Ukrutnost

Kitano ma pritiahol ako rybu na udicu a potom ma vláčil po japonsko-kórejských vodách, že som nevedel čí som. Šikmookí mafiáni a ich poskokovia sa navzájom podrážali v tempe hodnom Usaina Bolta a prehľad som stratil už na začiatku. Akcie je poskromne, o to viac nekonečných príkazov a ospravedlnení. kto sa v tom nestratil si môže pokojne pridať hviezdičku a stáva sa šógunom.. (25.09.2018)

Nesnasim gangsterky, ale s Yakuzou byla vzdycky mnohem zabavnejsi party, nez s tradicni mafii. Nenechte se zmast oznacenim zanru krimi/drama, v podstate se jedna o prvotridni cernou komedii. Takeshi Kitano s vekem vubec neztraci silu, naopak, druha pulka jeho kariery je zatim mnohem vyzivnejsi, nez ta prvni. 7/10 (24.12.2010)

Asi hlavním zádrhelem je částečná zmatenost a překombinovanost v ději, ten chaos je taky trochu nastolenej tím, že jsou si ti japončíci prostě podobní, nedá se nic dělat. Nicméně platí pravidlo, že Yakuza jsou trvdí chlapíci, kteří si nic nedarujou a s úsměvem vrazí např. někomu hůlky na jídlo do ucha. A aby to okořenili, useknou prst(y) a tak. Na to, jak film ze začátku vypadal nudně a nezáživně, tak především ve druhé půlce se strhne taková smršť intrik a vzájemné nevraživosti, že divák nestačí počítat mrtvoly. Sice opravdu chvílema nevíte, kdo je proti komu, protože jsou pravděpodobně všichni proti všem, nicméně vrchol klanu je jen jeden a tam to celý směřuje. (08.09.2014)

Mrzí ma že som si k tomuto filmu sadol skoro dva roky od jeho uvedenia. Kitano patrí k mojim obľúbencom a v rámci toho ma mrzí, že som si na Outrage našiel čas až teraz. Kitano ako zručný scenárista, režisér a herec už niekoľko rokov točí žánrovo rozdielne filmy, ktorými ma dokáže ako diváka túžiaceho vidieť neustále niečo nové dostatočne uspokojiť. V Outrage sa vracia k jednej zo svojich kľúčových tém a tou je film s prostredia jakuzy. Síce sa nejedná o také filmy ako Sonatine, alebo Ohňostroj, ale film je rozhodne nadpriemernou žánrovkou. Film sa nesie v pomalom tempe a sleduje osudy rôznorodej zmesi jakúzakov v epizodickej forme. Kitano zvolil tentokrát kolektívneho hrdinu a výsledný dojem je naozaj výborný. Neukazuje nám vnútorné pohnútky hrdinov. Snaží sa o odstup. Čo dokazuje aj častokrát statická kamera a snímanie v polocelkoch. Kitano ukazuje fungovanie a hierarchiu tejto zločineckej organizácie, kde nikto nie je ten správny a všetci ťahajú za nitky len aby sa dostali bližšie k peniazom a vysnívanej moci. V určitom smere sa jedná o prehliadku nápaditých vrážd a rituálov, ktoré funguje na pozadí príbehu o nefunkčnosti jednej organizácie a o pomste, ktorá sa naplní len z časti a len u niekoho. Neviem sa dočkať druhého dielu. (26.06.2012)

,,Hej, uvědomujete si, že jsme Yakuza?'' --- Čert vem Ghanu, alu udělat z jejího velvyslance krupiéra a ambasády doupě neřesti, to už chce kapku té samurajské odvahy. Kitano ji zřejmě má a celkem by mně reakce Ghany zajímala (pokud tím tedy nejsou v Ghaně naopak nad očekávání poctěni :-). Jak tu psali jiní, nečekejte Kmotra. Janoské tempo vyprávění je jiné a už jen zorientovat se v těch rodinách... V podstatě jde o čistku v Yakuze, která mi připomněla čistky vysokých armádních důstojníků ve třicátých letech za Stalina. Tam také nikdo nevěděl na čem pořádně je, jednoho dne byl na výsluní čerstvě povýšen a druhý den už ležel s prostřelenou hlavou kdesi ve sklepě baráku NKVD. A jelikož se jelo na čisto, bídně dopadla i rodiny dotyčného. Tady to bylo podobné jen to bylo okořeněno tím, že jedna frakce byla ponoukána pod příslibem odměn k útoku na druhou frakci bratři nebratři, přísahy nepřísahy - což vedlo nakonec k totální bratrovraždné válce, která vedení nestála prakticky žádné síly ani prostředky. Mne film zaujal spíše svými exotickými lokacemi industriálního Japonska i tou pomalejší formou vyprávění. Dávám tedy za 3 prsty. * * * (25.10.2019)