Zdrojový kód

Po pravde receno, drobny zklamani po vsech tech oslavnejch komentarich. Casto srovnavany Spravci osudu se mi jednak libili vic a pak moc nechapu, proc se to s tim srovnava, tohle spis pribehove pripomina Scottovo Deja Vu. Cela ta myslenka, jak funguje cestovani do minulosti, je sice vcelku zajimava, bohuzel ale zoufale nedomyslena, takze kdyz to nekdo ve filmu vysvetluje, nedava to moc smysl a za chvily se stane nejaka udalost, ktera by podle danejch pravidel nemela bejt mozna, coz tvurci prejdou stylem, ze nekdo hodi hlasku o dobrym pristroji. Jinak ale ma film jen 90 minut, coz znamena, ze se furt neco deje, i kdyz furt to samy, sledujeme jednu udalost asi tak dvacetkrat. Nastesti se to Jones snazil ozvlastnit, takze pokazdy se stane neco unikatniho a pokazdy ma tak clovek duvod bejt napnutej nebo zvedavej. Jinak herci jsou v pohode, Jake hraje paradne a Michelle je sympaticka, ale v podstate tu vubec nemusela bejt, jeji role je jen takovy nahravani Jakeovi. Celkove obstojne natoceny a trochu celou tu myslenku domyslet, mohla to bejt pecka, tentokrat to nezachranil ani zaver, kterej mi naopak moc nesed a krom toho, ze je prilis polopatickej, je taky silene happy-endovej, coz se sem moc nehodilo. Slabsi 4*. (21.06.2011)

"Každej voják, kterýho znám, by řekl, že jedna smrt stačí." Ale alternativou může bejt smrt každejch osm minut. To je ale dilema. Co si tak mám vybrat? Mně dělají menší problémy i parabolický výpočty kvantový mechaniky, takže úplně přesně nevím, v jaký realitě se právě nacházím, ale jedno vím určitě - až budu mrtvej, tak zachráním svět. Už teď tuším, že si to užiju minimálně tak, jako jsem si užil Zdrojovej kód. A jelikož jsem netknutej teorií o časovým přeskupení, tak můžu odborně prohlásit, že to bylo svižný, zábavný a tajemný, což je moje miska chipsů (kafe nepiju). (09.11.2021)

Mám ráda Duncana Jonese. Mám ráda jeho schopnost natáčet nenápadné, chytré a přístupné filmy. Obdivuju, že umí vytvořit dvě v podstatě úplně stejné věci a dokázat, aby zdánlivě neměly nic společného. A baví mě jeho morální zanícenost, s níž je schopen dojít k nekompromisnímu dogmatickému závěru, že kdyby blaho společnosti mělo vykoupit mírné, nedobrovolné utrpení jen jednoho konkrétního otroka, stává se z oné společnosti fašistická diktatura. Ale je mi líto, za to, co provedl Zdrojovému kódu v jeho posledních minutách, by Jones zasloužil umlátit lopatou. A nepleťte se: nezuřím proto, že mi trvalo hodinu, než jsem dokázala zavřít šokem vypáčenou hubu nebo než jsem pochopila, co jsem to vlastně viděla. Mám dva lepší důvody: 1) konec zcela neguje způsob, jakým Jones doposavad pracoval s potlačením divákovy nedůvěry. Zdrojový kód perfektně balancoval na hranici mezi přílišným zjednodušením a detailním logickým propracováním do důsledků, a působil tedy dojmem nekomplikovaného, ale stále ještě chytrého narativu, který umožňuje zběžné prozkoumávání nového světa, aniž by omračoval svojí nereálností. Naproti tomu závěr nechává (mimo jiné i kvůli jednomu dost nešťastnému střihu) tak široký prostor pro interpretaci, k níž poskytuje tak málo vodítek, že přehledně budovanou strukturu v podstatě boří. Navíc jde o zbytečný přílepek, protože 2) Zdrojový kód už jeden konec má. Je jím pro mě snad nejkrásnější vyobrazení smrti vůbec: žádná prázdnota, žádný nový život, jen okamžik, který si sami zařídíme. Obraz absolutního štěstí. To, co následuje, je učebnicovým příkladem, jak nejlépe vzít Monu Lisu a vytřít si s ní prdel. Zatímco kapitán Stevens ví, kdy přestat, Jones nemá nejmenší tušení. Bravo, Duncane, i po třech filmech zůstáváš stále jen slibným tvůrcem. Nechť ti to vydrží až do smrti. (13.08.2011)

Kino-zážitek měsíce dubna a spokojenost. Ale na jak dlouho? Zdrojový kód působí chytře, atraktivně a v kině při prvním sledování funguje na výbornou i díky famózní hudbě. Ovšem pak přichází okamžik procitnutí, kdy si (doufám) divák zpětně promýšlí pointy a všechny pravidla filmu a kroutí hlavou. Pro mě osobně je příběh sám jednoduchý, ale postavy definicí pravidel světa zdrojového kódu, tento svět podkopávají. Duncan Jones roste ve vynikajícího režiséra a na jeho další filmy se rozhodně těším i přes slabý komerční potenciál současného (ne-blockbusterového) scifi žánru. Spoiler k zamyšlení: jak vytváří počítačová simulace paralelní vesmír? Kde se berou detaily a varianty do simulace, když není strojem času? Jde tu o sílu lidské duše nebo o schopnosti techniky, která s ní dokáže manipulovat? Realita versus virtuální sen? On to možná celé nakonec ten pan o berli špatně spočítal a celá simulace je něčím víc... Přesto všechno je zábavné fandit hrdinovi, který zabije nevinného učitele, vezme mu tělo a navíc přeberu pěknou holku:)). PS: Jake Gyllenhaal má na to být hvězda, ale stále mu něco chybí... PPS: Pěkné využití amerického klišé patriotismu a "happyendu":) (24.04.2011)

CO JE TEN "ZDROJOVÝ KÓD"?... TO JSOU PARABOLICKÉ VÝPOČTY KVANTOVÉ MECHANIKY......“ /// Jack Gyllenhal je bledej, viděl se v zrcadle a myslí si, že jeho úkolem je chodit po vlaku a každýmu cpát to svoje: ,,JÁ NEJSEM JÁ“. Chyba! Chlapče, ty musíš popřít pravidlo, že ,,MRTVÍ PRD VÍ“!!!... Věřím mu a snad proto na mě jeho opakovačky mise působí zajímavě, nevtíravě. TEN VLAK JE TEPRVE ZAČÁTEK! Lehce filosofické, nevtipné a sympaticky krátké. ČASU JE MÁLO A BĚŽÍ JEN JEDNÍM SMĚREM! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímám se o život v ,,kapsli“. 2.) Toužím všechno a všechny ovlivňovat. Když se jedná o budoucnost, jsem v extázi. 3.) Thx za titule ,, Stano21“ a ,,maxi6“. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (23.07.2011)