Zdrojový kód

Těsně po dokoukání jsem byla nadšená z inteligentního, stylově natočeného, odsýpajícího sci-fi ve stylu, který se dneska už moc nenosí. Při jeho sledování nebyl čas přemýšlet o tom, jestli všechny časové paradoxy a "vědecké" otázky dávají smysl a to přičítám jen ke cti tvůrcům, protože dokázali od začátku do konce udržel neuvěřitelné tempo a napětí. S odstupem času ale člověk začne trochu přemýšlet a najde v příběhu nejednu logickou mezeru, ale komu to vlastně vadí, když jste se tak výborně bavili? Doufám, že Duncan Jones bude v nastoleném směru pokračovat i nadále a v budoucnu nás překvapí nejedním výborným sci-fi. (07.09.2011)

Zaciatok dava spomenut na 90's vydarene akcne kusky (uvodna titulkova sekvencia mi temporytmom a atmosferou silne evokovala zaciatok Speed). Pokial je divakova pozornost rovnomerne rozlozena medzi dva okruhy: 1) whodunit (thriller) a 2) ako system funguje ("scifi"), film velmi dobre bavi. Problem nastava od urciteho momentu (a ten u divakov nastane v roznych fazach deja), kedy zacne prevladat viac otazka "ako to funguje?" a tvorcovia sa dovtedy ustaleny koncept pokusia rozsirit/pozmenit/rozbit/rozviest. Na druhej strane to dava kridla realitam este zaujimavejsim a odvaznejsim ... . (06.04.2011)

Kino-zážitek měsíce dubna a spokojenost. Ale na jak dlouho? Zdrojový kód působí chytře, atraktivně a v kině při prvním sledování funguje na výbornou i díky famózní hudbě. Ovšem pak přichází okamžik procitnutí, kdy si (doufám) divák zpětně promýšlí pointy a všechny pravidla filmu a kroutí hlavou. Pro mě osobně je příběh sám jednoduchý, ale postavy definicí pravidel světa zdrojového kódu, tento svět podkopávají. Duncan Jones roste ve vynikajícího režiséra a na jeho další filmy se rozhodně těším i přes slabý komerční potenciál současného (ne-blockbusterového) scifi žánru. Spoiler k zamyšlení: jak vytváří počítačová simulace paralelní vesmír? Kde se berou detaily a varianty do simulace, když není strojem času? Jde tu o sílu lidské duše nebo o schopnosti techniky, která s ní dokáže manipulovat? Realita versus virtuální sen? On to možná celé nakonec ten pan o berli špatně spočítal a celá simulace je něčím víc... Přesto všechno je zábavné fandit hrdinovi, který zabije nevinného učitele, vezme mu tělo a navíc přeberu pěknou holku:)). PS: Jake Gyllenhaal má na to být hvězda, ale stále mu něco chybí... PPS: Pěkné využití amerického klišé patriotismu a "happyendu":) (24.04.2011)

V současném filmu a zvlášť v žánru sci-fi se dnes už jen těžko dokáže natočit ryze originální počin, často se stává, že výsledné dílo je směsicí stylů, přístupů a nápadů známých z děl jiných, jde tedy víceméně jen o to, jak zajímavá a nápaditá směs z toho vzejde. Zdrojový kód je typickým příkladem tohoto trendu posledních let, nutno podotknout, že nadprůměrným. Máme tu dva fikční světy, z nichž jeden (zdrojoý kód) má (alespoň zpočátku) jasně předepsaná pravidla (1 relace dlouhá vždy 8 minut, odehrává se na stejném místě, ději se přibližně ty stejné věci, nicméně jednání hlavní postavy ovlivnitelné není), ten druhý skutečný (nicméně s dvojí realitou - jedna pro hlavní postavu, druhá pro všechny ostatní postavy) je nejdříve zahalen tajemstvím (vnímáno hlavní postavou, které jsou postupně dávkovány potřebné informace k pochopení souvislostí), aby byl posléze skrze fikční svět zdrojového kódu přímo konfrontován (jednak v rámci samotné funkce projektu, ale také při vytvoření paralelní reality). (21.04.2011)

Na železnici dějou se věci... Nesmírné množství nesmyslů (scénář popírá pravidla, který si sám fikční svět nastavil!), nelogičností, předvídatelných momentů, klišé a průměrných triků. K inteligentní a promyšlené scifi to má daleko asi jako laoská skalní krysa ke kandidatuře na předsedu Valného shromáždění OSN :p. [Kino] (19.04.2011)