Hra o trůny - Série 6

Rozluka kniznej predlohy od serialoveho spracovania vo mne hlboko zakorenila silne pochybnosti o pokracovani tohto megaprojektu. Prve epizody vsak vsetky cierne myslienky rozohnali, aby ma tie posledne dve, prikovali do sedacky tak pevne, ako sa to uz velmi dlho ziadnemu audiovizualnemu dielu nepodarilo. (13.07.2016)

Šestka má nejedno nej. Je zřejmě nejtemnější, nejfilmovější a vizuálně nejpodmanivější. Bohužel prostředek je více než kdy dřív zbytečně taktizující, nudný a mít tahle řada pět dílů, bude to akorát. Což se ovšem zřejmě nehodí do krámu z hlediska financí, takže musí být divák trochu natahován. Tady mi už vzhledem k tomu, že se to opakuje poněkolikáté, vadí ten trik v podobě strhujících posledních dvou dílů a navnazení tak do dalších sérií. Avšak i přesto, že je to občas tak trochu kalkul a na efekt, je to filmařsky fantastická práce a ještě zajímavější je fakt, že máme GOT rádi především a hlavně kvůli dokonale propracovaným postavám. A další série přes všechny neduhy budeme hltat jako maliny. (11.06.2017)

Se sračkou jsem počítala, ale něco takhle strašného jsem neviděla snad ani při psově posledním krvácivém průjmu. Jistě, na jednu stranu je šestá série příšerná úplně stejným způsobem jako ta předchozí – nekonzistentní, většinou dokonce regresivní charakterizace odčiňující dřívější vývoj, mizerně naklíčované klišoidní bayoviny určené těm nejuslintanějším idiotům, KATASTROFÁLNÍ plynutí a dávkování příběhu, jedna ukázka retroaktivní kontinuity za druhou, výhradní upřednostňování ŠOKUJÍCÍCH, od kontextu zcela izolovaných okamžiků, které letos kvůli své předvídatelnosti a vyčpělosti nezvládly šokovat snad ani devadesátiletou ýbrkonzervativní jeptišku, promrhaný potenciál mnoha talentovaných lidí, kteří z příšerně pojatých bitev zvládli díky nesmírnému nasazení udělat něco estetického, rozvláčnost a ubíjející nedějovost, VATA, VATA a pro změnu zase VATA, a především hangáry nelogičností, kvůli jejichž čirému množství neuplynula za celých deset epizod jediná minuta, na niž by se z toho či onoho důvodu nedalo pyčovat. Pár podstatných rozdílů tu ale oproti loňsku přece jenom je: jednak nikdy nebylo patrnější, že Benioffovi a Weissovi je nějaká snaha o koherentní, scenáristicky přijatelný počin už definitivně u řiti, a tak výsledná amatéřina, s níž se obtěžovali cákat na papír jednu nesouvisející hovadinu za druhou, všechny zmíněné vady nejméně desetkrát umocnila. A dále pátosezónové nevybíravé kuchání všech dějových linek a pozdější nepochopitelná snaha se co nejpřekotněji dostat k závěru jakékoli promyšlenější a hlubší dílo už od prvního dílu vylučovaly a způsobily, že sedmá i osmá řada nemůžou jinak než sračkoidnost dále stupňovat. Seriálová, rozumem neobsáhnutelně stupidní verze blížícího se konce naneštěstí rovněž způsobila, že zpětně už si nikdy nebudu moct vychutnat ani ty jediné dvě sezóny, které jsem měla upřímně ráda. Vždyť jak bych se znovu mohla tetelit z ojedinělé přítomnosti knižní Cersei v bitvě o Černovod, z Rudé svatby, Aryiny interakce s Jaqenem, Theonovy tragické zrady Starků, Oshy, Sansina manipulování v Králově přístavišti, Danyina dobývání zátoky Otrokářů nebo Jaimeho v harrenhalské vaně, když teď dobře vím, že nic z toho nakonec k ničemu nevedlo a zákonitě už vést ani nemůže? Hra o trůny je mrtvá, ať žije Píseň ledu a ohně. Pro příští, snad už poslední dvě série nezbývá než doufat, že se místo hysterického nasraného pyčování na každičký detail zvládnu dostat do pokročilého stavu nirvány a tváří tvář hrůze se spokojeně chechtat. (15.03.2017)

Série, kdy se postavy začnou zázračně uzdravovat (Arya po závažné bodné ráně do břicha) a dostávat z obtížných situací nekontinuálním střihem (Bran a Meera jsou na začátku šesté epizody v lese, přestože pátá končí tím, že běží do ledové pustiny stíhaní nemrtvými; Sansa s Theonem doběhnou po seskoku ze Zimohradu zázračně daleko atd.) a kdy jim kostýmní oddělení začne všívat do oblečení „plot armor“. Série, v níž seriál začal definitivně upřednostňovat epické momenty, z nichž budou fanoušci nadšení, před souvisle poutavým vypravováním. Je to série, která žije pro úžasné momenty (Bitva bastardů, Hodor, Tyrion s draky, fraška v Braavosu, na kterou se chodí dívat Arya) a jež obsahuje druhou nejlepší epizodu seriálu (finále, The Winds of Winter). Ale také spoustu nešťastných rozhodnutí: upřednostnění Písečných hadů před Doranem Martellem a nebo Ramsayho před mnohem zajímavějším Roosem Boltonem. V této sérii také počíná Tyrionovo hloupnutí, jelikož se jedná o postavu, na níž se asi nejvíce negativně podepsalo, když seriál předběhl knihy. Jeho spravování Meereenu s Varysem, tolik slibné na konci páté řady, je pro mě jedním z vůbec největších zklamání. Stále ovšem série, která je kvalitativně někde úplně jinde než poslední dvě a podle mnohých je dokonce jedna z nejlepších. Žebříček sérií na TVZone. (31.05.2024)

Tak udialo sa toho vskutku veľa, zo zoznamu preživších si tradične môžeme odškrtnúť niekoľko postáv a naopak opätovne tam dopísať navrátilcov, ktorí to ešte napriek očakávaniam odmietli zabaliť. Branove flashbacky, Hold the door, hold the door, Hodor, ďalšia veľkolepá bitka, ohňostroj v Kráľovom prístavisku a samozrejme dráčikovia, to je výsek z toho najlepšieho, čo 6. séria ponúkla. Nebolo toho rozhodne málo. (10.08.2016)