Dívka, která si hrála s ohněm

Da se rict, ze druhej dil navazuje na prvni, ale ne v momente, kdy prvni skoncil a je tu samostatnej pribeh, jen s nekolika odkazama na udalosti prvniho dilu, takze je dobry videt nejdriv dil prvni, ale ne nezbytny. Problem druhyho dilu neni ani tak zmena rezisera, jako pribeh. Pres pul hodiny neni vlastne vubec jasny, o co tu pujde, neustale se predstavujou novy a novy postavy, az v nich ma clovek po chvily zmatek, obzvlast, kdyz vetsina jsou dedci. Od nejakyho detektivniho patrani se to zacina presouvat k ruznejm tajnejm vladnim organizacim a je to proste neprehledny a zmateny. Nicmene docela dost se tu zabiji, s pribejvajicim casem to zacne bejt i vcelku atmosfericky a konec je libovej, herci tradicne obstojny, takze nakonec docela spokojenost a i kdyz to na prvni dil zdaleka nema, takle mizerny hodnoceni moc nechapu. (20.06.2011)

Ono ani románové pokračování Mužů, kteří nenávidí ženy nebylo v porovnání s prvním dílem nijak extra výjimečné, ale jeho filmová verze je katastrofální. Jako by se parta fandů rozhodla natočit amatérskou adaptaci aniž by tušila jak na to. Vinou nezvládnutého krácení musí pro diváka neznalého předlohy být příběh zcela nepřehledný, kodrcat kupředu naprosto nepochopitelnými zákrutami a postavy konat zcela nesmyslně. Navíc chybí atmosféra, chybí napětí, chybí plynulá gradace, chybí silné momenty, Lisbeth má sice pár působivých chvilek, ale celkově ztratila charisma, většina z nových a v knize výrazných postav byla odsouzena do role nepodstatných a nezajímavých štěků, a navíc mám pocit, že nečtenář vůbec nemůže pochopit o čem ten film vlastně je a proč se to či ono vlastně děje. (07.02.2012)

Muži, kteří nenávidí ženy fungovali jako samostatné filmové dílo (knihy jsem nečetl, pravda). Měli uzavřený příběh a neměli náběh a pokračování. Zásadním problémem dvojky (a trojky) je tak znovnakopnutí děje skrze postavu Lisbeth Salander. S tím souvisí vymyšlení nových zápletek, spikleneckých pozadí apod. A tato dodatečně vymyšlená mytologie a pozadí nefungují. Působí nepravděpodobně, až do extrému vyhnaná nepravděpodobnost konspirací tluče do očí... Na vině je pak i režisér Aflredson, který, na rozdíl od Opleva, nedokáže filmu dát něco ze sebe. Jen rutinně odškrtává scény ze scénáře a sune příběh konstantním tempem, bez zájmu... Finále pak sice potěší svojí brutalitou, tempo v něm ale definitivně chcípne. A otevřený konec už působí jako výsměch... Hudba je super, ovšem... (17.01.2011)

Hlavně v závěru má tenhle snímek už podobnou mrazivou atmosféru jako předchozí díl. Potíží ale je velká nepřehlednost, kdy pro někoho neznalého předlohy, musí být orientace v ději a postavách natolik nejednoduchá, že to musí kazit zážitek. Ostatní složky filmu jsou na stejně vysoké úrovni jako v předešlém filmu, ale díky nepřehledné adaptaci již nemá Dívka která si hrála s ohněm takovou svižnost jako předchůdce. (27.08.2013)

Když znáte knížku, máte výhodu, že se neztrácíte v komplikované změti postav a informací, ale nevýhodu, že se z filmu vytrácí napětí. Já jsem přihlížel, očekával a kompletoval děj a porovnával ho s knížkou. V první půlce jsem měl problém s tempem - až nění nijak závratné, tak zkrátka snímek budí dojem, že vše jde rychle po sobě, na všechno se přijde okamžitě a na nezasvěceného asi působí trochu nepravděpodobně, protože nezachycuje časovou složku - dobu, kterou různé události trvají. Taky se oproti knize vytratilo více vedlejšího děje, což je škoda, ale není to nijak násilné; ostatně už takhle je toho ve 2 hodinách zhutněno hodně - tak moc, že na úkor děje je ošizena psychologie vedlejších postav. Další hodina navíc by neškodila. Oproti jedničce kvalitativně horší, je to komplikovaná detektivka, nic víc. 75% (08.03.2011)