La Vida Loca

,,MARAS – KRUTÉ GANGY, KTERÉ VZNIKLY V IMIGRANCKÝCH GHETTECH V USA. DOKUMENTARISTA CH. POVEDA NATÁČEL MEZI ČLENY GANGU NA PŘEDMĚSTÍ SAN SALVADORU 16 MĚSÍCŮ..…“ /// Lidi, jejichž jediný zážitky se skládaj z toho, jak po někom ,,šli“, jak ,,šel“ někdo po nich a kdo nemá votapatovanou aspoň ¾ těla, ten jakoby nežil. Zákony ulice a neustálej válečnej stav. Srdceryvný projevy u rakví a nevím, co si jako mám vod toho pohledu do soukromý slibovat. Nějak mi nepřijde, že tím (Poveda) naráží na kořeny pouličního násilí. Spíš si myslím, že právo na spravedlivej proces a na život se přeceňuje. Ovšem ONI nejsou můj problém (aspoň kurva doufám, že je nenapadne sednout na kajak a …). Dokument se nezaobírá ani tak kriminalitou, jako situací několika lidí kolem gangu (a kolem čeho jinýho? Tam jsou všichni Gogo. Vlastně Mara…), lehce ukáže práci policie, mrknem k doktorovi, navštívíme kurátorku, vyslechnem pár (možná víc) myšlenkovejch pochodů…, ale spíš jen tak nějak všeobecně mapuje dění kolem členů Mara 18. Trochu jsem se vzdělal, ale spíš víc nasral. ,,BŮH OPATRUJ TVOJI DUŠI“ … (a co kdyby jste do těch rakví šli všichni!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vobčas si během kérování zabékám. 2.) Apanteos, domov můj (druhej). /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (30.10.2013)

Napsat úžasný zážitek mi přišlo jaksi nevhodné, hrozný zážitek by se zase dal vysvětlit všelijak. Takže asi takto: zaplať pánbu za naši malou klidnou zemičku, kde největší problém mládeže je kam se zajít pobavit a jak se ulejt z matiky. Takový to snímek nám vždy připomene, jak se vlastně máme dobře a že je nutno občas vzpomenout na ty pod námi a ne jen se závistivě koukaz na ty co majá více. Jedná se o velmi dobře natočené sugestivní dílo, kde zejména poslední vražda mladé ženy mnou docela otřásla. Do těchto zemí počínaje San Salvatorem, přes Brazilii a Columbi atd. by mne nikdo nedostal, ani kdyby mi za to platil. Za mne 95%. (20.03.2016)

Zcela realistický dokument o jiné realitě ze Salvadoru. O realitě, kde platí zcela jiná pravidla a kde život člověka má vemi nízkou cenu. Již první ťafku dostanete v úvodním sdělení, že režisér již nežije a zemřel rukou člena jednoho z gangů. Dál následuje reportáž o mentalitě lidí, pro které je nejdůležitější příslušnost ke gangu. Autor zobrazil lidi ze Salvadoru v běžných denních situacích, které jou proloženy kontrastujícími záběry mrtvol po střelbě, potom křik a pláč lid kolem, pohřeb a truchlení. Jedna vražda za druhou. Nejvíce je působivý příběh mladé dívky, matky, se střelou v oku. Můžeme si jen domýšlet kolik lidí vystupujících ve filmu dnes ještě žije..Volná dostupnst zbraní, nefungující stát, nízká gramotnost a návrat k nejprimitivnějším vzorcům chování v přímém přenosu. (30.11.2012)

K plnému porozumění situace, kterou La Vida Loca svým divákům předkládá, je nutné znát aspoň základní fakta ohledně nedávné historie a současnosti Salvadoru. Před 20 lety tam skončila 13 let trvající občanská válka mezi krajně pravicovou vojenskou diktaturou a levicovými guerillami vedená z obou stran s mimořádnou houževnatostí a krutostí, ve které pochopitelně daleko nejvíc trpělo civilní obyvatelstvo. Pro latinskou Ameriku už tak typická masová emigrace do Spojených států z hospodářských důvodů byla podpořena hromadným útěkem před nájezdy eskader smrti, bombardováním a všeobecným násilím. V USA měli latinoameričané tradičně těžce podřadné postavení a aby obstáli v konkurenci levné námezdní síly, začali se po vzoru místních gangů sdružovat do podobných spolků. Když po uzavření mírové smlouvy a pádu diktatury pominula ze strany amerických úřadů nutnost aspoň navenek tolerovat uprchlíky, nastala jejich deportace zpátky do Salvadoru, kde byla mizerná naděje na slušnější život, zato tam bylo spousta zbraní a úřady včetně policie na mnohem horší úrovni než v USA. Gangy získaly ještě větší brutalitu a v krátké době se Salvador stal zemí, která vytrvale soutěží o první místo v počtu vražd na obyvatele. Dovolím si připomenout, že vzhledem k počtu obyvatel a zejména k údaji o 12 mrtvých denně, kteří zahynou v gangsterských střetech, jde v konečném součtu o mnohem větší počet obětí než v leckteré z válek nižší intenzity, které pravidelně zaplňují prostor v médiích a vyvolávají vášnivé reakce. Nic proti Heleně Třeštíkové a jejím časosběrným dokumentům, ale tohle je přece jen mnohem údernější, syrovější a mrazivější. Navíc je jasné, že při natáčení šlo denně o kejhák, což se nakonec smrtí režiséra potvrdilo. Celý dokument podtrhuje hudební podmalba gangsterským rapem. Hodně silný zážitek. Celkový dojem: 95 %. Poveda nepotřeboval prakticky žádný komentář, všechno stačí zachytit a podat filmová kamera. (24.11.2012)

V tomto prípade nejde neporovnať s Tropa de Elite. A pokým tam sa nemáte čas zastaviť, tak tu mi to pripadalo ako nazretie do Letanovského mlyna. Nikto tam nechce ísť, ale o život tam nejde. Skrátka vygumovaní, potetovaní gangstri, ktorí sú každý deň konfrontovaní s bolesťou a smrťou a tak sa k tomu aj stavajú.. (29.11.2012)