Stalingrad
Stalingrad
Obsahy(1)
Hitlerovy příkazy zněly neustupovat a nevzdávat se, v kruté zimě tak zahynuly více než dva miliony mužů. Boj o Stalingrad se tak stal přelomem ve vývoji války a Německo se z této zničující porážky nikdy nevzpamatovalo. Brutální realitu můžete vidět očima německého důstojníka Hanse von Witzlanda (Thomas Kretschmann) a jeho čety. Sledujte příběhy obyčejných německých vojáků, kteří poznávají pravou povahu režimu a nadšení z budování Třetí říše u nich pomalu přechází v rozčarování a v touhu dostat se za každou cenu domů. (Magic Box)
(více)Videa (2)
Recenze (285)
Dle mého názoru slabý film. Téma Staligradu se nechalo jistě uchopit záživnějším způsobem. Byla-li to nejdůležitější bitva 20. století (a asi byla), jak se píše na počátku filmu, tak potenciál byl trestuhodně nevyužit. Ani herecky se nekdo nepředvedl, ba naopak jsem měl opačné pocity. Jako divák jsem se nudil, celá film byl zpracován neosobně a děj mi byl vlastně jedno. A to je špatně. ()
Paráda.....asi nejlepší válečný film, jaký sem viděl. Žádné americké sračky, kdy pomalu jeden voják porazí celou armádu. Tohle je tvrdá realita. Absolutní beznaděj. Bílé peklo. Osobně bych neměl nic proti tomu, kdyby němci natočili i nějaké své vítězné bitvy. Aspoň co se týka Afrika Korps by to nemuselo působit moc kontroverzně, ale rozumím, že tohle je opravdu hodně citlivá záležitost. ()
Na to, že jde o poměrně slavný film a zároveň o německý pohled na východní frontu 2. světové války, v něm nalézám celou řadu nedostatků. Mimo jiné je v něm znát omezený rozpočet, protože chybí výpravné a velkoryse natočené bojové scény. Dokonce i tanková bitva tady vypadá jako komorní záležitost se skupinkou herců v čele. I když ve filmu není přítomný sovětský patos a není plný ideologie, přesto je znát, že se německá strana pokouší žehlit svou minulost a retušovat ji v celé řadě detailů. Úsměvně vypadá, když německý důstojník domlouvá svým podřízeným, že přece není žádný nacista, a to uprostřed svého štábu, nebo když se německý voják podivuje před důstojnickým sborem nad týráním sovětských válečných zajatců. S tím pochopitelně řada vojáků nesouhlasila, ale byla to běžná praxe a bylo to stejně chronicky známé jako řešení židovské otázky. Film má zvláštní konstrukci, kdy jen těžko si lze představit podle dění na plátně, jak vlastně bitva probíhala, a zmapovat všechny její fáze. Střetnutí ve snímku má podobu řady epizodických konfliktů, kde se navíc většinou ztrácí jednotlivec. Některé scény vypadají spíš bláznivě, on ten důstojnický sklad přecpaný proviantem uprostřed vojáků vyhladověných k smrti, který hrdinové filmu najdou opuštěný, opravdu není uvěřitelný. Stejně jako ten závěrečný podivný únik z relativního bezpečí do území nikoho. Celkově je to nepatrně lepší než slavné Ozorovovy velkofilmy, ale na víc než 55 % celkového dojmu to nevidím. ()
