Zkouška

Tak tu máme subžánr jednomístnostních/prostorových thrillerů, které mají modulovat modely změn psychiky malé skupinky lidí vystavené nějaké mezní situaci. Potud v pořádku. Celovečerní debut Stuarta Hazeldinea však spíše moduluje takové chování, které se odchyluje od toho, čemu můžeme říkat reálné. Takovýhle typ filmu má smysl pouze v případě, když si divák může říci - ano, takhle nějak by se to mohlo stát...a jak bych se na místě hrdinů asi choval já? Stuart Hazeldine je možná nadaný režisér, ale napříště by se měl zbavit nutkání adaptovat své scénáře. Po (při troše shovívavosti) slibném a originálním začátku se totiž jeho scénář zvrhne do naprostého konstruktu, přičemž věrohodný je snad jen fakt, že herci mluví anglicky. :-) Režisér a samozvaný scénárista se přitom ale zjevně inspiroval v legendárním Stanfordském vězeňském experimentu, na který však narouboval tolik svého, že se pak v jednom snímku potká postmoderní Albert Schweizer s postavami z Lost, navíc to celé vypadá spíše jako Hranice nemožného. Jestliže chcete fungující drama daného subžánru, pak bych doporučoval strhující Telefonní budku, anebo thriller Pohřbený. Možná je to tím, že tam je v uzavřeném prostoru hrdina zcela sám. Anebo tím, že jejich scénáře nenapsal Stuart Hazeldine... (26.02.2011)

Férová hra s divákem, který neví více či méně než zainteresované postavy. Závěr mě překvapil, ač řešení úkolu jsme měli celou dobu před sebou. A tak jsem se bál, že se to zvrtne a rozmělní v nějakých "filozofických" cirátech, jak bývá poslední dobou zvykem. Skromný komorní thriller s jednoduchým a vtipným koncem. 70% (06.08.2010)

Nečekala jsem, že budu mít možnost vidět další moc zajímavej kousek z klaustorofobického prostředí, který možná mnohé zklamal, ale mě rozhodně ne. Nekonalo se žádné odbíhání uvařit si třeba kafe a podobně, jak mě to výběrové řízení chytlo a nepustilo až do konce. A přitom bylo docela předvídatelný, že při množství osmi adeptů musí nutně dojít k určité selekci a to bylo právě to, na co jsem vždycky čekala a jaký to bude způsob, co každého jednotlivce vyřadí. A to nemluvím o té otázce, která po celou dobu poletovala ve vzduchu a byla tím hlavním vyřazovacím činitelem. Taková komorní psychologická Rubikova kostička s kterou si celou dobu pohráváte, abyste ve výsledku byli spokojení, když to do sebe v závěru bezvadně zapadne. 80% (25.12.2012)

Chybělo mi Saw a tak jsem si řekla, že postahuju všechny podobné filmy. Začal jsem tímto a ani zklamaná jsem moc nebyla. Zajímavé bylo, že tam nebyla vyhraněná žádná čistě záporná, či kladná postava. I "svatý muž" byl ochoten nechat muže zemřít... Mě se to líbilo... Až na ten konec. To bylo takový... moc snadný, dalo by se říct. 3* (04.07.2013)

5.7.2010 ~ 80 minut, 8 kandidátů, 1 odpověď a žádné otázky, co je to? Zkouška. Pro mě i tak trochu trpělivosti. ~ Osm účastníků výběrového řízení ve velké a mocné společnosti je uvrhnuto pospolu do sterilní uzavřené místnosti. Je jim vysvětleno co lze a co nelze a jsou ponecháni osmdesáti minutám řešení jedné jediné otázky. Ta leží před nimi. Vše vypadá jednoduše, tak o čem ten film vlastně je? ~ Nečekaně, je ohledání otázky, nikoliv pouze odpovědi. Před každým z účastníků leží papír s pořadovým číslem kandidáta. Na papíru ale není napsáno nic .Aby tak někdo byl schopen odpovědět na otázku, musí se nejdříve nalézt ta otázka. Během filmu se tak nedostaneme nikam jinam z místnosti a pouze sledujeme chování lidí. Jejich reakce na druhé, pokusy o spolupráci či osobní zisk, to, čím doopravdy jsou. Výběrové řízení tak vypadá spíše jako hra. ~ Bohužel výše popsané je také negativem filmu. Pokud film nechce aspirovat na nejnudnější výtvor historie, je jasné, že se něco dít musí a děj gradovat a to jakkoliv. A také je jasné, že když zavřete do místnosti 8 lidí, budou nějak reagovat a utopistická pomoc jeden druhému to zrovna nebude. Film má tak poměrně málo překvapivých momentů a je dlouhý. Na to, že se vše odehrává pouze v jedné místnosti a vše stojí a padá na nápadu a dialozích, je to vskutku dost dlouhé. A protože je předem jasné, že výsledek bude až na konci filmu, tak jsem se už někdy v polovině přistihl, že mě ani moc nezajímá samotné pátrání po otázce a stavy a životní osudy oněch kandidátů, jako to, kdy už bude konec a co o jde. Aneb nedokázalo to udržet moji pozornost natolik, aby mě "pozadí" příběhu nějak nepřestalo zajímat. Jde dozajista o zajímavý a levný nápad, co se rozpočtu týče, ale přirovnal bych to tak trochu ke kostce bez morbidních smrtí. Uzavřený počet lidí v uzavřené místnosti, pachtící se za jediným cílem. (24.03.2013)