Špičák

Špičák měl být pomyslnou špicou dne. Důvodem byl nevšední námět a fakt, že řecká kinematografie je v poslední době jednou z nejdiskutovanějších. Ani teď, bez mála dvě hodiny po skončení projekce si nejsem jist, co jsem vlastně na plátně divadla Karlových Varů viděl. Po odchodu z budovy mi v hlavě zběsile přeskakovala jediná myšlenka - že Trier je proti Lanthimosovi slabý čajíček. Určitě je to jeden z nejrozporuplnějších filmů, co jsem kdy zhlédnul a vlastní hodnocení si budu muset ještě nechat pořádně projít hlavou. EDIT 9.7.2011: Po vytěsnění některých scén z hlavy nemůžu hodnotit níž - 80%. [MFFKV 2011] (08.07.2011)

Bizarnosť, ktorej sa pomerne bez cenzúry podarilo zachytiť možné dôsledky dôslednej izolácie. Špičák je zmes podivných rozhovorov, ultra nebežných rodinných zvykov, čudných vzťahov a zvláštnych postáv. Je to tak blbé, až je to dobré. U niektorých postáv je tá blbosť či bizarnosť na tak presvedčivej úrovni, že budete mať chuť googliť, či to náhodou neboli "formanovskí" neherci. Ak máte náladu na film, ktorý razí teóriu, že cesta je dôležitejšia ako cieľ, tak ste našli horúceho kandidáta. Nebudete dostávať odpovede. Ujetosti sa budú kopiť. Nevšedný film, ktorý však nie je artovou pič*vinou. (15.07.2019)

Kdybych řekl, že jsem doposud něco podobného neviděl, tak bych lhal. Dogtooth je taková směsice filmů Antichrist (Lars von Trier) a The Village (M. Night Shyamalan). Spousta rodičů se snaží dětem vštípit své hodnoty a chránit je před nebezpečím a pokušením vnějšího světa. Rodiče v tomto filmu to dotáhli ještě dál. Až na krajní meze (pokud už je tedy dávno nepřekročili). Tři děti - dvě dcery (Aggeliki Papoulia jako starší, Marie Tsoni jako mladší) a syn (Hristos Passalis) - se učí, že "moře" je druh křesla, že song Franka Sinatry "Fly Me to the Moon" je záznam jejich dědečka, který vysílá poselství v podobě otcovské lásky. Celý film se tak odehrává v jednom domě s bazénem a čerstvě posekaným trávníkem, který je obklopen vysokým dřevěným plotem. To se tak stává útočištěm a zároveň vězením pro vysněné potomky. Ti tu bloudí ve spodnm prádle, mluví monotónně a jsou na pokraji incestu, bratrovraždy nebo obojího zároveň. Vizuálně je Dogtooth hodně podobný bazénovým obrazům Davida Hockneye. Převážně statické snímky, které jen zřídka ukazují charaktery v plném rozsahu a napomáhá tak zobrazení zkresleného světa. Rozhodně bych netipoval, že se to dostane na nominační Oscarovou listinu. (05.02.2011)

Dokonalé. Maximálně vytěžená modelová situace rodiny izolované za vysokou zdí, z níž Lanthimos vydestiloval čirý sick bizár sled výjevů, které gradují rodinným tanečkem při kytaře, scénou tak geniální, že mi zůstává rozum stát. Ale i zbytek filmu překypuje invencí a zcela mimoběžným smyslem pro humor, který je přesně mojí krevní skupinou. Tak krásně vyšinutou a sexuálně uhnutou záležitost nenatočí jen tak někdo. Ten Řek je bezpochyby blázen. Krásný a nebezpečný. Kunda je vskutku velké světlo, celý Špičák je toho důkazem. (04.07.2011)

Tak nevím, hodnotit za plný počet nebo odpadem? Vůbec nevím, co si o tom všem myslet. Určitě šlo o jeden z nejdivnějších filmů roku 2009 a o jeden z nejdivnějších filmů vůbec. Filmová tabu tu jsou zobrazována s neskrývanou otevřeností a některé scény jsou přímo šokující, tak šokující, že by je ani kabelové televize nepustily do éteru. Skryté poselství či kritika světa, ve kterém žijeme je možná trochu nechtěná, ale s pomocí explicitních scén naprosto očividná. Dnes přimhouřím oko a udělám kompromis. Žádný odpad ani maximální hodnocení, zlatá střední cesta. Pořád však nevím, co si o filmu myslet. (23.01.2011)