Serge Gainsbourg: Heroický život

Netradiční, atmosférický, zakouřený, skvělou hudbou a nádhernými ženami podbarvený biografický film, který mě zahrál na tu správnou strunu. Již animace k úvodním titulkům dává tušit, že zde nepůjde jen o další z tradičních biografií. Úžasný "ksicht", zpěvákovo alter ego pomáhá nahlédnout do složité duše Sergeho a at už je to fikce, či má pravdivý základ, tahle linie to povyšuje nad obyčejné životopisné snímky. No a popravdě řečeno, který z velikánů dějin, nebyl tak trochu více či méně "blázen"? Sečteno a podtrženo, tenhle film má svou duši, pěvecká čísla jsou skvostná a ač nekuřák, měl jsem opravdu velkou chuť jednu si zapálit. (08.06.2014)

Bigrafické filmy zrovna nevyhledávám, ale tenhle jsem si nemohl nechat ujít, jelikož mám pro hudbu Serge Gainsbourga slabost. A debutující režisér Joann Sfar velmi příjemně překvapil. Dokázal přinést velmi originální prvky do žánru, který se zdá být neměnný a zkostnatělý a zároveň si dokázal udržet svižnost a zábavnost (i když posledních dvacet minut meličko upadá, což je škoda). Trochu mě zamrzelo, že se ve filmu neobjevila moje nejoblíbenější Sergeova píseň Ne dis rien a také slavná scéna s Whitney Houston, ale to už je jen mé osobní rýpání. Málem bych měl chuť přidat i pátou hvězdu za dokonalý casting (ta podoba je neskutečná), ale to bych asi trochu přehnal. (12.10.2011)

Serge byl určitě frajer. Pár jeho písniček mám opravdu rád (a Je t´aime nemyslím), ale myslím, že pro opravdové vychutnání jeho skladeb, je nutné umět francouzsky. Bohužel stejnojmený film mě spíš zklamal. Věřím, že Sergeův bouřlivý život byl určitě velice zajímavý, ale film o něm mě nijak nechytil. Možná by mi více vyhovovala tradičnější forma, bez neustále přítomného "ksichtu", který působil tak nějak rušivně a spíše mátl, než pomáhal. Navíc scénář toho sděluje mnoho na poměnrě malém prostoru, takže divák dostává naservírované kousky z různého období v rychlém sledu a než se chytí někde, už je zase jinde. Eric Elmosnino rozhodně odvedl maximum, to ale nemohu říci o režisérovi. (13.09.2010)

Serge Gainsbourg ? Je pro mě něco jako bůh, v opačném světě. Jeho život, jeho skladby, básně ... pro mě dokonalá záležitost. Když jsem si všiml, že má vyjít jeho biografický film, nevěděl jsem, že mě tolik uchvátí. Eric Elmosnino předvádí vskutku nadpřirozené výkony. Do toho zataženo i "upravení" Marseillaisy, nahrání mé velmi oblíbené Je t'aime... moi non plus a jak by se dalo čekat pár scének s Brigitte Bardot ! Ano, Gainsbourga miluji a tenhle film ? Ano, tenhle film také miluji. "Právě jste prodělal infarkt, co uděláte pro zlepšení stavu? Gainsbourg: No asi začnu tím, že zvětším dávku alkoholu a cigaret." (05.10.2010)

Chtělo by to víc používat při střihu nůžky, ale jinak mi ten film zlepšil náladu. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na nosaté Sergeovo alter ego, ale pak jsem si řekla, vlastně proč ne? Není to nijak objevný snímek a francouzský písničkář nepatří k umělcům, o kterých bych přemýšlela, nebo bez nich nemohla žít, ale jako každý životopisný film čerpá i tenhle příběh sílu z toho, že se skutečně stal. A je vcelku jedno jestli přesně takhle (což asi určitě ne), nebo to byl jen dojem, který Gainsbourg udělal na scénáristu, režiséra a herce. +++ Zapůsobil na mě jako celek otevřeností a svobodomyslností, která byla sice zničující, ale zároveň i tvořivá. (29.04.2010)