Jmenuji se Oliver Tate

Já za sebe můžu napsat, že jsem si celý bezvadně zrežírovaný film plně vychutnala. Retro-komediální drama s Jordanou s pěknou ofinkou v červeném kabátku a Oliverem s patkou v čele nemělo chybu. Když k tomu přihodím Grahama s jeho "hovadinama", mamku s taťkou, noc s hořícíma prskavkama, scénku kde hypnotizoval dveře při čekání na svou lásku a Jordanu jak mu říká, že je seriový vrah a mohla bych pokračovat, tak tleskám. Užívala jsem si s nimi nejen ty sladce roztomilé chvilky, ale i ty hořké, které jim ten jejich mladý život ztrpčoval a kdy hlavně Oliver neustále hledal různé cesty a cestičky, jak to všechno co nejlíp vyřešit, Navíc chválím skvělou formu zpracování a v neposlední řadě dík i za pár pěkných písniček. A jo, já jdu na pět a tentokrát mi nevadil ani ten konec, který už byl zřejmě stejně daný knižní předlohou. (10.10.2012)

Po prvních 30 minutách jsem si řikala: 'a sakra, tohle je nejlepší film za poslední tři roky'. celou dobu jsem měla husí kůži, slzy v očích, bylo to rychlé a krásně natočené, celé to působilo jako jeden dlouhý hudební videoklip, tak jak to Ayoade dobře umí. Jenže.. Po těch 30 minutách tomu jakoby došel dech, najednou to už nebylo tak nadneseně vtipné a vystihující všechny naše vztahy a problémy, ale stal se z toho jenom artovej hipsterskej film. Hudba Alexe Turnera ale byla božká. Když to skončilo, už to to byl jenom průměrnej snímek, ale za ten začátek a hudbu si to zaslouží 4 hvězdy. (11.06.2011)

netradiční snímek s absencí okoukaných hezounků a klišoidního scénáře amerických komedií... ponořte se spolu s oliverem do slastí i strastí jeho dospívání a nemálo zvláštní addamsovské rodinky a přítelkyně... pitva patologických situací není vlastně komedií v tom pravém slova smyslu, ale když člověk vyleze z kina, má na tváři takový lehce přitroublý úsměv... je možné, že mi vydrží při vzpomínce na ayoadovu režijní prvotinu až do osmatřiceti. 80% [Světozor, 8.6.2011] (09.06.2011)

Debut Richarda Ayoadeho bych vůbec k nikomu nepřirovnával, tohle bylo totiž typicky "Ayoadeovské". Chápu moc dobře, že to byla knižní adaptace, ale snad z většiny vět, které Oliver pronášel, jsem slyšel právě jeho, nebo aspoň tak jak se prezentuje na britské televizní scéně. Snad právě proto, jsem se u toho tak bavil. (08.02.2015)

Netypický príbeh o dospievaní, ktorý si svojím spracovaním zaslúži vytvoriť novú filmovú kategóriu (o to sa už postaral Gimp:) ). Tate je zvláštny, no nie je nudný a taký je aj celý príbeh - má zaujímavý vizuál a podivné postavy prezentujúce svoje sny a túžby. Pár krát som si spomenula na Harolda a Maude, občas na Améliu, avšak ich rebélia pôsobila prirodzenejšie a presvedčivejšie. Oliver Tate má v tomto porovnaní len priemerný potenciál, aj keď mu dal filmovú tvár svojský týpek Moss z IT Crowd:) (15.08.2011)