Zatmění všech sluncí

Zajímavý scénář (Miloš Kratochvíl) , který se zaměřuje na psychologii postavy a rodinné vztahy, povyšuje Věra Galatíková svým hereckým výkonem téměř k dokonalosti. Jednoduchý rozjezd odrážející každodennost 80. let zesiluje ve druhé půli (hrdinka ve vazbě) a má skvělý závěr (vnitřní monology matky a dětí). Výborně hrají i Simona Stašová (spoluvězenkyně) a Jakub Štěpán (syn). (19.09.2009)

Čistě ateliérová televizní hra v laciných dekoracích, ovšem se skvělým výkonem paní Galatíkové... Řemeslně dobře odvedená práce s nevtíravou hudbou Petra Hapky. Dobré výkony Munzara, Raifové i Soukupa v menší roli... Nic není křečovité, vše spíše suché a chladně dramatické... Mohlo to být klidně kratší s větším spádem, ale i tak nadprůměrná podívaná. Neuvidíte však ani kousek ulice, přírody, města, nebe - jen ateliérové dekorace na Kavčích horách a malované domky za okny... (29.07.2011)

Pozoruhodný psychologický pohľad na rodinné vzťahy, ktoré vedú k (v tej dobe rozšírenému) obvineniu z manka. Často sa končilo až väzením a spoločenskou hanbou. Věra Galatíková sa vžila do svojej role naozaj excelentne, inscenáciu posunula o dve priečky vyššie, verím tomu, že príbeh by sa dal nakrútiť ako zaujímavý seriál. Žiaľ platí to zväčša iba pre ňu, kratučko jej síce sekundovala S. Stašová, ktorá sa snáď "muklom" priamo narodila (viď. Přítelkyně z domu smutku). M. Reifová zahrala hysterku tiež verne, len neviem či to bol zámer. V scéne, keď sa S. Stašová chce rozdeliť s cigaretou s V. Galatíkovou (silnou fajčiarkou), ktorá jej odpovie excelentne prefajčeným hlasom "já nekouřím", som sa schuti zasmial :-). (25.10.2014)

Pěkná televizní hra o tom, že jedna chyba a táhne se to s vámi po zbytek života. A co je horší, že za minulého režimu se to netáhlo jen s vámi, ale i s vašimi nejbližšími. Na druhou stranu si je ale potřeba uvědomit kde v životě stojíme a když tam jsme tak holt nemůžeme být jinde respektive mít věci na které nemám. (30.01.2011)

Zajímavý námět profesionálně velmi dobře proveden s výbornými hereckými výkony. Ale vadí mě to omlouvání beze všech pochyb kriminálního činu. Ani opičí láska nemůže tento čin omluvit. Tím spíš, že sama opičí láska je odporným zločinem proti lidskosti, protože z němého, bezmocného tvorečka postupně formuje dospělého jedince, většinou s hodně špatnými vlastnostmi. To se ale v těchto filmech většinou nedozvíme. Vidíme jenom chudinku, která se dala na cestu zločinu kvůli dětem. Pochopitelné, ale neomluvitelné. To je ale síla. (24.04.2012)