Hodně deziluzivní pohled na bitvu u Stalingradu očima těch, kteří ji prohráli. Na hrdinství není místo, není místo na ideály a víru v Říši. Jediné, na čem záleží, je přežití. Ale to je u Stalingradu spíše fikcí. To, že na Volze trpěli nejen hrdinní rudoarmějci, ale v závěrečné fázi bitvy především německé jednotky, je tu zachyceno se vší otevřeností a neúprosností, přičemž ale nedochází ke zbytečné heroizaci. Ba naopak. V bitvě, ve které byly desetitisíce mužů obětovány zbůhdarma se nejvíce vyjevil paradox války – ti, kteří je vedou, trpí ze všech nejméně, na šachovnicích umírají jen nevinné figurky. Přesně to film Stalingrad zachytil dokonale. Obsahem lepší, než deset vojínů Ryanů v jednom šiku, ale bohužel, po stránce technické "prostě jen německý film". A to je vidět – zejména v první třetině, kdy masové scény nepůsobí nijak přesvědčivým a dechberoucím dojmem. Jakmile se však pozornost zaostří už skutečně na zoufalý hlouček "živých mrtvých" vojáků, patří Vilsmaierův film k tomu nejlepšímu, co válečný žánr nabízí. ()
Stalingrad-slovo které budí respekt stejně jako pohled na žraloka bílého.Film který ukazuje že ve stalingradském sněhu nešlo spoléhat na osudovou něhu.Začátek filmu je takový prázdninový jak se vojáci koupou ve společnosti plážových slečen někde v Itálii,radují se a nabírají síly z předešlých bojů a vzápětí je slyšet trumpeta a začíná rychlý nástup na nádvoří,na cestu vlakem do míst odkud pro většinu z nich nebude návratu.Vědí že jedou bojovat,ale díky propracované propagandě srší humorem,vždyť jedou do Ruska,do země která stojí na hliněných nohách jak se německému národu snažilo nabulíkovat vrchní velení wehrmachtu.Skvělé scény,skvělá "bořící" hudba od Norberta J. Schneidera vytváří hustou atmosféru po celý film.Josephovi Vilsmaierovi se povedlo natočit doslova autentický film o zimě,hladu,smrti i bezmocnosti a Stalingrad z roku 2013 se tomuto o 20 let staršímu snímku ani zdaleka nepřiblížil. ()
Galerie (52)
Zajímavosti (20)
- Karel Heřmánek zde hraje kapitána a i s ostatními herci, hrajícími vojáky, se zúčastňuje krátké vojenské přípravy, ale ve svém reálném životě se Karel Heřmánek neúčastnil Základní vojenské služby, protože měl Modrou knížku (ČSFD)
- Ve scéně, kdy ruské tanky útočí na Němce, vybíhá Němec v krycím bílém plášti. Jakmile je zasažen tanky a rozpůlen, plášť nemá a je pouze v uniformě. (Investman)
- Film vykresluje vojáky Wehrmachtu jako defacto ty „hodné“, kteří se nepodíleli na válečných zločinech a genocidě či o nich dokonce nevěděli nebo se jim snažili zabránit. Ani jedno není pravda, vojáci Wehrmachtu a dokonce i běžná německá policie byli běžně nasazováni na ty nejhorší zločiny, včetně genocidy či provozování vyhlazovacích táborů. Míra souhlasu mezi vojáky byla navíc tak vysoká, že v případě, že někdo odmítl splnit rozkaz, byl pouze převelen, nikoliv potrestán, neboť se vždy našel dostatek dobrovolníků. Stejně tak němečtí civilisté byli se zvěrstvy své země seznámeni, například díky dopisům, které posílali vojáci a policisté domů a ve kterých popisovali své zločiny. Tyto dopisy si lze přečíst například v knize „Černá zem“ od Timothyho Snydera. V jednom takovém dopisu například německý voják tvrdí, že vraždění židovských nemluvňat (které před střelbou vyhazovali do vzduchu, aby se trochu pocvičili ve střelbě) v Mohylevu je v podstatě „preventivní obrana“. Mýtus o nevinném Wehrmactu (Mythos der sauberen Wehrmacht) začal být šířen samotnými Němci po 2. světové válce ve snaze shodit jejich zločiny proti lidskosti na Hitlera a úzkou skupinku prominentních nacistů. (vojtaruzek)
Související novinky
Největší námořní tragedie ve filmu
Německá televizní společnost ZDF oznámila, že natočí velkofilm o největší námořní tragédii. V lednu 1945 se přeplněný Wilhelm Gustloff po nárazu torpéda, jenž bylo vypáleno sovětskou ponorkou, během… (více)
Reklama