Melancholie

Pozerá sa na to pekne - predsa len, casting celosvetovej špičky, krásne-farebný vizuál i Wagner sú stávkou na istotu. Škoda len, že obsahovo ide o najslabšieho Triera. P.S.: Prvá, herecká polovica prekonáva tú druhú vo všetkých ohľadoch. 70% (23.01.2012)

Dlouho dlouho před tím, než se mi konečně dostalo Melancholii vidět, jsem si říkala, že "by to dost dobře mohl být film přesně pro mě". Jak to tak bývá, velká a nutno dodat slepá (či snad jednooká) očekávání se ne až tak zcela setkala s realitou. Ano, četla jsem nějaké recenze, ano, věděla jsem, čeho je Trier schopen, ano, .. a to všechno. Přesto jsem byla překvapená, snad můžu dodat, že ve výsledku mile, co se z Melancholie vyklubalo, že to opravdu není žádné neviňátko film. Má atmosféru, má něco v sobě. Je to vskutku neklidný film a ke konci se zatíná do živého. Poněkud depresivní materiál :) (02.02.2012)

12. 02. 2012 (46.); opravdu uhrančivé, svatba a zkáza Země (13.02.2012)

S tímto filmem dostalo slovo "peklo" nový rozměr. (02.03.2012)

Tento film se mi nelíbil. Dneska seru na originalitu komentáře. (28.10.2012)

Dal jsem tomu pět hvězdiček.. nevim proč. (08.06.2020)

Meganudná turbokokotina. Svadba s debilnými príbuznými a známymi ešte celkom ušla (však každý zažil...), no druhá polovica už je fakt len číre utrpenie a človek si tú apokalypsu nielenže nakoniec aj praje, on sa na ňu vyložene teší! Na Triera veľká slabota... (29.01.2024)

Co si máme počít ve chvíli, kdy nám definitivně dojde, že jsme jedno z dítek, které se Saturn chystá posvačit? Pokud jsme ještě dostatečně malí a naivní, můžeme vytvořit primitivní nástroj k zaměření smrti a pak se pokusit ji zaspat. Pokud ne, musíme se rozhodnout, zda přijmeme pozvání k tanci smrti. Tanečníky ovšem moc zadostiučinění nečeká; smrt dokáže přelstít chytráky, z boháčů udělat chudáky, očekávání proměnit v beznaděj. A co nás čeká, jestliže pozvání nepřijmeme? Totéž co všechny tanečníky, samozřejmě. Ale ve chvílích, kdy unikneme závrati, získáme možná privilegium pozorovat svět z pevného bodu. Snad se i zbavíme strachu. V tomhle tanci smrti chybí obraz moudrého duchovního, který jde se smrtí přátelsky ruku v ruce (on přece věří v to, kam jde), zato tu máme Justine. Justine slučuje všemožné protiklady. Je krásná i odporná, silná i slabá, vřelá i chladná...a to naprosto nepředvídatelně. Justine se jaksi podivně otevírá světu i zavírá sama do sebe zároveň. A je to fascinující. A je to síla. A je to jediný důvod, proč Trierovi odpouštím ten jeho vystajlovaný plakátový džouk na začátku (jestli jste si mysleli, že není nic horšího než dívat se na provrtávání nohy, mýlili jste se). (01.06.2011)

Nemám ráda katastrofické filmy. Přesto jsem čekala, že tenhle snímek by se mohl vymykat té mé neoblíbené "škatuli" s nablblými a melodramatickými konci světa. A měla jsem pravdu. Úvodní sekvence snů či vizí (nebo obojího) byla skvělým mostem. Podle reakcí ostatních diváků, s nimiž jsem Melancholii v kině sdílela, se jim po tom mostě moc jít nechtělo. Kamera na monstrózní svatební oslavě, která jako by suplovala pohled jednoho z podnapilých hostů, ukazuje těžko uchopitelnou Justine v mnoha odstínech. Druhá část, Claire, je co do stylu klidnější (tak jako obě sestry jsou každá jiná). Justine po fázi totální apatie už jen sleduje dění zpovzdálí, se znepokojivě kamennou tváří. Otázka, jak postavu Justine uchopit má bezpočet odpovědí. Pro mě je alteregem planetky Melancholie. Nebo Melancholia je alteregem Justine? Strhující konec a oněmělé titulky jsem si vychutnala v rozjímání a dojmy doznívají ještě den poté. (02.06.2011)

There it is. Theres your flyby :-) Z nás čtyř, kteří jsme Melancholii v Liberci toho dne propadli, jsem byl sám, kdo se musel chvílemi smát. Příležitostí film několik skýtá přesto, že nám oproti chronologicky i tematicky předcházejícímu Antikristovi von Trier nedopřává výstupů v podobě mluvících lišáků. První, zdánlivě méně poutavá polovina uchvátí spíše toho, kdo má s trudomyslností vlastní zkušenost - a nemusí jít rovnou o klinickou depresi. Postupný propad Justine a to, jak jí všichni okolo "pomáhají", je dokonalý. Oproti polovině druhé, kdy se "to" začíná týkat všech, je to ovšem čajíček. O tom, zda vizuální stránka skutečně trochu převažuje nad vším ostatním by se dalo diskutovat. Hlavně by to ale mohla být oprávněná výtka jen proti filmu, který by nebyl tak devastující po všech stránkách. Nakonec i náročnějšímu divákovi z téhle hutné hostiny prostě musí něco zbýt na dlouhé domácí žvýkání. Wagner, super. Earth is evil. Nobody will miss it. (27.07.2011)

