíše odkázal na nějakou knihu nebo dokument, protože ve filmu Haima Tabakmana jsou všechny ty oprýskané uličky, pejzy, jarmulky a diskuze o Talmudu jen kulisou, v níž se odehrává niterné drama mezi konzervativními náboženskými pravidly a lidskou živočisností a vášní. Drama, které není vyprávěno skrze slova, nebo nějaký konkrétní příběh, ale skrze řeč obrazů, metafor a především tváří obou hlavních hrdinů. ()
Queer film, co není košér metrosexuálně-reklamním stylem současného západu. Naopak, je to plné potu, syrového masa a semknutosti. Bez velkých gest, velkých slov a přepálených emocí. Výkon očí Zohara Strausse je bezmála geniální. Haim Tabakman natočil film, který je zajímavou sondou do ortodoxní židovské komunity a ještě zajímavějším "podpovrchovým" dramatem. Označit to jako "film o ničem" může jen člověk, který nedohlédne pod hladinu mikve. ()
Sympatická reálná atmosféra, živý problém a skutečné vypořádání se se sebou samým v konkrétních podmínkách jednotlivce určených společenskými mantinely. Film nabízí otázky po hranicích patologie touhy a po způsobu, jakým s touhou pracuje a jak ji formuje společenská cenzura. Vede společenské tabu k její racionalizaci, nebo má schopnost maximalizovat ji vytvořením psychologického exilu až k sebezničení? Nakolik silně se vlastně podílí na duševním vývoji jednotlivce? Nabízí se tu i otázky po rozporu kontrolovaného a povoleného a po roli tradic, snímek reálně ukazuje funkci širšího než rodinného soužití semknutého společnou vírou, která poskytuje člověku možnost směřování a v případě židovských komunit i nezvyklého růstu, navzdory svobodě, kterou tu představuje touha a možnost se jí poddat. Snímek je o hranicích touhy, spíše než o střetu homosexuality s náboženstvím, homosexualita však dává ostrakizaci touhy specifický nádech. Je sympatické, že položené otázky nejsou filmem jednoduše zodpovězeny, což je princip, který je duchu ješivy i židovskému pragmatismu blízký. Vzhledem k převažujícím stereotypům považuji natočení tohoto snímku za odvážný čin: soudy z davu jsou předvídatelné - ortoxodní Židé jako fanatická nesvobodná pakáž a náboženství největším zločinem (jakoby snad naše společnost žádné neměla); i obdivovatelé Třetí říše by mohli mít radost - Žid a "buzerant", to možná potěší. Film sám se naštěstí k žádné takové "hlubokomyslné" výpovědi nesnižuje. ()
Reklama