Neklid

Po delší době opět film, který působí normálně či obyčejně, ale obyčejný rozhodně není. Restless mi poskytlo netradiční podívanou, která byla velmi dojemná, příjemná a nenáročná na sledování. To hodnotím velmi kladně. Herecká dvojice mi byla neuvěřitelně sympatická, stejně tak i celý děj a místy i hudba. Možná bych dal normálně 4*, ale v tomto případě se mi chce dát 5*. (25.01.2012)

Gus Van Sant není režisér, kterého bych příliš vyhledával. Rozhodně není důvodem jeho homosexualita. Pokud o tom přemýšlím, je "Neklid" prvním filmem, který jsem od tohoto režiséra viděl, nepočítám-li jeho podíl na filmu "Paříži, miluji tě". Už několik let se chystám na "Dobrého Willa Huntinga", na "Milka" pak o několik let méně. "Neklid" je tak mým prvním setkáním a musím říct, že setkáním příjemným. Van Santovi se do rukou dostal zajímavý scénář, který může být pro někoho až příliš jasnou snahou vzbudit city. Filmy, kde hlavní hrdina umírá na nevyléčitelnou chorobu, jsou snímky, které jsou některými lidmi odsuzovány. Pravda, bývají až příliš na efekt, chtějí za každou cenu vzbudit emoce. "Neklid" vzbuzuje emoce, ale daří se mu to bez toho, aby se divákovi vnucoval. Vlastně to není nic jiného než příběh o lásce mezi dvěma mladými lidmi. Oběma lidem do života vstoupila smrt. Enochovi zprostředkovaně, i když je pravdo, že sám byl na pokraji smrti, ale rodiče mu zemřeli při autonehodě. Od té chvíle obchází pohřby. Jako kdyby chtěl zůstat smrti na blízku. Annabel se má se smrtí setkat přímo, protože má nevyléčitelnou nemoc. Přesto tyhle dva spojí láska. A také osud jednoho letce, ducha, kterého vidí jenom Enoch. Trochu postavené na hlavu? Ale vůbec ne. Když to skousnete, určitě vám nebude vadit, že duch je Japonec a byl vychováván jako kamikadze, což také naplnil. "Neklid" je silný film, který ve vás i přes svůj závěr dokáže vzbudit radost. Smrt a láska nemají tolik společného, ale obě jsou součástí života. Nic s tím neuděláme a obojí může přijít v nejméně vhodnou chvíli. Bohužel. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/08/parmeni-krysy-z-temnot-mi-4-blazniva.html (26.02.2013)

Nedokážu si pomoct, ale kdybych předem věděl, do čeho jdu, tak bych do toho nešel. Neměl jsem nervy to sledovat celé, obecně zrovna filmy o nemocných a umírajících, kterak stačí poblbnout okolí hlavu a pak si prostě umřou, nějak příliš nevyhledávám. Jedna je smířená smrtelně nemocná, druhý je mladík zralý na psychiatra. Oba vědí, co toho druhého i je samotné čeká a diváku, ty teskni, dojímej se a plač. ~ Prd. Cílené citové ždímačky, stavějící na budování vztahu a smrti jedné z postav, nežeru. ~ Jedna * za Miu na jaře a v létě, druhá za Miu na podzim a v zimě. (29.01.2012)

Těším se na pokračování, kde ten mladý muž, který ztratil zájem o život, si po tomto skvělém zážitku, po devádesáti minutách napínání a citového vydírání vystřelí mozek z hlavy - ještě by k tomu distributor mohl dodat úžasný popis, něco ve stylu tohohle filmu, kde se vůbec nezminuje, že je to rakovinafriendly snímek - takhle to spíš vypadalo na něco podobného Yes Manovi. Koukal jsem se na to omylem, tenhle typ filmů není nic pro mě - kde berete ty příjemné pozitivní pocity? Já tam žádné nevidím, všechno zastinuje pravděpodobný osud hrdinky a to, že on po tom, kdy na chvilku začal "skutečně žít" stejně ztratí zájem o život ještě víc a nejspíš po závěrečných titulkách poputuje do blázince. V čem je smysl točit takové filmy? Na deprese stačí skutečný svět... (18.11.2013)

Zapomněli jste připsat, že jsou zde i prvky mysteriózního žánru, která mám v oblibě. Škoda jen, že to nebylo zajímavěji pojato. Šlo o velmi suché pojetí duchovi přítomnosti. Srovnám-li Neklid s "Teď a tady", musím Neklidu dát díky za to, že mě smrtí neděsil a citově mě nevydíral. Tím ale zároveň odsáli emoce. Mia možná nebyla tak "dojemná" jako Dakota Fanning, ale měla své kouzlo. Do poslední chvíle vypadala dobře, člověk by až chtěl věřit v happy-end ;). Poslední poznámka míří k Henrymu Lee Hopper, on v každé scéně vypadal jako by spal a všechno šlo jen kolem něho. Nemyslím, že to byl záměr. (10.04.2014)