Jiná žena

Tak trochu Allenovy Lesní jahody, aspoň mně je to dost připomínalo... A musím říct, že se Jiná žena povedla, jen Victor Sjöström byl krapet lepším Isakem Borgem, než Gena Rowlands Marion Postovou. Hlavní rozdíl však vidím v tom, že Jiné ženě chyběla určitá laskavost Lesních jahod. Přesto výbornej film... (07.05.2007)

To jsem nečekal, že v tom zbytečku Woodyho filmografie, který jsem zatím neviděl, ještě můžu narazit na takovouhle perlu. Lahůdkově propracovaná struktura vypravování (tentokrát ryze subjektivního – tohle není žádná chladná pitva vztahů několika rovnocenných pěšáků) s mým oblíbeným prolínáním skutečnosti, snů a představ a hlavně s originálně vystavěnou postavou Hope, která funguje napůl jako skutečný člověk a napůl jako symbolická projekce potlačovaných osobnostních rysů postavy hlavní; ty rozostřené hranice příjemně šimrají představivost. Z Woodyho volné trilogie psychodramat je tohle formálně nejdotaženější a zároveň nejstravitelnější a nejmíň pochmurné, málem optimistické. A tradičně skvěle navybíraná hudba („Taková opravdová,“ řekla k tomu má dobrá žena). A Klimtův obraz a vůbec výtvarno. A hraje v tom můj oblíbenec Gene Hackman. (12.09.2011)

Jo tak tohle je jina kava nez Zari a Interiery. Pribeh sice zase resi vztahy, praci a podobne, ale cely je to podany takovou zajimavou formou, ale nutno uznat, ze jsem se v deji misty ztracel, protoze je podanej fakt docela kosate. Jinak herci hrajou perfektne, ale nikdo tu vylozene nevicniva. Celkove povedeny drama a jakoze mam rad spis Woodyho komedie, tohle me fakt zaujalo. Navic delka 75 minut utece jako nic. (07.02.2009)

Woody Allen opět drnká na vážnou strunu a humor nechal humorem... Tentokrát ovšem (alespoň z mého pohledu) drnká mnohem přístupněji a přívětivěji než v chladných a nezáživných Interiérech. Je to určitě také zásluha fantastické Geny Rowlands v hlavní roli. Velmi citlivá podívaná s krásnou hudbou (jak také jinak). (09.04.2014)

Ze všech Allenových "depkových" filmů mě tenhle bavil nejvíc, přesto nemůžu dát čtyři hvězdy. Allen si tu strašně protiřečí. Na jednu stranu je proti "přílišné klidnosti, racionalitě a pohodlnosti", jak skoro doslovně některá z postav řekne, přesto se zde vše odvíjí právě podlě těchto pravidel, je taková gradace, vývoj charakterů i pointa. Je to až nelidsky intelektuální a v podstatě významově prázdné, protože vše, co film, říká, oklikou vyvrací. (21.08.2012)