Melancholia je film, u kterého budete první třetinu pomalu nasávat atmosféru a zbytek úžasem nezavřete pusu. Je to film, který stojí a padá na úžasném hudebním doprovodu. Je to ale také film, kde exceluje Charlotte Gainsbourg a Stellan Skarsgård. V neposlední řadě je to film, po jehož skončení budete ještě deset minut sedět v kině a přemýšlet, o čem to vlastně bylo. To, jak atmosféra postupně graduje až k samotnému závěru si uznání zaslouží. S postupem času přidávám ještě jednu hvězdu navíc, protože Melancholia je zážitkem, který si budete dlouho pamatovat. :-) (18.08.2011)

[MFF Cinematik 2011, Piešťany] Neviem to nijako popísať slovami, ale bolo to úžasné. Úvodná scéna, hudba, vykreslenie ... úžasné. (12.09.2011)

Fúha, čo k tomu povedať. Zo začiatku film napriek pomalému tempu veľmi dobre bavil, dokonca sa u mňa dostala z nemilosti Kirsten Dunst, ale záver ma neoslovil. Takisto mi vadili rôzne chybky, ako napr. samoúčelná erotika a nahota (nie že by Kirsten nemala čo ukazovať). Taktiež, čakal som na pointu, ktorá neprišla. (21.09.2011)

Magické téma ,,nic na světě netrvá věčně"(svět nevýjimaje) tentokrát trochu jinak. Jak to říct, nevadilo mně kýčovité téma, psychopatické postavy ani nepochopitelné jednání těch několika normálních charakterů, jen mně zkrátka přišlo, že Melancholia smíchala příliš věcí dohromady(psychologické i rodinné drama, lovestory, katastrofický snímek, sci-fi, fantasy, pohádku) a protože převažovala lyrika nad epikou, tak se vlastně nic nedotáhlo do konce a navíc prvních nekonečných 8 minut a závěrečný obraz jak v týpí za úplňku mě zkrátka nepřesvědčil, že jde o něco extra:) (07.10.2011)

Melancholia určitě není pro každého, ale ty, ktěří se do ní v cítí, potěší. První půlka filma sice ničím nevyniká, zato druhá půlka nabídne to, co většina očekává - ten tíživý pocit čekání na to, co příjde, ta bezmoc, kterou nikdo nedokáže zmírnit, to napětí, jaké to bude a co bude dál. Nervy drásající hudba spolu s temnou atmosférou a nádherná modrá planeta v roli smrtícího dvojčete. Svým podáním a originalitou byl vytvořen jednoduše magický snímek. (24.10.2011)

Lars von Trier přesně tak, jak ho známe. Jeho styl se vymyká mainstreamové filmové produkci, a to je dobře. Evropský, a zejména pak severský film, mají stále, i díky Trierovi, co nabídnout. Melancholia je dokonalým, osobitým ztvárněním čekaní na konec světa jedné osudem těžce zužované rodiny. Cestu k filmu si zcela určitě nenajde každý, ale tomu, komu se to podaří, se otevře dokonalá studie rodinných vztahů a nenápadných dialogů – to vše ukotvené v doslova hypnotické typicky trierovksé atmosféře. (09.11.2011)

Předně nejde tenhle film brát jako jeden, jde o dva, téměř nesouvisející snímky. První jako protest proti zkažené moderní společnosti, druhý jako tečka za ní. Celkově zvláštní. Ale hlavně jedinečné a originální, nejen na svůj žánr, zkrátka po všech stránkách. 90% (13.01.2012)

První část byla hooooooooooodně zdlouhavá. Měli najmout nějakého pána s hlubokým hlasem, aby před začátkem druhé části nějak tu první část shrnul ve dvou, třech větách. Měl bych z toho filmu mnohem lepší pocit. Druhá část byla ovšem fa-mó-zní. miniSPOLIER: Ani mi nevadilo, že tu srážku tak "odbyli". O tom to nebylo. (07.03.2012)

Trierův styl mi není nejbližší. Přesto mě všechny filmy, které jsem od něho měla možnost zhlédnout, docela zaujaly. Melancholia je možná výjimkou potvrzující pravidlo, ale i tak teď nějakou dobu Larse vynechám. Začíná to extrémně nudnou svatbou a končí modrou planetou, v pěti minutách by se toho dalo říct mnohem víc. Nebo je to možná tím, že já nedokážu zachytit myšlenku toho filmu. Dvě hvězdičky - jedna pro mě, za to že jsem vydržela do konce a jedna za modrou planetu, která se Zemí udělala to, co bych já udělala s tímto filmem. (14.09.2012)

Stejně jako u Antikrista mám i u Melancholie rozporuplné pocity - opět snový úvod a parádní první polovina (tyhle rodinné dramata prostě můžu), naproti tomu ale dost zdlouhavý a ne tak zajímavý druhý part. Suma sumárum zase lepší průměr, který ale zase jen tak nejde dostat z hlavy. PS - Kirsten Dunst má fakt krásný prsa. 5.5/10 (29.09.2012)