Zrodila se hvězda

Jakoby papírově skvělá písničkářská romantika, celou dobu mě to drží, cením civilně na tělo styl a fokus na hlavní postavy (byť škoda, že není ještě víc prostoru pro Sama Elliotta), sálá z toho talent a snaha, mám radost z Bradleyho Coopera, shází mi jen zásadní maličkost - aby ve mně všechno kliklo a dopadlo po stránce emocí, měl zadostiučinění. Nevím, mám pocit... vůbec bych se nezlobil za extra 20 minut do finální třetiny, kde to pak šlo hrozně skokem. (15.01.2019)

Líbí se mi, jak první záběr toho filmu je, jak se Bradley před vyprodaným sálem láduje prášky a chlastem - veškerá střídmost jde okamžitě z okna a vy víte, že máte čekat melodrama větší než sám život. Mám rád exhibice arogantních filmařů, kteří točí okázalé tříhodinové filmy výhradně proto, aby dokázali světu svojí brilianci, a nikdy by mě nenapadlo, že jedním takovým filmem nás obšťastní zrovna Cooper. Škoda, že jeho pojetí je dost stylisticky rutinní, i když střet pseudorealistického uchopení a dějových i vizuálních gest občas vyvolává určité napětí, které mě bavilo sledovat. Jinak škoda, že je Cooper vůči své postavě tak opatrný - hraje alkoholickou drogovou trosku, ale projevuje se to tak, že prostě odpadne a spí jak miminko, což Lady Gagu trápí. I když poněkud realističtější by bylo, kdyby se, jak se u alkoholika sluší, projevoval vůči ní nějak agresivně a násilnicky. Stejně tak je film o střetu konzervativního zpěváka a nové krve - ale tento střet zůstává na rovině hudebního vkusu, protože obě postavy bezproblémově sdílejí stejné progresivní hodnoty (Cooper si vyrazí na drag - jak přesvědčivé u jižanského country-rockového zpěváka posedlého starými dobrými časy), čímž se opět obrušuje možný konflikt jen na bezpečnou, povrchní rovinu. Na jednu stranu chápu, že není smyslem každého filmu jít na dřeň a že melodrama si může dovolit odhození tohohle typu komplexnosti, ale přece jenom - při stopáži dvě a půl hodiny se nabízí trocha prostoru pro trochu větší odvahu. Taky je zajímavé, jak moc tenhle film stvrzuje mainstream a mainstreamové instituce. Úspěch u co největšího počtu publika je vším, nominace na Grammy je největší událost - štěstí je spojeno právě s tím, s čím ho spojuje mainstream. Potíže můžou nastat jen kvůli chybě lidského faktoru. Už dlouho mi na mysl nepřišel termín "pohádka pro dospělé", který se mi dřív tak moc hnusil, protože představoval všechno, co mi na filmech přišlo špatné - A Star Is Born je rozhodně pohádka pro dospělé (byť se špatným koncem - který mimochodem podle mě v tomhle podání, na rozdíl od těch předchozích, vůbec nepůsobí přesvědčivě a dostatečně motivovaně, rozhodně ne jako poslední a jediná možnost - neustále jsem přemýšlel, jak se od téhle soft verze dostane film ke svému nevyhnutelnému konci, co hrozného se musí stát, aby to bylo adekvátní - a najednou to prostě přijde jakoby odnikud). Film, ve kterém hádka s alkoholikem nedosahuje intenzity hádky kvůli zvednutému záchodovému prkýnku v našem světě, protože postavy musí být i ve svém nejnižším bodě sympatické, nebo alespoň vzbuzující lítost. V důsledku to tedy spíš "větší než život" je "menší než život" - předně protože ty výpustky ničím nenahrazuje (břitkými dialogy, silnými pointamy, výraznou režií...). Ale překvapivě se s tím dokážu smířit jako s něčím, co smí existovat. 70 % (21.12.2018)

Upřímně, čekala jsem větší katastrofu. Ano, je to ukázkové klišé plné klišoidních písní a s ultimátně klišoidním závěrem, nemohu mu ale upřít, že je kvalitně natočené a kvalitně odehrané. (Obzvláště z toho druhého jsem docela v šoku, protože ani Bradley Cooper, ani Lady Gaga pro mě nejsou 2x dobří herci.) (23.05.2022)

„MÁM TU KAMARÁDKU, KTERÁ PŘIJELA ZDALEKA. NAPSALA ÚŽASNOU PÍSNIČKU. CHCI, ABY JI ZAZPÍVALA. PODLE MĚ JE SKVĚLÁ...“ /// Ten film je takovej... prostě jak jsem čekal. Sympatickej Cooper a pro mě nevokoukaná Gaga. Jeho songy se daj poslouchat a když dojde na jejich duet, mám slzu v oku. To jsem prostě chtěl – čekal. Sice bych si místo Stefani Germanotty dovedl představit třebas Janis Joplin... ale co už... Vydržím popový popěvky a za to se prej aspoň se dozvím něco vo tom šoubyznysu. A tady je v jedný chvíli předvedenej úpadek i vzestup. Tahle verze vohranýho příběhu potvrzuje výjimku vo smyslu natáčení remaků. Bradley je kurevskej všeuměl, kteerýmu bych dal s klidem korunu. Nebo Oscara za Shallow. Nemůžu si pomoct. Vono mě to chytá u srdce... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Neznám. Neznám. Kurva neznám... 2.) Hrajou mě teď všude! 3.) Thx za titule ,,Parzival“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (02.02.2019)

(1001) Lidem, jako je Bradley Cooper, pokud tedy lze soudit podle této jeho prvotiny, by se mělo zákonem přikázat, abych jejich filmy délkou nepřesahovaly tak hodinu čtyřicet. Potom by neměl čas strkat tam všechen ten nesnesitelný balast a možná by i prokoukl nějaký ten obsah. Vím, že tam nějaký je, ale v tomhle podání je ho opravdu nemožné zahlédnout. A potom by si lidé jako Bradley Cooper mohli také třeba čas od času připustit, že jejich herecký rejstřík na nuancované předvedení charakterového oblouku takhle komplexní postavy prostě nestačí. To je sice pěkné, že se rok učil ve sklepě se synem Willieho Nelsona hrát na kytaru, ale když se jeho projev nezmění za dvě a kurňa čtvrt hodiny filmu, tak je to prostě na nic. Plus mi z těch hudebních a tanečních čísel začaly krvácet uši i oči: možná proto, že s tímto druhem hudby obvykle vůbec nepřicházím do kontaktu, možná proto, že si opravdu dali záležet, aby Allyina hudba byla tak plytká a povrchní, jak je to jenom možné. Písnička začínající slovy "Proč vypadáš tak dobře v těch džínách?" Wtf, to té postavě má být devatenáct? Nebo kdyby to aspoň tematizovali, že dělá škvár, aby vydržela dál být slavná, ale ne, on jí raději vyčte, že je hnusná. (06.03.2019)