Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Lenka Vlasáková, Milan Mikulčík, Martin Huba, Daniela Kolářová, Antonín Kratochvíl, Anna Šimonová, Petra Hřebíčková, Martin Schulz, Ladislav Chudík (více)Obsahy(2)
Psychiatr Pavel Josek se těší uznání nejen ve své profesi, ale i v širší společnosti. Je totiž bývalým disidentem, signatářem Charty 77, který po boku své ženy snášel šikanování ze strany komunistické Státní bezpečnosti. Nyní se chystá převzít Cenu paměti národa a poskytuje rozhovory do dokumentárního filmu. Jeho zeť Luděk, jenž na dokumentu pracuje jako zvukař, se v rodině cítí jako méněcenný. Proto jej nenechá chladným Joskova složka z estébáckého archivu, kterou jeho kolegové získají. Vyplývá z ní, že Josek počátkem sedmdesátých let naopak s StB spolupracoval. Jako mladý psychiatr donášel na nadějného sochaře Bořka, který byl jeho sokem v lásce a který se nakonec nechal vyštvat z rodné země. Pro všechny členy Joskovy rodiny, včetně těch, kteří v inkriminované době nebyli na světě, tak nastává těžké období. Tím spíše, že každý má svůj úhel pohledu na to, co se odehrálo. Své k tomu může povědět i bývalý pracovník StB Kafka, jenž měl kdysi oba mladé muže na starosti a nyní si užívá klidného důchodu… (Česká televize)
(více)Recenze (747)
"Hřebejk využitím akejsi hry na dokument a kladením otázok zainteresovaným postavám dokázal šikovne načrtnúť priebeh dialógov žurnalista – Chudík, žurnalista – Huba, neskôr žurnalista – Kratochvíl a s dávkou dejovej gradácie poodhaliť ich vzájomný vzťah. Režisér so scénaristom pripomínajú, že tichým…" více
"Nádherné čisté zábery, hranie sa so svetlom a odrazmi striedajú typické statické “európske” pohľady na scénu. Azda najzaujímavejšia postava je práve Chudíkova, kde jeho scéna patrí medzi tie..." více
"I ve svém vyznění zůstává Kawasakiho růže kdesi na půl cesty mezi Hřebejkovým tvůrčím vrcholem z roku 2000 a křečovitým úsilím podat stravitelný obraz doby (Pupendo, Horem pádem). Formální snaha o kultivovaný lyrismus, obrazové i hudební symboly se tak stále sráží s patrnou mírou křeče,…" více
"Když se řekne nový film autorské dvojice Hřebejk – Jarchovský, většina diváků si dopředu udělá obrázek. Buď se těší na další hladivou českou komedii, anebo se povýšeně ušklíbne a zamumlá cosi o kýči. O filmu Kawasakiho růže ale tvůrci tvrdí, že je jiný než jejich předchozí filmy. Mají pravdu?" více
"Kawasakiho růže je královsky natočena. Málokdo dokáže jednotlivé scény ukočírovat tak dokonale, jako právě Jan Hřebejk. Kamera Martina Šáchy je mistrovsky zvládnutá, stejně tak střih a „bublající“ hudba Aleše Březiny. Technická stránka u filmů Hřebejka nebyla nikdy kritizována a je tomu i nadále.…"
"Když konečně dojde k zásadnímu odhalení, nálada filmu se kompletně změní, bláznivé prvky se uklidní a nepodstatné figurky zmizí. Máte pocit, že někdo vyměnil režiséra, nebo že si Hřebejk vzpomněl, jak se mají filmy točit. A začne točit zajímavě a pohrávat s intenzivnější a chytřejší dramaturgickou…" více
"Kawasakiho růže sice není květina bez kazu, ale je natolik samozřejmě nebojácná, pozoruhodná a svá, že by bylo hříchem ji v kinech opomenout. A jsem mimochodem velmi zvědavý, zda se jí podaří výraznější zářez na mezinárodním poli. Viděno z pragmatického hlediska totiž jde přesně o ten typ látky, na…" více
"Ačkoliv tvůrci filmu tvrdí, že nechtějí vinu relativizovat, nic jiného než relativizaci viny nenabízejí, a i nadále zůstávají jednou nohou s medvídkem v pelíšku. Odvaha totiž v tuto dobu zřejmě leží o kousek dál, než je natáčení filmů o tom, jak vyšetřovatelé při výsleších hasili o své "objekty"…" více