Náš venkov

Řízením osudu jsem byl zavát až k tomuto pořadu, respektive k onomu proklamovanému dílu o nutriích (o kterých se ještě určitě mnoho namluví) a musím říct, že to vážně stojí za to. Taková sonda do života našich sousedů ze vsi, jejichž život se točí kolem nutrií, o kterých jsem dosud věděl jen to, že mají sladká hovna, byla pro mne skutečně zajímavá. Zvláště mě bavilo celé to defilé pitoreskních postav, porcování nutrie, dochucování jmenované banánem a podobné špeky z branže. Jo, to se prostě nikde jen tak nevidí. A ten borec, pan Bílek, ten by mohl z fleku dabovat Macha & Šebestovou. Na to se musím kouknout ještě jednou. Doporučuju. (09.12.2013)

1. díl: Fyzik na chalupě 2. díl: Samotáři z Černé Vroble-neuvěřitelný člověk. 3. díl: Komunita na mlýně 4. díl: Zadržme vodu! 5. díl: Proti proudu (medailon Romana Horkého) 6. díl: Zámek bude 7. díl: Zámek bude 8. díl: Novohradsko – krajina mého srdce 9. díl: Lidé z pravěku 10. díl: Lidé z pravěku 11. díl: Mořeplavec na suchu 12. díl: Francouz na dědině 13. díl: Muži, kteří sází stromy 14. díl: Zasypaný kostel 15. díl: Maříž 16. díl: Ti, kteří sází stromy 17. díl: Cesta je cíl 18. díl:  O tichu, Továrna na mýtince, Pěkné pozdravení paní Schüllerová, Farmáři z azyláku. Bydlíme jinak. Co by se kovbojkám stávat nemělo? Ztracené jezero. Sídlo k přežití. Dempír, empír a barok. Milovaná samota, Otužilá Maruna. Don Quijote z Hartenbergu, (01.10.2014)

Zcela náhodou jsem viděl díl: Kluci od čáry. A chvilku jsem nevěřil svým očím. Bylo to o partě bývalých pohraničníků, kteří se schází a slzí nad tím, jak tehdá střežili ČSSR před narušiteli, respektive spíše to aby z toho Husákova ráje nikdo nemohl prchnout... A jelikož se sem tam někdo bránil, občas to schytal i statečný obránce hranic. Těm pak tenhle spolek staví na památných místech pomíčky a pořádají tam pietní akce. Samozřejmě se zdraví - soudruzi, na srazy chodí v uniformách se zelenými barety a brigadýrkami s nášivkami Psohlavců na rukávech... Jsou skálopevně přesvědčeni, že republiku uchránili. Když se pak jich ptali před čím, složitě koktali, protože poslední školení politruků měli přeci jen už před více než 40 lety a k stáru člověk také více zapomíná. Upřímně, nechápal jsem že ještě někde něco takového existuje. Sdružení těch co pomáhali režimu aby tu byla nesvoboda a ještě na to být hrdý, to chce sakra koule. Chápu, že kucí strávili na hranicích v lesích asi i pěkné chvilky v přírodě a na vojnu každý občas vzpomene se slzou v oku, ale nepřehodnotit po tom všem a nepřiznat si, že jsem sloužil zrůdné ideologii... no soudruzi, to tedy opravdu nechápu. * * * (03.10.2018)

Pro spoustu lidí je synonymem ke slovu venkov vidlákov. A ve vidlákově, jak z názvu vyplývá, jen těžko mohou žít chytří lidé. Jenže, i když venkov dnešního světa neznamená pouze partu sedláků v holinách od hnoje, tak právě tito sedláci se špinavými holinami vědí své, a dost možná vědí nejvíce. Jak poznamenal jistý farmář v jednom z dílů; "Není potřeba bušit se do hrudi a křičet, jak jsem úspěšný. Důležitější je spokojenost." (04.10.2011)

Viděn díl Když sa buček zeleňá o herci Slováckého divadla v Uherském Hradišti Zdeňku Trčálkovi. Režie se ujal rozený Hradišťák Břetislav Rychlík. Nebyl to špatný dokument, sledujeme pár starších divadelních představení s Trčálkem, navštívíme jak jeho ženu a děti ve Véskách (městská část UH), ale i jeho maminku v Ústí na Valašsku a podíváme se i do jejích vinného sklépka. Pak si s ním zajdeme do lesa a užijeme si udění domácích klobás. No prostě pro Moraváka pastva pro oči. Nádherný život. Jediné, co vadilo, byly občas podivné střihy a prostřihy. Ale budiž. Milých 27 minut. (01.03.2024)