Dívka, která kopla do vosího hnízda

Lehce nadprůměrné zpracování, lehce nadprůměrné (oddechové) knižní předlohy. Nic víc, nic míň. Jedno ale musím Alfredsonovi přičíst k dobru. Zatímco S. Larsson s postupujícím dějem (trilogie) dělal z téměř rachytické dívky chodící vraždící monstrum, Daniel z toho vyšel (v rámci možností a a již zmiňovaným okolnostem) jako vítěz. Při představě, že by se látky chopil „renomovaný“ hollywoodský tým, ne nutně tandem J. Bruckheimer-M. Bay, (R. Emmerichovi se prý také sbíhají sliny) mohli bychom se dočkat opravdu „velkých věcí“. Taková scéna v opuštěné továrně (cihelně) k tomu přímo vybízí. Co všechno by tam šlo napasovat, tj. kolika krásných WTF momentů se mohl divák dočkat. Jedno oko by nezůstalo suché. Co naopak zamrzí, je vyškrtnutí vztahu M. Blomqvista s detektivkou M. Fiquerolaovou (vzhledem k faktu, že se jedná o jeden z hlavních rysů hlavního hrdiny). Krátit se muselo, hodně a taky se krátilo, hodně, ale v tomto případě (ne poprvé a ne naposled) poněkud neštastně resp. necitelně. Přesto, jak už jsem výše zmínil, z toho Alfredson (alespoň v mých očích) vyšel se ctí. Byť toho neodbytného pocitu, tj. nebýt obeznámem s knižní předlohou- ztrácel bych se, se tak úplně nezbavím. S osobním dovětkem na závěr. Remaku bych se, Davide, i přes poměrně zdařilý první počin, rád nedožil. Na odpočinek se však, alespoň v blízké budoucnosti, nechystám. To aby bylo dostatečně jasno. Když pominu holou skutečnost naprosté zbytečnosti, jsem přesvědčený, že to není (i vzhledem ke knižní předloze) kam posouvat. První díl (knižní trilogie) byl zároveň i jejím vrcholem. 65% P.S. co se však, bez jakýchkoliv pochyb povedlo, je obsazení M. Spreitze alias „chodícího nadopovaného bezkrka“ R. Niedermanna. Tady se naše představy, Danieli, vzácně shodují. Zajímavý komentář (úhel pohledu) pro mě: Sawy (24.05.2013)

Milénium 3: Spiknutí starců. Pokud bývá první díl přirovnáván k lahvi vychlazené severské vodky, je trojka zteplalým pivem ze zapadlé knajpy, z kterého dávno vyprchaly poslední zbytky pěny a u kterého mám neodbytný pocit, že ho už někdo jednou pil... Schématická černobílost, patrná už dříve, tady dostoupila k vrcholu nechtěné směšnosti, dialogy se vesměs nedají poslouchat a atmosféra se definitivně odebrala na odpočinek, takže jsem poprvé neměla šanci se o hrdiny vůbec bát, ačkoli si svou pitomostí skoro všichni koledovali o Darwinovu cenu. Když Michael pověřil obhajobou všemi pronásledované Lisbeth vlastní těhotnou sestru, chytala jsem se za hlavu. Když otřískaní investigativní novináři, zvyklí působit pád celých obchodních impérií, omdlévali hrůzou ve chvíli, kdy v mailu objevili první výhrůžku, tloukla jsem hlavou do zdi. Když titíž žasli, že existuje odnož tajné služby, odebrala jsem se se zařváním "hej, mám pro vás další šoky - Ježíšek neexistuje a vaši rodiče spolu spěj" do bezvědomí, ale probrala jsem se ve chvíli, kdy se zmiňovaná těhotná advokátka nalévala vínem. Měla jsem totiž neodbytnou chuť udělat ihned totéž, ačkoli jsme ve stejném stavu, tedy jiném. Ale co jsem mohla čekat, když jsem očividně jediný člověk na světě, kterého Larssonovy knihy neuvedly do extáze a vidí v nich pouze schématické konspirativní spisky o novináři, kterému se ženy všeho věku cpou do postele, sepsané novinářem, kterému se jich asi do postele moc necpalo, a dávající ženám všeho věku jasný pokyn, aby Švédsko raději ani nehledaly na mapě. Už takhle tam těhotné asi ze vší té hrůzy nejmíň rok přenášejí - vzhledem k tomu, že potřetí zmiňovaná právnička je na rozsypání po celou dobu Lisbethina zotavování i soudního procesu. (05.10.2011)

To najlepšie a najnapínavejšie ponúkla prvá časť trilógie a ten zostatok napätia a príbehu si spravodlivo rozdelila dvojka a trojka. Lisbeth Salanderová si poriadne kopla do osieho hniezda, znova v nej ožíva rebélia a krehkosť zároveň a "jej príbeh" sa treťou časťou pútavo končí. Napätie je síce neporovnateľne iné, v porovnaní s prvým dielom ide na pol plynu, avšak skompletizovaná mozaika krimi príbehu je elegantne dotiahnutá ( výborná scénka v súdnej sieni). (14.11.2010)

Mierne nadpriemerná kriminálka, ale o to v tomto prípade až tak nejde. Dôležité je upozornenie na zneužívanie psychiatrie a štátnej vyšetrovacej a dohliadacej mašinérie. Takéto svojvôle sa diali nielen v sovietskom bloku za účelom eliminácie politických oponentov boľševického režimu. Podobné prípady sa dejú aj dnes - ide napríklad o vyhlásenie nesvojprávnosti nad človekom, ktorý bohatým príbuzným prekáža ako potencionálny dedič. Známe sú aj prípady dočasnej nespôsobilosti slúžiace ako akési krycie alibi pre spáchané zločiny. Namiesto niekoľkoročného väzenia ich páchateľov čaká len pár týždňový rehabilitačný pobyt na psychiatrii po dohode so šéfprimárom. Ďalšie prípady obťažujúcich staručkých príbuzných, ktorí sa znesvojprávnia aby sa rodina nemusela starať, nepohodlných svedkov rodinných čachrov-machrov a podobne je viacero. O tom, že nejde len o vycucance z prsta poukazujú konkrétne odhalené prípady, knižná predloha tohto filmu vychádzajúca z reportážnych káuz a v našom prostredí napr. kniha Dominika Dána, opisujúca podobné praktiky aj v období po roku 1989. Ukazuje sa tak, že ani zdanlivo nedotknuteľné odborné posudky súdnych znalcov nemusia byť hodnoverné a ich obsah je (ako dnes skoro všetko) len otázkou vhodnej ceny. (03.11.2013)

Třetí a poslední díl o roztodivné dívce se zvláštním tetováním na zádech. Zatímco první díl byl film samostatný, druhý a třetí na sebe přímo navazují. Rozkrytí širokého komplotu a spikleneckých organizací je v plném proudu a stačí to jen dokončit. Rozloučení s touto trilogií je opět velmi zdařilé a napínavé. Není tak dobré jako první díl, ale lepší než ten druhý. Je tam od všeho trochu a jediné, co mne mrzí je, že se tu nedočkáme tolika kousků Lisbeth, jelikož z předchozích událostí je patrné, že se bude dlouho zotavovat. I tak jsem opět hltal každý záběr a byl velice spokojený. Vadil mi jen trapný soudní proces a divně useknutý konec. Krásných 80% (14.03.2012)