Zeiten ändern Dich

Po třech životopisných filmech v hudebním žánru, se kterým se v klidu naprosto míjím a které ozvláštňovala především skutečnost, že populární hip hopeři hráli sami sebe, mi nedá nesrovnávat. Jim Sheridan se "Zbohatni nebo chcípni" v portrétu 50centa není režijně nejvýše, mám pocit, že po odchodu za oceán se trvale autorsky ztrácí. Eminem, ač silně protivný, je hudebně jinak suverénní. Přesto mne zaujal "Zeiten änder dich", film plný klišé a s koncem, který prodivácky tlačí na emoce. Není to proto, že mám ráda německé filmy, ale jednoduše příběhem a taky Bushido je mi celkem sympatický jako člověk. Navíc na rozdíl od výše jmenovaných mě neotravoval tupostí ve výrazu. Vedle něj je najednou i Für immer jung Karel překvapivě snesitelný. (31.12.2013)

Nemůžu upřít originalitu takového člověka jako je Bushido. Jeho budoucí kariéra se zrodila ze dvou důležitých faktorů, které jsem měla možnost postřehnout. Za 1.- to s ním po hudební stránce šilo už od malička. Za 2.- ho ovlivnilo prostředí v kterém vyrůstal a žil. Stihnul toho za těch 34 let opravdu hodně, spoustu nepochopení, sporů, soudů, drog a dokonce i třetí manželství. Hip Hop není můj oblíbený žánr, přesto jsem byla na jeho život po všech těch informacích o něm, které probíhaly kolem mě, zvědavá a tak jsem do toho šla. Teď o tomto rapperovi, producentu a podnikateli vím poměrně dost a jsem docela zvědavá, jak dlouho mu tohle jeho životní a zajímavé krédo vydrží. Byly tam momenty, které mě donutily zamyslet se nad tím, jakým způsobem lze vyvolat v mladých lidech až fanatické zbožňování. Ale s tím naším Kájou to bylo přece roztomilý :-) (09.12.2016)

Bezchybný film ktorý by dramaticky obstál aj keby nešlo o životopis. Pôsobiaci neuveriteľne autenticky, plný emocií a silných scén. Koncert na konci ako highlight celého príbehu je niečo čo si viem pozrieť hocikedy len tak. Srší z toho špinavá dráma ale aj hudobný film, všetko v jednom celistvom balení. Bushida ani moc nepotrebujete poznať, stačí mať ako taký vzťah k rapu a budete spokojní. (30.09.2021)

Nejprve bych rád zmínil fakt, že nejsem žádný fanoušek rapové hudby, ale spíše její kritik a odpůrce. 99% všech rádoby drsných raperů si jen na něco hraje. Mezi1% zpěváků tohoto žánru, které jsem schopen akceptovat patří právě Bushido a Eminem. Oba to v životě neměli vůbec lehké a jejich cesta ke slávě rozhodně nebyla jednoduchá. Vzhledem k mé subjektivní averzi k danému hudebnímu žánru, jsem se shlédnutím dlouho otálel. Režisér Uli Edel mi však připravil opravdu příjemné překvapení - poutavě zpracovaný životopis, který je o to víc autentický, když v něm Bushido hraje sám sebe. Rozhodně nečekejte 94 minut plných tupého rapování! Za zvláštnost považuji i to, že na pódiu můžeme vidět dokonce i bubeníka. Tenhle tunisan rozhodně není žádnej Arschloch! (15.03.2011)

Takový výrazně chudší německý příbuzný 8. míle, kde jsem měl zejména zpočátku velký problém se naladit na vlnu filmu kvůli divnému střihu. Úplně nedovedu ohodnotit přínos arabáče s japonskou přezdívkou žijícího v Německu, který se proslavil pouze tím, že skládal nějaké píčoviny v rámci nejzbytečnějšího hudebního žánru - rappu a měl štěstí, že v Německu zrovna žilo dostatek ještě hloupějších jedinců, kterým se jeho sračkoidní tvorba líbila. Typickým publikem byly fanatické školačky očekávající svoji první menstruaci. Do filmu jsem pronikal velmi pozvolna a trošku mě bavit začal asi až někde za polovinou. Nejlepší byl rozhodně závěrečný koncert, kde se objevil božský Kája a poprvé tak byla slyšet skutečná hudba. [60 %] (03.06.2024)