Živí mrtví

Původní koment:Měla to být jedna z hororových událostí posledních let, ale bohužel - přišlo hořké zklamání. Darabont si projekt nepohlídal, místo pořádného zombie masakru a napínavých dramatických událostí jsme dostali jen dlouhé nezáživné kecání nesympatických postav. Za větší pozornost tak zatím stojí pouze pilotní epizoda. Snad se v druhé sérii něco (cokoli!) stane. Aktualizace 2016: Sledování seriálu jsem kdysi ukončil v začátcích druhé série, nyní jsem se k němu ovšem vrátil a zkouknul jej během několika týdnů celý. Krátká první série se ukázala jako opravda počáteční vada na kráse, které škodilo především to, že na krátké ploše nestačila nic pořádného rozehrát a k postavám si divák nestačil vybudovat jakýkoli silnější vztah. To se postupem série druhé naštěstí postupně mění, nečekané smrti (i oblíbených) postav začínají bolet. Nejsilnější je pro mě asi třetí série (díky silnému záporákovi v podobě Guvernéra), potom pátá (bezvýchodnost prvé poloviny a razantní změna situace v půli druhé). Bohužel nejnovější šestá série jde podle mne kvalitou o něco dolů. Vadila mi některá pochybná rozhodnutí postav, které se najednou vlastní vinou dostávají do problémů, nepochopitelné scenáristické vedení některých postav (WTF Carol?!) a také to, že každá byť jen trochu zajímavá nová postava vydrží jen pár dílů (minimálně tři smrti v této sérii mě fakt naštvaly, protože se s těmi postavami dalo dál mnohem lépe pracovat a odpravit je až předvedou víc). (19.05.2011)

Na to akú ma komiksový Walking Dead mohutnú fanúšikovskú základňu a aké priaznivé ohlasy zbiera je až prekvapivé, že sa v zásade pohybuje v klasických mantineloch zombie subžánru. Originalita teda takmer žiadna ale zase sa môže oprieť o realisticky písané postavy, ktoré sú aj v popredí na úkor akcie. A to možno až príliš, prešlapovania na mieste je viac, než by bolo vhodné a väčší ťah na bránku by naisto neuškodil. Aby sa stal Darabontov počin plnohodnotným hitom a naozaj kvalitným seriálovým počinom, ktorý dokaže uspokojiť aj nečitateľov predlohy, mu ešte niečo chýba ale zábava to napriek tomu je a občas dôjde aj na nejaký originálny nápad. (07.12.2010)

Tenhle seriál mi připomíná jeden vtip (a podotýkám dost nechutnej, lidé, kteří se nechají snadno znechutit to nečtěte). Povídají si tři ženský, která má chlípnějšího starýho. První říká: "Ten můj prasák mě šuká i když mám krámy." Druhá nato: "To nic není. Ten můj mě při krámech ošuká i vylíže." A třetí: "To je slabota. Ten můj dobytek mě při krámech vošuká, vylíže a s tou držkou od krve jde ještě strašit děti!" Světu začaly vládnout oživlé mrtvoly. Ano, je to tak, ale bohužel to jsou mrtvoly herecké a scénáristické (a někdy i politické). Kolik filmů, kolik románů začalo tak, že se hlavní hrdina probudil v nemocnici, kdy zkázu světa zaspal? Nespočet. O tomto je první díl, který bych ohodnotil tak třemi hvězdičkami, protože tam přeci je no něco šlo. Od druhého dílu dál to začíná být variací na Ošklivku Katku a jiné telenovely včetně ubohých dialogů o tom, "že já tě mám radši, než ty mě", nepříjemných postav a jejich nereálného jednání. Milí přátelé, tak na toto jsem se opravdu dívat nechtěl. Chtěl jsem, aby se postavy chovaly racionálně, chtěl jsem, aby to byli nejen herci rychlého střihu, ale i herci procítěného výrazu, chtěl jsem, aby si (jak říká klasik) scénárista vytáhl hlavu z prdele a vytřel uši a pokud to neudělal, tak bych mu ji chtěl utrhnout a hodit mu ji do obličeje (případně naplivat do krku). Tolik k mým pocitům, které jsem začal rozebírat po vzoru přiteplených hlavních hrdinů tohoto seriálu mnohem víc a jasněji... Upřímně, pokud jsou totiž lidé skutečně takoví idioti, jako postavy tohoto seriálu, pak je lidstvo doopravdy v případě nějaké větší celosvětové katastrofy odsouzeno k záhubě. Co nezvládne katastrofa, to dodělají oni sami a s nablblým úsměvem v napomádovaných ksichtě... (06.09.2011)

Nejhorší svinstvo, který můžete provést filmové postavě, je, že ji přesunete do jiného žánru. Brolina z Tahle země není pro starý, veterána z vietnamské války, kterou americká média přirovnávala k dobývání Západu, přesunuli Coeni z westernu do thrilleru, kde mu žádná z westernových postav jako šerif a jeho kolegové nemohla přijít na pomoc. Tady zas policajt opustil policejní thriller a octl se nedobrovolně v zombie filmu. Na druhou stranu této skutečnosti vděčí za to, jak je pěkně vyobrazen. Kdykoliv se policajt octne na plátně, dopadne buď jako pohádkově zidealizovanej SNBák Zeman, anebo jako drsně fašistickej Harry Eastwood. Svět Walking Dead představuje ovšem něco jako návrat k pre-moderní civilizaci bez základních koordinát, v němž může policie znovu nabýt neutrality. Takový post-apo svět si pochopitelně žádá dokumentární styl, nakroucený ideálně na 16mm film, ke kterému tvůrci sáhli jednak proto, že digitální kamery jsou možná vhodný do tmy, jak nás učí Mann nebo Fincher, ale mají rezervy za dne (reprodukce pleťovek, rozsahu jasů, podání barevných odstínů a záznam rychle se pohybujících objektů je u filmového negativu bezkonkurenčně lepší), druhak je Darabont znám coby fanoušek Romera a pokračuje v triádě vepsané přímo do názvu jeho snímků „noc – úsvit – den“ a točí výhradně za světla a za třetí si v duchu mistra zakládá na tom ukázat, že ti, kteří přežili, mohou být nebezpečnější než samotní zobmies. Proto jsou stížnosti, které padají ohledně toho, že tu zombíci s každým dalším dílem vyklízejí pole, nespravedlivý, protože přeživší lidé tu jsou zombíci. A zombíci zase lidé, tvůrci jim nakonec věnují velkou péči, dělal na nich legendární Nicotero, a v záběrech, kde se komíhají, je kvůli nim uměle navýšeno zrno, což nám připomíná některé herce, kteří mají ve smlouvě zakotveno, že na sto minutový film připadne minimálně dvacet detailů jejich hezké tvářičky. Obdobnou zprávu, analogickou k prohození sil dobra a zla ve Walking Dead, k nám vysílá slavný muzikál Za zvuků hudby o skupince demokratických Rakušáků odolávajících nacistické okupaci, ovšem podíváme-li se na film blížeji, neunikne nám v Rakušácích semínko provinciálních fašistů spjatých s hroudou a folklórem a v Nacistech, kteří nejsou zastoupeni vojáky, ale jako manažeři či byrokrati pokuřující drahé cigarety, zahlédneme karikaturu kosmopolitních, dekadentních židů – co se jeví jako demokracie ve spárech nacismus je obrazem počestných fašistů, kteří odolávají zkorumpovaným židům. (17.11.2010)