Dívka, která si hrála s ohněm

Když znáte knížku, máte výhodu, že se neztrácíte v komplikované změti postav a informací, ale nevýhodu, že se z filmu vytrácí napětí. Já jsem přihlížel, očekával a kompletoval děj a porovnával ho s knížkou. V první půlce jsem měl problém s tempem - až nění nijak závratné, tak zkrátka snímek budí dojem, že vše jde rychle po sobě, na všechno se přijde okamžitě a na nezasvěceného asi působí trochu nepravděpodobně, protože nezachycuje časovou složku - dobu, kterou různé události trvají. Taky se oproti knize vytratilo více vedlejšího děje, což je škoda, ale není to nijak násilné; ostatně už takhle je toho ve 2 hodinách zhutněno hodně - tak moc, že na úkor děje je ošizena psychologie vedlejších postav. Další hodina navíc by neškodila. Oproti jedničce kvalitativně horší, je to komplikovaná detektivka, nic víc. 75% (08.03.2011)

Jak jednička vypadala syrově a děsivě uvěřitelně, dvojka spíš jen parazituje na faktu, že každý, kdo viděl první díl, chce přece vidět pokračování. Řeší se zde znásilnění Lisbeth, pokus o vraždu jejího otce a nedobrovolný pobyt v blázinci. Navíc ji chce zrovna teď papínek oddělat, takže šup šup do kina a koukejte na báječnou zápletku. (09.11.2011)

Bohužel film tápe v nerozhodnosti, který ucelenější pohled na události si vybrat (psychologický, policejní, špiónský, žurnalistický) - obsáhnout všechny tyto úhly pohledu z knižní předlohy se jistě nedá, stačilo vybrat si jen jeden a bylo by to o mnoho lepší, než fragmentovat v neutrálním, vágním a koneckonců i nudném duchu. 40%. (02.10.2011)

Nevím, jestli jsem se během několika let od zhlédnutí prvního dílu změnil já, nebo se tak zásadním způsobem proměnila kvalita tvůrčího týmu, ale zatímco Muže, kteří nenávidí ženy jsem svého času přijal s uspokojením a nelitoval lístku do kina, druhý díl u mě neobstál v žádném ohledu, dokonce ani jako výplň pozdního večera krátce před spaním. K druhému dílu jsem přitom poučen střízlivými komentáři přistupoval s nižším očekáváním. Jde o typický příklad filmu, který neumí pracovat se svým potenciálem a neumí své postavy prodat divákovi. Chybí práce s napětím, chybí atmosféra. Tak, jak Alfredson přistoupil k režii, by se snad mohl vypořádat s natáčením nějakého dílu neambiciozního televizního seriálu určeného k zaplácnutí vysílacího času. Navíc je myslím zřejmé, že ani samotná literární předloha nebude mít sílu a hodnotu prvního dílu. Za mě bohužel nedosáhne ani k průměru. Už chápu, proč v zámoří nakonec okopírovali pouze Muže, kteří nenávidí ženy; v pokračování totiž neviděli komerční potenciál. Celkový dojem: 45 %. (24.09.2017)

Koncept podobný prvému dielu. No v porovnaní s ním dosť rozriedený. V oboch častiach išlo o násilie v rámci rodiny (potvrdzuje to tézu, že pravé peklo často netreba hľadať ďaleko od rodného hniezda). No kým v "Mužoch, ktorí nenávidia ženy" sa riešila záhada uprostred cudzej rodiny veľkopriemyselníka, tu bola záhadou rodina aktérky príbehu. Atraktívne zlo superbohatých ustúpilo o čosi menej zaujímavému zlu skrývajúceho sa invalidného dôchodcu. Motivácie spoločenských zločinov (nacizmus a neonacizmus, finančné podvody, prostitúcia) boli oveľa precíznejšie podané v predchodcovi (bolo to síce len stručné a povrchné, no v porovnaní s týmto sa jednalo takmer o hlbinný rozbor). "Dievča, ktoré sa hralo s ohňom" si vystačilo s hrou. Presúva sa z bodu A do bodu B a odtiaľ do C aby prostredníctvom odhalenia Ozrutného bieleho zla vypátralo Zlo minulosti. Skôr akcia a reakcia ako nejaký premyslený film. Udržuje si ale zároveň celkom slušné tempo a rozhodne nie je horší než drvivá väčšina televíznych kriminálok. Takže priemer. 58% (28.10.2013)