Sejmout zabijáka

Taková příjemná mafiánská žánrovka, kterých již bylo natočeno přehršel, ovšem neboť jde divácky o velmi vděčné téma a dá se předvídat, že podobných filmů bude ještě realizováno bezpočet, lze prognosticky konstatovat, že snímek Jonathana Hensleigha v kontextu žánru jistě nebude považován za milník, určitě ovšem patří k tomu lepšímu, co zde bylo natočeno. Spíše skromnější snímek, který staví hlavně na divákově pocitu a charismatu irského gangstera a na tom staromilsky chápaném chlapáctví, jehož mírou je ochota jít si kdykoliv ,,zatancovat". Na podobném typu hrdinů je cosi fascinujícího a byť jde rámcově o jednoznačného záporňáka, tvůrci ho divákům prezentují tak, že mu nelze (alespoň místy) nefandit. Příjemné sedmdesátkové retro se stylovou hudbou i herci a knírky, kam se podíváš... (01.07.2011)

Obyčajne sa nezvyknem ukľudňovať gangsterskými prestrelkami, vybuchujúcimi autami a krvavými odplatami. Kill The Irishman je založený aj na týchto mafiánskych praktikách, robí to však tak, že to nie je len o tom. Je hlavne o živote Dannyho Greena, ktorému prepožičal filmovú tvár neokúkaný a vrcholne charizmatický "mafiózko" Ray Stevenson. Podobných autobiografických projektov nie je málo a Irishmana si budem pamätať hlavne vďaka Rayovi. (13.07.2011)

Film vychází ze skutečných událostí, kdy byly odhalené kontakty organizovaného zločinu v podstatě klasické italské mafie s pohlaváry odborových předáků. Mimochodem, tahle spolupráce mezi odbory a mafií se datuje už od počátků 20. století a má silné kořeny v přistěhovalectví a komunitním životě, kdy se zájmy obou skupin a vyrůstání členů gangů a odborů v jedněch chudých čtvrtích překrývaly a trvalo několik desítek let, než se povedlo tyhle vazby rozbít. Zároveň film ukazuje tradiční motiv americké kinematografie, tzn. vzestup silného jedince z periferie na výsluní a jeho následný pád z výšin. Danny Green si splnil americký sen a z řadového dělníka se stal významným hráčem odborové organizace, který má společenský vliv a peníze. Jenže s čím člověk zachází, tím taky schází a zatímco konflikt se státní mocí ho stojí jen onen vliv a majetek, konflikt s organizovaným zločinem, resp. válka gangů, kterou rozpoutá, ho nakonec stojí nesrovnatelně víc. Ruský car Alexandr II. přežil tolik atentátů, až o něm kolovalo po celé Evropě, že je ten panovník nesmrtelný. Teroristická organizace dokázala, že i nesmrtelný potentát může umřít, a podobným seběvědomím jako Alexandr II. oplýval i Danny Green, který si po osmi nezdařilých atentátech začal myslet, že o jeho osudu může rozhodnout jenom Bůh. Solidní film, který má nejsilnější stránku v reálném základu svého příběhu, jenže režie a obsazení představují jen takový lepší průměr. Když bych si měl vybrat mezi ním a např. Hoffou, který má v podstatě stejný námět, zvítězí druhý z obou snímků, a to jak obsazením, tak scénářem. Celkový dojem: 70 %. (16.09.2011)

Celkem příjemná gangsterka, ve které pořád něco vybuchuje, někdo s někým válčí a která hlavně celou dobu výborně šlape. Atmosféra 60. a 70. let je výborná a Ray Stevenson dokazuje, že umí utáhnout bez problémů celej film. Jeho postava je sice většinu času až moc velká svině na to, aby si k němu člověk vybudoval nějaký vztah, ale i tak zde předvádí Stevenson výborný výkon. Stejně jako Hensleigh, u kterýho bych po Punisheru takovou poctivou gangsterskou jednohubku nečekal. Rozhodně palec nahoru. (30.05.2011)

Kdyby se pan Danny Greene stihnul ohlídnout za svým životem, než mu bouchla mafináská bomba do ksichtu, nejspíš by se nezaradoval. Přestože se tvářil jako ohromnej chlapák, férovej grázl a mafiánskej dobroděj... Ve skutečnosti nebyl víc než ubohej srab, kterej si založil kriminální živnost na terorizování poctivejch živnostníků - a aby se to nepletlo, byli to rovnou popeláři. Veškerou konkurenci likvidoval tím nejzákeřnějším způsbem, náložemi v autě - neměl ani koule někoho odprásknout z očí do meziočí. A jeho časté pěstní souboje? Ty bych osobně taky nepovažoval za nic jiného než zálibu v ubližování "bližnímu". Danny byl zkrátka špatný člověk, jehož přesvědčení o nedotknutelnosti pramenilo hlavně z faktu, že zabijáci Clevelandských taliánů byli do jednoho amatérský kopyta. Jakákoli snaha o glorifikaci takovýho sráče jde u mě absolutně mimo mísu. No, to by bylo tedy k hlavnímu hrdinovi. A teď k filmu samotnému: 30% děj, 70% kecy vo ničem. Scénárista se při psaní nejspíš levou rukou drbal na zadku a současně se palcem pravý nohy rejpal v nose, protože takovou sérii oslích můstků a nevydařených vypravěčských berlí jsem vážně hodně dlouho neviděl. Jaká byla úhola Kilmerova policajta, kromě toho, že nás svým vojsouvrem uváděl do aktuálního děje nebo se snažil přiblížit nám Dannyho nitro? Celkem: zdlouhavé, nudné, místy k neskousnutí. 30% pro tuctovku, jaká tu byla už tisíckrát, většinou v mnohem lepším podání a se sympatičejším hrdinou, kterej měl aspoň dostatek sebeúcty, aby nemlátil popeláře. (10.01.2012)