Zdrojový kód

Na železnici dějou se věci... Nesmírné množství nesmyslů (scénář popírá pravidla, který si sám fikční svět nastavil!), nelogičností, předvídatelných momentů, klišé a průměrných triků. K inteligentní a promyšlené scifi to má daleko asi jako laoská skalní krysa ke kandidatuře na předsedu Valného shromáždění OSN :p. [Kino] (19.04.2011)

Malý velký thriller, který mě hned v úvodu té pouhopouhé devadesátky chytil a už nepustil. A nevygradoval do akce, nýbrž do krásné emotivní momentky (frozen-time), při které mi bylo jasné, že tohle ze mě jen tak nevyprchne. + výtečný Gyllenhaal. Pro mne zkrátka taková pozdní kompenzace za mnou neoblíbené INCEPTION... (23.07.2011)

Jo kdyby Jake ukázal zadek, dala bych pět :o) Ale teď vážně, můžete mi říct, jak se v tomhle žánru rozlišuje film, který je chytrý a film, který se snaží být chytrý? Já v tom nevidím asi ten podstatný rozdíl. Za to ale vidím schopného herce v ruku v ruce se schopným režisérem a se solidním scénářem, který vytvořili zajímavý film. Napínavý ale zábavný, svižný a vážný, přesto s jistou nadsázkou. Ale hlavně nenudil. Co víc si přát? (kromě toho zadku?) (08.08.2011)

Stejná premisa, jak v Na hromnice o den více, ale to byla větší sranda. Zdrojový kód je docela fajn, ale vůbec jsem nebyl napjatej. Prostě protože mu v podstatě o nic nešlo. Záchrana miliónů anonymních Američanů někdy v budoucnu mi je fakt u zadku. Gyllenhaal tam prostě na nekonečno pokusů nakonec atentátníka odhalí a ani tam nedělá moc píčovin, když už to není napínavé. A nějaká katarze se u mě fakt nedostavila. Jasně, rád pokecám s kámošema o tom, co měl znamenat ten úplný konec. A ten nápad a námět na film stejně jako Gyllenhaalův výkon jsou fakt super. Jenže mi to prostě nějak nesedlo. (03.07.2011)

Je mi sympatické, že Duncan Jones prodává naprosté banality jako malé nevtíravé indie kousky, u kterých mnozí (oprávněně!) vykřikují slova o spasiteli inteligentního sci-fi, apod. U Zdrojového kódu se však nemůžu ubránit tomu, že kdyby se celá látka zpracovala jako čtvrthodinový kraťas, výsledek by byl lepší než tenhle celovečerák, který sám sobě škodí tím, jak se mermomocí snaží hrát na několika hřištích najednou (časové paradoxy, vojenské trauma, milostná linka). Navíc, hrdina má možnost zmáčknout tlačítko „load“ tolikrát, až je vám nakonec jasné, že se mu to jednou podařit musí, podobně jako když v PC hře vyrážíte poněkolikáté od stejného checkpointu a doufáte, že tentokrát už definitivně nezařvete. 3 a ½. (01.09.2011)