Serge Gainsbourg: Heroický život

Serge Gainsbourg ? Je pro mě něco jako bůh, v opačném světě. Jeho život, jeho skladby, básně ... pro mě dokonalá záležitost. Když jsem si všiml, že má vyjít jeho biografický film, nevěděl jsem, že mě tolik uchvátí. Eric Elmosnino předvádí vskutku nadpřirozené výkony. Do toho zataženo i "upravení" Marseillaisy, nahrání mé velmi oblíbené Je t'aime... moi non plus a jak by se dalo čekat pár scének s Brigitte Bardot ! Ano, Gainsbourga miluji a tenhle film ? Ano, tenhle film také miluji. "Právě jste prodělal infarkt, co uděláte pro zlepšení stavu? Gainsbourg: No asi začnu tím, že zvětším dávku alkoholu a cigaret." (05.10.2010)

Chtělo by to víc používat při střihu nůžky, ale jinak mi ten film zlepšil náladu. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na nosaté Sergeovo alter ego, ale pak jsem si řekla, vlastně proč ne? Není to nijak objevný snímek a francouzský písničkář nepatří k umělcům, o kterých bych přemýšlela, nebo bez nich nemohla žít, ale jako každý životopisný film čerpá i tenhle příběh sílu z toho, že se skutečně stal. A je vcelku jedno jestli přesně takhle (což asi určitě ne), nebo to byl jen dojem, který Gainsbourg udělal na scénáristu, režiséra a herce. +++ Zapůsobil na mě jako celek otevřeností a svobodomyslností, která byla sice zničující, ale zároveň i tvořivá. (29.04.2010)

Film, který jsem už dlouho potřeboval vidět. Film o pozoruhodném člověkovi, který sem tam magoří, ale většinu času žije bohémským životem, vytrženým z kontextu 20.století. V každém desetiletí si svérázně proplouvá okolím, dostává ty nejlepší ženy (božskou BB nevyjímaje), tvoří tu nejlepší hudbu a přesto bojuje se svými komplexy. Více takových filmů, více kvalitních filmů z francouzské produkce... Nedá se svítit, Frantíci prostě mají charisma, šarm a eleganci - a to je to, čeho se nám v amerických filmech nedostává. (15.12.2014)

Jean-Paul Sartre hledal pomocí psychoanalýzy v životě G. Flauberta kořeny Madame Bovary (Kritika dialektického rozumu) a Sfar přebírá v komiksu jeho metodu, jen místo suchého filosofického rozboru se snaží zobrazit, co se dělo v Gainsbourgově hlavě. Nedíváme se tedy na jeho život jen jako diváci, ale vidíme jeho život skrze jeho oči, přesněji skrze Sfara, který si představuje jeho myšlenky. A na co může v psychoanalýze myslet chlap? Na ženský! Ovšem když má chlap takový Gueule a díky každodenímu pohledu do zrcadla si vypěstuje komplex... Sfar rozjede dvouhodinový stroj, ve kterém za Sergem chodí jeho židovský Gueule, inscenuje dopodrobna slavné scény, ale na konci se nefrancouzský divák ptá, proč to všechno - jeden chlap postupně spal s Gall,Greco, BB a Birkin, psal skvělé písničky, ale v duši zůstal malým zakomplexovaným chlapečkem. Mnoho povyku pro nic. (11.09.2010)

Ťažké sústo, no na druhú stranu až zarážajúco dobre spravený film, ktorý mi určitým avantgardno-expresívno-erotickým spôsobom priblížil život autora, o ktorom som doteraz nemal ani šajn, no ktorého dielo sa významnými míľnikmi stalo legendárnym. Zaujímavého na filme je mnoho vecí, najviac však asi prelievajúce sa prejavy "schizofrénie", a hoci počiatočné uchvátenie filmovým prevedením začne opadávať, nahradí ho impozantná erotika, ktorá sa previnie do všeobecne známych hitov, takže Gainsbourg určite nenudí. Dokonalosť sama to síce nie je, no aj tak to bol veľmi dobrý filmový zážitok. (02.01.2014)